Archiv – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Svoboda se v anarchokapitalismu ukazuje nejen jako morální, ale zároveň ve výsledku i výhodná; volný trh lépe uspokojuje potřeby lidí než nesvobodná společnost. Úplně to samé jde aplikovat i na mezilidské vztahy – konkrétně respekt. Respekt k druhému člověku je totiž nejem morální, ale také pro obě strany výhodný; jak stranu respektující, tak stranu respektovanou.

Neznám princip, který bych považoval za správné dogmaticky dodržovat. Zatím u každého líbivého principu jsem našel situace, které mě vedly k jeho zavrhnutí. Moderní fyzika neví jistě, zda je realita konzsitentní, viz snaha o propojení kvantové mechaniky s obecnou teorií relativity. I kdyby byla, nevyplývá z toho požadavek na pevně daná morální pravidla. Zvažuji různé protichůdné pohledy, které v konkrétní situaci vzájemně porovnávám a ne vždy s jednoznačným výsledkem. Humanitní vědy nejsou formální logika, pojmy jsou mnohoznačné a vrstevnaté. Pokusy tuto vlastnost slov v oboru humanitním eliminovat exaktními definicemi napomáhají konzistenci, ale jsou zkreslující a mohou vést k fanatismu ignorujícímu lidskost. Požadavek na jeden jasně daný princip považuji za faul. Vyžadovat jeden princip znamená nutit lidi, aby v zájmu čistoty teorie ignorovali reálné lidské utrpení v hraničních situacích.

“Do I contradict myself? / Very well then I contradict myself, / (I am large, I contain multitudes.)” ― Walt Whitman
________________________________

Urzova poznámka pod čarou: Toto považuji za velice silnou kritiku (nejen) NAPu; nemám na autora jiný kontakt, a proto ho touto cestou prosím o další dialog (ideálně z očí do očí).

Přijde mi absurdní, že stát zakazuje sex s dětmi na základě věku a nikoliv jen a pouze podle toho, zda byla porušena něčí negativní (vlastnická) práva. Pokud se dvanáctiletá rozhodne iniciovat se mnou sex a já se pouze nebudu bránit, potom těžko někdo může říct, že jsem porušil princip neagrese. Nicméně stát si v této oblasti násilně uzurpuje rozhodovací pravomoci o cizích lidech a nebere ohled na vlastnická práva. Systému, ve kterém člověk nemůže rozhodovat o svém těle, se říká otroctví.
________________________________

Urzova poznámka pod čarou: Autor textu mi sdělil, že jej napsal jako parodii na ankap; i tak jej zveřejňuji, neboť souhlasím s tím, že každý by měl mít právo rozhodovat o svém těle bez ohledu na společenské normy (čímž nijak nehájím nekonsensuální sex ani zneužívání dětí).

Jánošík. Nikola Šuhaj loupežník. Robin Hood. Příběhy o „hrdinech“, kteří bohatým brali a chudým dávali, jsou odporná socialistická propaganda. Indoktrinační mašina jede na plné obrátky a nejmenší děti se ve školách učí o loupeživých zločincích a ještě se jejich podlé činy romantizují. V čem má spočívat ctnost takového jednání? Soukromé vlastnictví je nedotknutelné. Možná se to někomu nelíbí, ale svoboda je o tom, že je člověk zodpovědný za své (ne)uplatnění na trhu. Své děti budu před násilnou státní indoktrinací chránit a důrazně jim vysvětlím, že přerozdělování je zlo. Cit pro svobodu a anarchokapitalismus se nejlépe rozvine skutečným vzděláním v etice a ekonomii, nikoliv povídačkami z veřejných škol, které se hodí mocipánům.

Na minulé (pětihodinové!) přednášce o anarchokapitalismu v Baru Behind the Curtain jsme s Krejčou vedli dialog o individualistickém a kolektivistickém anarchismu.
Dnes vystoupím znovu; rád bych se tentokrát věnoval ekonomii – a to konkrétně ekonomickým chybám i „chybám“ politiků.
Všichni jste též rovnou zváni na příští přednášku, která by se měla konat až 7. října; vystoupí Tim a bude mluvit o lhaní a pravdivosti.
Dnes večer se na Vás těším v LibertyLoftu – jako vždy v 19 hodin!

Zákonná řešení problémů jsou charakterizována společným jmenovatelem: ukvapeným řešením, jenž co nejrychleji vykáže „výsledky“, ač má dlouhodobou tendenci projevovat se kontraproduktivně. Lidé neinvestují, nenakupují, nemají na hypotéku? Snižme sazby, aby se ekonomika rozjela na projektech, které se dlouhodobě nevyplácí. Lidé jsou závislí na drogách? Zakažme je. Důchodový systém nefunguje? Posuňme věkovou hranici. Násilné skupiny se dostávají na výsluní? Zakažme jim projev. Děti nedávají pozor ve škole? Zakažme jim telefony a sociální sítě.

Za každým z těchto problémů se skrývá pravá příčina; její řešení je však politicky neprůchozí. Není třeba ekonomiku stimulovat; závislým nejvíce pomůže individuální přístup, ne vězení; na důchod lze spořit a investovat; zdroje nenávisti je nutné vymýtit, ne zakázat jejich ústní projev; důvodem nepozornosti bývá absence zajímavého, pozoruhodného podnětu. „In the long-run, we are all dead.“

Snad všichni se shodnem na tom, že chyby při učení se čehokoliv jsou nevyhnutelné, a dokonce prospěšné k získávání informací. Chyby jsou efektivní prostředek učení. I když je to obecně příjmaný fakt, nesvobodné školství, kterým jsme prošli téměř všichni, k tomu přistupuje jinak – u dětí děláme výjimku. U dětí nám trestání za chybu přijde mnohem přijatelnější než u dospělých. Ale proč? Ve škole jsme proto, abychom nabyli informace, které jsme dříve neměli, což v podstatě vyžaduje dělání chyb. Proč tedy trestat za něco, co je vlastně nutné a nevyhnutelné?