Archiv – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Ve školách se učí dost lží a nepřesností, jak se tu ostatně řeší poměrně často. Mimo to mi ale přijde více a více zavádějící způsob vyučování o kapitalismu; na hodinách ZSV a dějepisu slýchávám: „Dříve tu prostě byl komunismus (případně socialismus), teď tu máme kapitalismus. Tečka.“ Ale kde? Ve srovnání s předchozím režimem jistě ano – a jsem za to ráda. Jenže reálně se dnes u nás prvky socialismu vyskytují snad všude – od státních zásahů a regulací trhu až po plně socialistické zdravotnictví či sociální systém…

To podle mě není ideologický pohled – že má ČR (i ostatní státy) smíšenou ekonomiku, je prostě (snadno dohledatelný) fakt. Vyučování ekonomie a společenských věd pomocí těchto zkratek určitě neučí studenty kriticky myslet, což bývá deklarováno jako jeden z hlavních cílů školství. Vlastně mě nenapadá jediný rozumný důvod, proč to takhle učit. Přijde mi to minimálně podivné.

O svobodě, v dnešním světě, mohu jen snít.
Nesvobodu, v dnešním světě, musím žít.

Tolik zla vůči dětem v rodičích,
tolik zla vůči dětem v lavicích.
Proč má někdo radost ze slz v očích mých?
Proč mě tedy stvořili, když mě nechtěj mít.

Nejsem první ani poslední,
tolik dětí zraněných.
Stali se z nich dospělí.

Dospěláci bez lásky, zájmu a přijetí,
kompenzují si trauma ve státním pojetí.

Ve jménu zákona!
Na kolena!
Ve jménu zákona
bude nám platit on i ona.

Ve jménu zla,
ve jménu absence dobra.

Legalizujem krádež, zlo i násilí.
Ale jen tam kde to stát přislíbí.

Na začátku to byly jen nemilované děti.
Teď to jsou už jen nemilosdrdní zmrdi.

Spolčují se proti nám.
Pro daně se zbraní chodí k vám.

Oni ovšem dělají jen svou práci.
V naději, že zapomenou, jací to jsou ubožáci.

Radši než otrokem a nemilovaný být,
to radši na větvi budu snít.
________________________________

Urzova poznámka pod čarou: Texty ve Stokách mají být krátké (zejména na výšku, aby nebylo třeba scrollovat); mimo sezónu dělám výjimku.