Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Setkávám se s přesvědčením, že abychom si udrželi civilizovanost, je nějakého donucení prostě potřeba. Bez něj by dle jeho obhájců nemohlo existovat právo, vše by fungovalo komplikovaněji, a možná bychom se dokonce vrátili do pravěku. Čím hlouběji poznávám výhody dobrovolnosti, tím spíše pociťuji lítost, když se setkávám s podobnými argumenty: Zdá se mi, že tato idea vychází z očekávání, že cokoli dobrého, co se člověku v životě přihodí, se nemůže stát jen tak, a musí si to „zasloužit“. Zejména pokud není schopen se svého příkoří dlouhodobě zbavit, má tendenci si ho racionalizovat jako nutné zlo. Lidé na základě této podoby naučené bezmocnosti dělají z utrpení a útlaku ctnost, namísto toho, aby je pojmenovali pravým jménem, a snažili se je co možná nejvíc omezit. Soucítím proto s těmi, kdo upadli do propasti kompromisu mezi násilím a nenásilím: Tento život, domnívám se, zahrnuje i mnoho zbytné bolesti. Mě osobně libertariánství zbavilo právě potřeby tento „kompromis“ hledat.

Stát může platit i ty nejlepší profíky za největší peníze, a přesto nebude efektivní. Proč? Aby mohl být efektivní, musí být schopen to měřit. Jak? Nevíme. Počkáme, až někdo začně dělat to samé, a pak uvidíme, kdo to dělá levněji, rychleji, dává lepší služby. Tedy jinými slovy začne koknurovat. Můžeme mít tabulky, můžeme mít měření úderů na klávesnici, měřění přestávek nebo rychlosti programu, ale už tak nezměříme smysluplnost celého procesu – leda v konkurenčním prostředí.

Patologie je často vnímána jako porucha adaptace. Toto vymezení ovšem nemám rád, protože nelze spolehlivě určit, zda je nemocný vyšetřovaný, nebo je nemocná společnost, v níž se nachází: Společenské normy totiž na člověka v řadě případů kladou nerealistické, přehnaně specifické, nebo dokonce protikladné požadavky. Z tohoto důvodu rozhodně nepovažuji psychiatrické diagnózy za pádný důvod pro omezování svobody jednotlivce.

Typicky jde o případy, kdy je potřeba na někom vykázat činnost nebo donutit trestně nepostižitelnou osobu (často pod falešnou hrozbou zahájení trestního stíhání) k podání vysvětlení nebo k jiné zdánlivě nevinné spolupráci, která často mívá katastrofální důsledky pro někoho dalšího. Činnost může vykázat postupně: PČR, Státní zastupitelství, jedna až dvě soudní instance, Vězeňská služba, Prevence kriminality a Ministerstvo zdravotnictví (o tom více v jiné Stoce, která bude následovat). I v případě, že neexistují důkazy, může podezřelý, neporadí-li se s právníkem, vyváznout s podmínkou – to aby se nevykazovala činnost bez výsledků. V případě vazebního stíhání zase bývá tlak na alespoň podmínku proto, aby se vlk nažral a koza zůstala celá – stát nemusí proplácet vazbu a obviněný je často rád, že se může vrátit domů k rodině, takže „z vděčnosti“ zaplatí i soudní výlohy.

Rád bych vznesl úvahu ohledně územního plánování v ankapu. Fandím myšlenkám anarchokapitalismu a často z pozice architekta přemýšlím, jak by fungoval rozvoj územní a tvorba prostředí. Absence centrální autority v tomto odvětví skýtá mnoho otázek a zatím se mi nepodařilo dohledat nějaký zdroj, kde by se tato problematika řešila. Obor architektury a urbanismu obsahuje obrovské množství nesmyslných plošných regulací, které se skrývají pod souslovím „veřejný zájem“, což je často dost abstraktní pojem, ale zároveň netvrdím, že něco takového úplně neexistuje. Při tvorbě územního plánu jsou zohledněna kvanta tzv. „veřejných zájmů“ a proces schvalování i pro malé město je něco neskutečně komplikovaného, co se táhne roky. Nicméně plánování rozvoje území, infrastruktury, ochrany ekosystémů apod. považuji za důležité. Problém je však v odlišných zájmech mnoha vlastníků. Beru v potaz aktuální stav, kdy malé město má tisíce vlastníků pozemků. Pokud by developer stavěl město na zelené louce, tak by vše mohlo fungovat velmi dobře.

Velkou moc získá ten, komu se podaří přesvědčit lidstvo, že existují diskrétní kategorie lidí, s nimiž je nutno zacházet odlišně. V takovém pojetí totiž práva mohou být udělována podle toho, komu náleží jaká podstata. Někdo je slabý a potřebuje pevnou vládu, zatímco někdo je ten privilegovaný. Může jít o „rasu“, náboženství, národ, pohlaví, třídu, věk, orientaci, (duševní) zdraví a mnoho dalšího. Proti esencialismu mám dvě námitky: Zaprvé, kategorie utváří člověk dle svých potřeb, jsou proměnlivé a jejich objektivní existenci nelze prokázat. Zadruhé, vlastnosti volně přecházejí i mezi těmito arbitrárními kategoriemi. Snažím se proto v rámci liberálního myšlení navazovat na nominalistickou tradici.

Po mnohých debatách jsem dospěla k tomu, že někteří lidé si nejsou vědomi své volby. Mnohdy říkají, že něco prostě musejí, že žádná jiná varianta není. Dle mého názoru to nedává logický smysl. Řekneme-li, že každý musí platit daně, ve skutečnosti to znamená, že kdo nechce mít problémy s berňákem nebo policií, daně platí. Existuje volba, jen jedna z možností je tak nepřijatelná, že ji daný člověk vůbec nevnímá.

Tento fenomén způsobuje například to, že diskutující „bez možnosti volby“ nedokáže chápat, co říká protistrana, protože nechápe, že pro někoho volba existuje. Zatímco jeden vnímá „musím“, druhý vidí i jiné možnosti. Díky tomuto zjištění mám s protistranou diskutující v módu „jsou věci, které musíš“ větší pochopení. Oni něco cítí, dává jim to smysl, ale nedokáží to popsat, případně si nedokáží přiznat, že reálně určitou volbu dělají. Možná Vás toto zjištění v diskuzích obohatí podobně jako mě.

Po delší době přináším další report o stavu darkmarketů. Událo se toho hodně. Bohemia a Incognito udělali exit scam. Nemesis byl seized (zabavený, zavřený vládou). Momentálně je pro mě nejdůvěryhodnější darkmarket Archetyp. Na ten přibyli další vendoři. Někteří prodávají kvalitní levné drogy, které posílají i z ČR (takže neputují přes hranice). Nejvíc mě oslovil návrat party Czech Airlines, která si během pár měsíců opět získala důvěru české komunity. Naleznete je právě na zmíněném marketu Archetyp. Pokud se chcete o tomto marketu dozvědět víc, doporučuji toto video.

Na minulé přednášce o anarchokapitalismu v Baru Behind the Curtain jsem mluvil o licencích a oprávněních.
Dnes vystoupím znovu; rád bych se totiž věnoval velice zásadnímu tématu – jak dojít k ankapu v praxi?
Všichni jste též rovnou zváni na příští přednášku, která by se měla konat 1. května; vystoupí Pepa Tětek a bude mluvit – nepřekvapivě – o Bitcoinu.
Těším se na vás dnes večer v 19 hodin v podniku Bar Behind the Curtain.