Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Co je pro jednoho prapodivnost, může být pro druhého žádanou vlastností.
Člověk by řekl, že jste to mohl pochopit z mé odpovědi, kde jsem naznačil důvody; jenže to byste musel mít zájem debatovat, ne si tu léčit mindráky drsňáckým vystupováním v anonymitě xD

Poukázání na argumentační faul není útok ad hominem.

To záleží, jestli to bylo přímým důsledkem; takže tady asi ne.

Tomu říkám argumentační ubohost; když se nepovedlo ukázat nekonzistenci v tom, co někdo tvrdí, napadnete, že to vůbec tvrdí, aniž přednesete lepší alternativu xDD

Ano, přesně tak.

Pokud máte třeba hospodu s pověstí "nejlepší hospoda ve městě" a otevře se Vám tam konkurence, která je zjevně daleko lepší, utrpíte škodu na nefyzickém statku, ale nemáte právo na náhradu.
Když máte lásku své ženy a přijde jiný muž, kterého začne milovat místo Vás, utrpěl jste škodu jako kráva na nefyzickém statku, ale nemáte právo na náhradu.
Jste-li držitel jakéhokoliv rekordu a někdo Vás překoná, rozhodně utrpíte škodu na nefyzickém statku, ale nemáte právo na náhradu.
Pracujete-li pro někoho a je to Váš dreamjob, dotyčný Vás vyhodí, rozhodně utrpítě škodu na nefyzickém statku, ale nemáte právo na náhradu.

A otázka za sto bludišťáků: Jak odlišit tyto škody na nefyzickách statcích, které byly způsobeny zjevně legitimní cestou, od škod, které legitimní nebyly?
Hm.... nápověda: Zkuste se zaměřit na fyzické statky a jejich poškozování.

A dodatek: Ona to totiž není náhoda. Člověku lze působit škody na nefyzických statcích obrovskou škálou způsobů; a většina z nich je od pohledu legitimní (byť chápu, že Vás vůbec nenapadlo nad tím přemýšlet). A potřebujeme odlišit ty legitimní způsoby od nelegitimních. Jednou možností je dělat to "selským rozumem" a napsat miliony právních norem, které si často odporují a vytvářejí ten chlív, ve kterém žijeme; jinou možností je uvědomit si, že ta legitimní poškození mívají společného to, že poškozený nebyl vůbec nijak (fyzicky) dotčen, ani jeho majetek, prostě se stalo někde něco úplně mimo něj, co ho prostě poškodilo. A ejhle, ono to kopíruje vlastnická práva! Jaká to náhodička…
Ne že by to bylo ve 100 % případů intuitivní, dokonalé a ideální; na druhou stranu… je to řešení. Na rozdíl od Vašeho vřískotu, ve kterém neumíte nic než poukazovat na nedostatky (které samozřejmě existují), ale na to, abyste si něco obhájil, už kapacitu jaksi nemáte.

Pokud Vás to zajímá, dohledejte si to, ty definice mám stále stejné.
Totéž s těmi soudy v minulém příspěvku, o tom přednáším docela často a rozhodně netvrdím to, co mi podsouváte.

Nicméně je to asi jedno, domnívám se, že nádech plodné debaty, ve který jsem doufal, beznadějně pominul.

Kdyz nekomu ukradnete neco, k cemu ma citovy vztah, utrpi vetsi skodu nez trzni cenu te veci.
O tomhle pisu ve sve knize v kapitole o trestech za zlociny.

Ne, neni.
Ackoliv vlastnit muzete jen fyzicke statky, existuji i statky nefyzicke; a hodnota je subjektivni, takze skoda taky.
Jsou to dve ruzne veci: poruseni NAPu a zpusobena skoda. Muzete dokonce pusobit skodu a NAP neporusit, stejne tak muzete porusit NAP a skodu nezpusobit.
Presto ty dve ruzne veci souviseji: V pripade, kdy dojde k poruseni NAPu a zaroven zpusobeni skody, je podstatne (byt ne exaktne meritelne), o jak velkou skodu slo.

Obávám se, že asi vůbec nevím, kam míříte.
A upřímně mi tato debata přijde jako ztráta času, odepisuji jen ze setrvačnosti (a patrně to brzy přestane, protože sem do komentářů už moc nechodím).
Každopádně když jsem mluvil o šlápnutí na nohu, úmyslnost jsem u toho vůbec neřešil, protože porušení NAPu můžete mít úmyslné i neúmyslné, z hlediska následků je to jedno (z hlediska přístupu případných volnotržních soudů k pachateli to jedno patrně nebude).

Ty komentáře by asi mohly být porušením NAPu, ale s naprosto zanedbatelnými následky.
Když někomu šlápnu na nohu, je to taky porušení NAPu technicky vzato.
Tak tohle je podobné.

No pochopitelně; a není to nic proti ničemu samo o sobě.
Je naprosto v pořádku něco zatajit.
Není ale v pořádku něco zatajit v rámci smluvního vztahu (ať už třeba mezi prodavačem jídla a strávníkem nebo mezi vývojářem software a uživatelem), to už porušení NAPu být může; a to dokonce i v případě, že bude někde něco malými písmenky dopsáno, případně zašito někde v hromadách textu.
Smluvní dohoda mezi dvěma stranami je to, na čem se tyto strany dohodly (proto může být smlouva i ústní; což platí i dnes). Různé formuláře, podepsané papíry a tak dále mohou pak sloužit jako důkazy takové dohody. I důkazy však mohou být podvrh a dokazovat něco, na čem se tyto strany nedohodly. Pochopitelně to může být v mnoha případech složité doložit (a většinou tedy logicky dá soud za pravdu tomu, kdo má důkaz).

Tohle je docela rozsáhlé téma, které jsem už řešil v jednom videu, kde jsem se zas zabýval dobrovolným a "dobrovolným" otroctvím, dobrovolným a "dobrovolným" usmrcením a podobně.
Asi si to napíšu jako další věc, kterou lze vysvětlit ve Studiu, je to poměrně podstatné.
Na druhou stranu se k tomu člověk dostane jen zřídka, protože to téměř všichni chápou a používá se to vlastně téměř výhradně v rámci nějakých totálně hnidopišských debat, kde někomu ani tak moc nejde o to, aby se něco dozvěděl, ale spíše aby "vyhrál".

Každopádně pointa toho celého je asi následující:
Smlouva je DOHODA, nikoliv podepsaný papír (tohle náhodou platí i v našem právním řádu, není to otázka jen NAPu).
Podepsaný papír je dokladem, že ta dohoda proběhla; může však dokládat něco jiného, než na čem se smluvní strany dohodly, což bývá typicky velice složité prokázat.

Jinými slovy:
Když se někdo zaváže (a fakt to tak chce) na mě přepsat celý svůj majetek, můžeme sepsat smlouvu a následně je jeho majetek můj zcela v souladu s NAPem.
Na druhou stranu když mu tutéž smlouvu nějak dám k podpisu, aniž on reálně chce uzavřít tu dohodu (třeba mu ji hodím k podpisu jako něco jiného, případně ho k tomu nějak donutím, budu mu vyhrožovat a podobně), pak nevlastním jeho majetek v souladu s NAPem.
Pochopitelně pak jde v praxi dost těžko prokázat, jestli jsem smlouvu četl, jestli jsem ji viděl, jestli se mi formulář na počítači zobrazil, jestli mi někdo nedržel u hlavy pistoli a tak dále a tak dále. To však nic nemění na tom principu (a opět i v našem právním řádu máte spoustu věcí, které jsou principiálně jasné, ale dokázat to pak je někdy téměř nemožné).

Ne, nesouhlasil. Nastudujte si v souvislosti s NAPem něco o souhlasu, zejména pak o rozdílu mezi tím, co je smlouva a co je důkaz o jejím uzavření.
Myslím, že jsem přímo na tohle téma točil celé video.
Když chcete něco kritizovat tak sebevědomě, jak to děláte, bylo by fajn o tom mít širší než povrchní znalosti.
A nebo taky ne; můžete se na to taky vykašlat, být dál za nevzdělaného tupce a napsat něco ve smyslu, že už určitě utíkám z debaty (což je mimochodem něco, co se dá napsat úplně kdykoliv, pokud tu s Vámi nechce člověk sedět celé dny a zdarma Vás vzdělávat).

Zatajení informace samo o sobě jistě ne. Nakládání s cizím majetkem (tělem, dveřmi, procesorem) bez svolení majitele bezpochyby ano.
Vy jste buď vážně tak hloupý, že doopravdy věříte tomu, že nepovažuji za porušení NAPu, když někdo někoho potají otráví, nebo "už fakt ze zoufalství nevíš, jak bys z toho vybruslil".

No, zde ještě zareaguji, protože se držíte tématu a někomu by to možná mohlo dávat smysl, na první pohled to dokonce vypadá jako dobrý argument, takže pro náhodné čtenáře:
Aplikaci mohl někdo "SÁM A DOBROVOLNĚ" nainstalovat podobně jako mohl "SÁM A DOBROVOLNĚ" třeba pozřít jed; je to však úplně jedno, pokud mu cokoliv z toho bylo potají podstrčeno, porušení NAPu je to v obou případech.
Aplikace útočníkovi nepatří, ale to ani chemické reakce toho jedu nebo proces páčení zámku; nic z toho nelze vlastnit, přesto tím lze porušit NAP (jen tak mimochodem, porušení NAPu bývá prakticky vždy "proces", takže ho nelze vlastnit nikdy; že to vypichujete zrovna u aplikace, je typické pro jedince neschopné abstraktního myšlení).
Rozumím, že pochopení toho, co říkám, nazýváte "ideologickými oblbovačkami", ale pokud berete z něčích slov jen tu část, která se Vám hodí, zatímco zbytek vykládáte v přímém rozporu, jste hlupák a/nebo lhář. Ve Vašem případě asi obojí.

Zaprvé i v případě takové aplikace typicky půjde o porušení NAPu (byť možná půjde najít nějaký krkolomný případ, kdy ne); nejen nakládání s cizími dveřmi, které šperhákem odemknete a pak klidně zas uvedete do původního stavu, je jasným porušením NAPu – úplně stejně tak i nakládání s cizím procesorem, pevným diskem, pamětí a sběrnicí, které donutíte dělat, co potřebujete, je taktéž porušením NAPu, byť je pak uvedete do původního stavu.

A zadruhé už vidím, že se nejednalo o omyl a nepochopení, nýbrž o záměr, jelikož má tvrzení ZÁMĚRNĚ překrucujete. Právě proto, že ty případy mohou být různé a neumím si ani představit všechny možnosti, které mohou nastat, opakovaně tvrdím, že k porušení NAPu TYPICKY dojde (protože hackerské útoky jak je známe, porušením NAPu bývají); naopak se vyhýbám tvrzení, že porušení NAPu NUTNĚ dojde (protože ač mě napadají samé případy, ve kterých k porušení NAPu dochází, nevylučuji, že někdo vymyslí takový, kde k porušení NAPu nedojde). Vy naprosto záměrně vynecháváte z mých tvrzení slovo TYPICKY, kterým připouštím, že neznám všechny možnosti, a mluvím tedy o těch typických; a nahrazujete jej naopak slovem NUTNĚ, ze kterého plyne pravý opak. Jste tedy lhář, podvodník a záměrně překrucujete; klidně v tom pokračujte, ale beze mě. Čas od času dávám šance i lidem, kteří opakovaně prokazují zlé úmysly; třeba se v nich něco pohne. Ale není moudré to dělat moc často ani dlouho, takže sbohem zas na nějaký čas.

LoL? xDD
No tak pardon, ze nejsem pravnik a netaham zakony z rukavu jak kraliky. Nebyt te legislativni dzungle, mozna by mi to slo lip.
Kdyz me Jakub G opravil, vygooglil jsem to a uznal omyl ve tvrzeni o nepominutelnych dedicich, nicmene to stejne nic nemeni na pointe toho sdeleni.

Zavadejici tvrzeni muze byt klidne pravdive; nema tedy smysl argumentovat, ze je to pravda, kdyz si nestezuji na nepravdivost.
To je jako kdybych napsal do recenzi, ze jsem na jidlo dlouho cekal, a protiargument by byl, ze bylo prece dobre; ale o tom jsem prece nemluvil.
Kdyz reknu: "Nikdy jste neprestal bit svou zenu," bude to pravda v pripade, ze ji bijete, ale take v pripade, kdy jste ji nikdy nebil (takze jste nemohl prestat). Ve druhem pripade je to tvrzeni pravdive, ale zavadejici.
Ja sice tvrdim, ze to samo o sobe neni kradez, ale zaroven (zalezi na prikladu a konkretne to rozvanim v prednasce) tvrdim, ze tomu typicky kradez a/nebo poruseni vlastnickych prav predchazelo, jinak k tomu ani nemohlo dojit, takze jasne rikam, ze k poruseni NAPu doslo, akorat typicky predtim. Tvrdit pouze to, co tvrdite Vy, je zavadejici.

Navic i kdybych se v tomhle mylil, staci jediny priklad, coz mohou byt ty adopce.

Jo, mate pravdu, nepominutelni nejsou, to jsem zmotal.
Ale podily dedictvi na tom zalezi, kdyz nepominutelni dedicove existuji.

Ano, je samozrejme mozne, ze ty dalsi informace kolem (jako ze to sice nemusi byt kradez, ale poruseni NAPu a zasah do vlastnickych prav ano) proste nechapate, takze je to pro Vas vice mene stejne, jako kdyby tam nebyly.
Je to podobne, jako kdyz negramotny najde knihu, taky mu to muze pripadat jako papir na podpal a muze to tak prezentovat dal.
Beru tedy zpet tu zavorku, Vas vyklad mohl byt zavadejici i omylem, nemusel to byt zamer.

Informace jsou statkem.
A vzduch taky, ten je dokonce hmotny.
Asi fakt kouknete na to video (a na prednasku o dusevnim vlastnictvi), prijde mi, ze se tu micha rada veci dohromady.

Napadnout mohou, ale neuspeji.
Manzel a manzelka je totiz take nepominutelny dedic, stejne jako deti.
Kdyz jsou tedy deti a partner, jsou to nepominutelni dedicove a nekdo dalsi; kdyz je partner sezdan, jsou nepominutelni dedicove vsichni.

U tech deti to na manzelstvi zavisi.
Zejmena po smrti jednoho z partneru, kdy bez snatku na toho druheho pohlizi zakon jako na ciziho cloveka ve stejne domacnosti.

Až mi budete platit za výuku češtiny, mohu Vám vysvětlovat význam slov. Třeba i význam slova "zavádějící". Do té doby je to na Vás.

Osoba "A" má děti, což jsou ze zákona nepominutelní dědici této osoby.
Osoba "B" je partnerem osoby "A".
Osoba "A" chce odkázat osobě "B" přes polovinu svého majetku.
V případě, že nejsou sezdaní, mohou děti napadnout takovou závěť; když sezdaní jsou, je to legální.
(Nejsem si tady na 100 % jist těmi poměry, protože to závisí i na tom, zda jsou ty děti zletilé, takže to možná není 1/2, ale 3/4 nebo 1/3, navíc se to měnilo v novém občanském zákoníku; ale z hlediska principu, zda jim stát v něčem brání, je ten poměr irelevantní.)

Vzdát se dítěte bez zásahu státu ve prospěch jiného nemohou ani sezdaní, netvrdil jsem, že to tak není. Odpovídal jsem na otázku, v čem stát brání.
Pokud Vám jde o to, v čem se zas liší práva manželů a nemanželů, tak jsou to adopce dětí partnerů.

Pardon za blbé vložení linku, zapomněl jsem, že v komentářích to funguje jinak než v článcích; já už do komentářů moc nechodím.
https://www.youtube.com/watch?v=HLTcv5uddh0&list=PLmwDL0lIJTxAh-Fs2SOCzETd1jBDCVWzB

[link:https://www.youtube.com/watch?v=HLTcv5uddh0&list=PLmwDL0lIJTxAh-Fs2SOCzETd1jBDCVWzB]Tady o tom mám celou přednášku[/link]; výklad Jakuba G je (patrně záměrně) zavádějící.

WTF?? On jim přece BRÁNÍ si to udělat po svém.
Jestli si třeba myslíte, že dědictví funguje tak, že napíšu do závěti cokoliv, to platí a stát do toho nezasahuje, tak ani náhodou.
Že by se lidé mohli vzdát dítěte bez zásahu státu ve prospěch jiných lidí, to si snad ani nemyslíte.
Takže stát jim reálně BRÁNÍ dělat si věci po svém a zasahuje jim do života.

Juj, já si nevšiml, že to byl Váš komentář. Myslel jsem, že odepisuji Jakubovi G.
No, mou odpověď máte, ale dál se s Vámi o tom bavit nebudu.

Jakože nebrání v podávání informací? Nebrání ve snížení daní? Nebrání zařídit si dědictví víc podle sebe? Nebrání v adopcích? Vážně?

Vždyť to píšu výše.

Zkoušeli jsme vymyslet "manželství pomocí smluv" a zjistili jsme, že to není možné.
Přístup k sezdaným i nesezdaným lidem se liší de iure i de facto, zejména v různých státních institucích, ale i z hlediska legislativy.
Rozdílný přístupy můžeme najít třeba v podávání informací, zdanění, dědictví, adopcích a podobně; občanský zákoník bohužel nedává takovou volnost smlouvám mezi dvěma lidmi, aby mohli dosáhnout téhož, čeho uzařením manželství.

Nebrání jim v tom samotném aktu, ale následně jim brání v jiných věcech, pokud nemají manželství uzavřené před státem.