Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

I když se o řízený let v 19. století dost lidí snažilo, ve veřejnosti i v odborných kruzích dlouho panoval konsenzus nad tím, že to zkrátka není fyzikálně možné. Počátkem 20. století ale přišli bratři Wrightové, kteří díky tehdejším nízkým daním a velké síle tehdejšího dolaru na vlastní náklady v punkových podmínkách dokázali světu, že to možné je a tím jej nadobro změnili. Díky tomu se cestovatelné vzdálenosti zmenšily a svět se stal bohatším a provázanějším. Kdyby USA tehdy měly centrálně řízenou ekonomiku, jistě by na experimenty bratří Wrightů nikdo neudělil grant právě kvůli zmíněnému tehdejšímu konsenzu. To je jeden z důvodů, proč miluji trh a svobodu, neboť samy ukážou co je pravda. Stačí pouze nezasahovat. Kolik takových bratří Wrightů po světě dnes chodí a kvůli regulacím a vysokým daním jejich objevy nikdy nevzniknou?

Predstavte si, že by vám povedali, že kľúčom k sociálnej spravodlivosti je založenie obrovskej inštitúcie. Bola by oveľa väčšia ako ktorákoľvek iná spoločnosť a jej tržby by boli v miliardách eur. Mala by monopol na nejakom mimoriadne dôležitom trhu a využila by ho na rozšírenie svojej kontroly na iné trhy. Najala by mužov so zbraňami, aby prinútila zákazníkov kupovať jej produkt za akúkoľvek cenu, ktorú si zvolí. A pravidelne by bombardovala zamestnancov a zákazníkov podobných inštitúcií v iných krajinách. Verili by ste tejto inštitúcii viac ako ktorejkoľvek inej, že pracuje v záujme spoločnosti ako celku, nezneužíva svoju moc nad svojimi zákazníkmi, chrání ich pred zločincami a všetkými ostatnými inštitúciami? Možno máte nejaké pochybnosti. Potom si predstavte, že by každý dospelý dostal jednu akciu v tejto inštitúcii, čo by im umožnilo hlasovať za členov jej predstavenstva. Zbavilo by to vaše pochybnosti? Je štát veľmi odlišný od tejto obrovskej inštitúcie? Dá sa im dôverovať, že nezištne slúžia a chránia zvyšok spoločnosti?

Myslet na sebe, nebo na celek? Jakkoli nemám rád někdy skoro až ezoterické kolektivistické ideologie chybně aplikované na stát, nedovedu se plně ztotožnit ani s individualistickými kulturami. Zdá se mi totiž, že roli v životě každého nutně musí hrát obě tyto tendence. Jako jednotlivci hledáme štěstí a úspěch, ale pro lásku k lidem dokážeme svobodně jít za jejich hranice. Co by však byla láska k bližním bez lásky k sobě? Jedno bez druhého generuje výsledky, které ve mně vyvolávají smutek, jež zahrnují bezohlednost či sebeobětování, workoholismus, nebo dokonce totalitní stát. Nabízím proto alternativu v podobě překonání těchto inherentních kulturních biasů skrze jejich vzájemnou integraci: V tom spatřuji skutečnou moudrost.

A jsou tu zase prázdniny, které nemalou část z nás nějakým způsobem ovlivňují, ať už jde o školáky, jejich rodiče, vysokoškoláky, učitele, návštěvníky různých festivalů a podobně; čtenost a sledovaost textů i videí Svobodného přístavu v tomto období každoročně klesá. Přepínám proto Svobodný přístav na dva měsíce do prázdninového módu, což znamená méně obsahu a sníženou pravidelnost; mezitím se budeme nejen pilně připravovat na další „sezónu“, ale během prázdnin se bude konat i pár akcí.

Užívejte léta; a především života!

Pokud cizinec získá občanství nějakého státu, je tato transakce dobrovolná. Podepisuje s daným státem jakousi smlouvu, v níž se zavazuje k dodržování místních zákonů a na oplátku získává určitá privilegia. Efektivitu nyní nechme stranou. Toto samozřejmě neplatí pro lidi na území daného státu narozené – ti žádnou takovouto smlouvu nepodepsali. Pro imigranty je tedy stát dobrovolný, legitimní z pohledu neagrese a neporušuje jejich přirozená práva. Mohli bychom protiargumentovat, že je to jen přesun od původního vyděrače k jinému vyděrači. Ale i tak, byl tento postup dobrovolný a bez vyvázání z této smlouvy, které je možné, by měli být dohodnuté podmínky respektovány – vizte Svobodné otroctví.

Snad nikdo v minulosti nedokázal předpovědět přechod od koní k autům nebo od papíru k počítačům. Podobné změny jsou nepredikovatelné, neboť nelze určit, kdy, jak a proč proběhnou. Obávám se, že tato vlastnost pokroku v jednom ohledu nahrává etatismu: I kdyby totiž současné státní způsoby řešení problémů byly špatné a alternativy k nim byly na dosah, nedokážeme si je dost dobře představit. Dokud pro ně v rámci volného trhu nevytvoříme podmínky, nebudeme schopni vidět, o co jsme přicházeli a jak moc špatné dosavadní řešení doopravdy bylo…

Velký územní celek, byť jen minarchisticky držený pohromadě monopolem na násilí, vnímám jako krok dopředu oproti roztříštěným kmenům, které válčí i kvůli drobným majetkovým újmám. Konflikty jsou sice větší, ale zato méně časté a více lidem je umožněno žít pohromadě v míru. Stejně jako nás trh a kapitalismus vyvedly z výchozího stavu chudoby, je možné, že nás právě monopolizace násilí pomohla vyvést z výchozího stavu vysokého výskytu násilných konfliktů. A díky tomu jsme se následně za pomocí nezávislých arbitrů naučili konflikty řešit dříve, než v násilí přerostou. Přiřovnáme-li vývoj společnosti k vývoji jednotlivce, je stát takové silné ego, které si nezralý a vystrašený jednotlivec nejprve musí vybudovat, aby jej následně překonal, odložil a žil v klidu a autenticitě. Není tedy úkolem ankapu se státem bojovat, ale přenést se přes něj a přerůst jej – podobně, jako rostlina, kterou na začátku podpíral proutek, ale už drží sama a nepotřebuje jej. Přijměme tedy, že stát je součástí našeho vývoje, podobně jako se mnozí z nás zpětně smiřujeme s hříchy svého mládí.

Tim Kožuchov pořádá dnes v 18 hodin na Smíchovské střední průmyslové škola a gymnáziu moderovanou debatu o kapitalismu versus socialismu; oponentem mi prý bude zkušený debatér z jejich debatního klubu – tak přijďte!