Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Na minulé přednášce o anarchokapitalismu v LibertyLoftu jsem mluvil o ekonomických chybách i „chybách“ politiků.
Dnes vystoupí Tim; a jeho tématem bude život v (ne)pravdě.
Místo příští přednášky 4. listopadu pokřtím knihu Anarchokapitalismus; a 2. prosince vystoupí Štěpán Drábek s ekonomickou přednáškou o nerovnostech (výjimečně od 18 hodin).
Dnes večer se na Vás těším v LibertyLoftu – jako obvykle v 19 hodin!

Poznal jsem slečnu, která je kočovnice – nebo by se dalo říct nomádka. Živí se načerno jako uklízečka bytů Airbnb, ve kterých i bydlí – když je byt volný, prostě přespí. Když jsou všechny plné, spí u kamarádky. Přemýšlí, zda má vůbec smysl studovat, což momentálně dělá. Zároveň bydlí v krásných bytech, a ještě jí zbývá asi 3 000 Kč na spoření. Obává se, že když začne normálně pracovat, bude spíše přežívat. Pro ostatní je možná jen bezdomovec, ale pro ni je to luxusní život. Pochopitelně to má háček — pokud se Airbnb v Praze zakáže, bude mít problém.

Jan Dobrovský se mnou měl vystoupit na poslední Konferenci Svobodného přístavu; to se bohužel nestalo, dnes k tomu však dojde – v 18 hodin na Malé scéně Divadla ABC!

Šli byste raději dvě hodiny pracovat na pole, nebo na dvě hodiny tělocviku? Já určitě na pole. Kéž bych měl tu možnost. Můj učitel tělocviku nás šikanoval. Kéž by alespoň řekl, že jsem lempl na fotbal a ať jdu místo toho běhat dokolečka okolo hřiště. On na mě ale jen řval, ať běžím za hráčem a seberu mu míč. Jak mu mám sebrat míč? Mimo školu jsem nesportoval (krom karate), takže jsem neuměl šplhat po tyči ani provazu či skákat to dálky. Neexistoval žádný smysluplný trénink, abychom se mohli zlepšovat – učitel jen řval na ty, kterým to nešlo.

Je to jeden z dílků, proč nepovažuji školství za něco důležitého a proč nepovažuji učitele (většinu) za elitu národa, ale za odpad, protože ostatní tu šikanu tiše podporovali.

Jak můžeme vědět, že školství v anarchokapitalismu bude opravdu svobodné? Ankap nijak nevylučuje tvrdé autoritářské zacházení s dětmi. Rodičům nic nebrání vybírat pro své děti silně hierarchické školy a dítě nemá schopnost se bránit. Předpovědi, jak by to opravdu bylo, jsou čistě spekulativní a nemůžeme vyloučit svobodnější ani nesvobodnější školství než dnes. Ankap nemůžeme brát jako záruku svobodného školství, a proto je potřeba jít dál, odmítat nejen státní školství, ale hierarchické školství obecně.
________________________________

Urzova poznámka pod čarou: S textem (až na slovo „čistě“) souhlasím; vnímám však silnou souvislost mezi autoritářstvím ve společnosti a ve školách, takže ve svobodnější společnosti očekávám spíše svobodnější školství a naopak (záruky ovšem pochopitelně neexistují).

Nemám rád Piráty, protože nejvíc útočí na lidi jako jsem já (řekněme dobrovolné bezdomovce). Diktují ostatním, co je a co není důstojné. V patách jim jdou Zelení a komunisti. Používají pojem „důstojnost“ způsobem, který společnosti vnucuje jejich pohled na svět, čímž rozsévají jen nenávist. Vštěpují lidem představu, že kdo nemá to či ono, nežije důstojný život. Ukázkovým příkladem tohoto tlaku je Jižní Korea, kde i děti páchají sebevraždy, protože nesplňují nastavené standardy takzvaně důstojného života.

Když se bavím s lidmi, kteří si stěžují na svou finanční situaci, a navrhnu jim jako řešení život v karavanu, přijde jim to „nedůstojné“. Odmítnou často ze strachu ze ztráty sociálního statusu, přestože tvrdí, jak jsou ve svých životech nešťastní. Místo reálného řešení pak raději volí alkohol nebo prášky. A voliči Pirátů křičí o důstojném životě nejhlasitěji. Ohánějí se důstojností, kterou však nadefinoval někdo jiný a která je pro mnoho lidí nedosažitelná. Tím u některých vyvolávají nenávist vůči těm, kteří takového standardu dosáhli, a u zbytku prohlubují deprese z toho, že na něj nedosáhnou.

Je zákon dobrý, nebo zlý? Záleží, kdo se ptá. Nacista nesnáší socialistický zákon. Komunista nesnáší republikánský. Anarchista nesnáší každý zákon, který mu někdo nutí shora. Každý věří, že jeho zákon je ten správný. Ale „správný“ záleží jen na tom, kdo se dívá. Stát nám tvrdí, že bez zákona nastane chaos. Ale lidé se dokážou domluvit i sami, bez příkazu shora. Obchod, sousedské vztahy, smlouvy – to všechno funguje na dohodě, ne pod hrozbou trestu. Zákon není pravda ani spravedlnost. Je to jen názor toho, kdo má zrovna moc. A moc se mění – co je dnes „zákon“, může být zítra „zločin“.

Žila byla jedna svobodná rodina. Nemusela hledat pediatra při těhotenství, nemusela platit pokutu za neočkování svých zdravých dětí, nemusela nikomu vysvětlovat, kde a jak matka cítí počít. Nemusela děti ohlašovat na pojišťovnu, děti nemusely navštěvovat preventivní prohlídky, děti nemusely do vězení a ochočovací instituce, do „školy“. Nemuseli 70 procent úrody odevzdat králi, nemuseli nikoho žádat o povolení na nic. Ani povolení na stavbu chalupy, jízdu trakařem, vozem s koňmi, či letadlem, povolení na spolupráci, obchod či cestování. Nemuseli dodržovat asi 2,5 milionu přikázání. Nemuseli používat inflační fiat měny. Na to, co vše mohli, se podíváme zase příště, milé děti.

Anebo víte co? Tím, že nebyli omezováni, mělo to na jejich život nesmírný vliv, důsledky a akumulativní konsekvence. Jaké? Pokud budete chtít, budu velice rád, když se zamyslíte a napíšete své idee do komentářů. Takto může vzniknout společné dílo s různými úhly pohledu. Děkuji, že si pokláte otázky.

#ne_poslušnosti

19. dubna byl Bicycle Day, 20. dubna Weed Day a 21. dubna měl narozky můj kamarád a student z Ježka, se kterým jsme natočili další díl #ne_poslušnosti; tentokrát jsem neporušoval pouze zákony potlačující vnější svobodu, ale také společenské normy omezující svobodu vnitřní. Na místě jste mohli potkat Schrödingerův odkaz, porno, drogy i mladistvé; přesto věřím, že nikomu nebylo ublíženo, byť došlo k poměrně závažným trestným činům.
Záznam by byl v rozporu se smluvními podmínkami YouTube i Odysee, které (na rozdíl od státních zákonů) respektuji; naleznete ho tedy tady. Již brzy. A jelikož mu chci dopřát více (Vaší) pozornosti, nebude tu několik dnů vycházet jiný obsah, ať má tento více prostoru.

21. září půjdou lidé demonstrovat za proškolení soudců, jak mají trestat násilí na dětech. Neřeší, proč se to dětem stalo, chtějí jen trestat násilníky. Nikoho nezajímají zákony stavějící děti téměř do pozice pouhého majetku rodičů. Když dítě přijde na policii a řekne, že ho rodič zmlátil, co udělají? Bez výraznějších stop na těle dítěte jen zavolají OSPOD, vrátí ho rodičům a trochu jim pohrozí. Někdy dítě stráví pár týdnů v Klokánku – pak jde často zpátky k rodičům. Jsem pro to, aby dítě mohlo od rodičů odejít a nikdo ho nenutil se vracet. Bohužel mi lidé říkají, že děti lžou a zneužívaly by toho. No a co? Pro mě je přednější bezpečí dětí, a navíc neexistuje žádný nárok rodiče na život dítěte.