Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Nemám rád Piráty, protože nejvíc útočí na lidi jako jsem já (řekněme dobrovolné bezdomovce). Diktují ostatním, co je a co není důstojné. V patách jim jdou Zelení a komunisti. Používají pojem „důstojnost“ způsobem, který společnosti vnucuje jejich pohled na svět, čímž rozsévají jen nenávist. Vštěpují lidem představu, že kdo nemá to či ono, nežije důstojný život. Ukázkovým příkladem tohoto tlaku je Jižní Korea, kde i děti páchají sebevraždy, protože nesplňují nastavené standardy takzvaně důstojného života.

Když se bavím s lidmi, kteří si stěžují na svou finanční situaci, a navrhnu jim jako řešení život v karavanu, přijde jim to „nedůstojné“. Odmítnou často ze strachu ze ztráty sociálního statusu, přestože tvrdí, jak jsou ve svých životech nešťastní. Místo reálného řešení pak raději volí alkohol nebo prášky. A voliči Pirátů křičí o důstojném životě nejhlasitěji. Ohánějí se důstojností, kterou však nadefinoval někdo jiný a která je pro mnoho lidí nedosažitelná. Tím u některých vyvolávají nenávist vůči těm, kteří takového standardu dosáhli, a u zbytku prohlubují deprese z toho, že na něj nedosáhnou.

Je zákon dobrý, nebo zlý? Záleží, kdo se ptá. Nacista nesnáší socialistický zákon. Komunista nesnáší republikánský. Anarchista nesnáší každý zákon, který mu někdo nutí shora. Každý věří, že jeho zákon je ten správný. Ale „správný“ záleží jen na tom, kdo se dívá. Stát nám tvrdí, že bez zákona nastane chaos. Ale lidé se dokážou domluvit i sami, bez příkazu shora. Obchod, sousedské vztahy, smlouvy – to všechno funguje na dohodě, ne pod hrozbou trestu. Zákon není pravda ani spravedlnost. Je to jen názor toho, kdo má zrovna moc. A moc se mění – co je dnes „zákon“, může být zítra „zločin“.

Žila byla jedna svobodná rodina. Nemusela hledat pediatra při těhotenství, nemusela platit pokutu za neočkování svých zdravých dětí, nemusela nikomu vysvětlovat, kde a jak matka cítí počít. Nemusela děti ohlašovat na pojišťovnu, děti nemusely navštěvovat preventivní prohlídky, děti nemusely do vězení a ochočovací instituce, do „školy“. Nemuseli 70 procent úrody odevzdat králi, nemuseli nikoho žádat o povolení na nic. Ani povolení na stavbu chalupy, jízdu trakařem, vozem s koňmi, či letadlem, povolení na spolupráci, obchod či cestování. Nemuseli dodržovat asi 2,5 milionu přikázání. Nemuseli používat inflační fiat měny. Na to, co vše mohli, se podíváme zase příště, milé děti.

Anebo víte co? Tím, že nebyli omezováni, mělo to na jejich život nesmírný vliv, důsledky a akumulativní konsekvence. Jaké? Pokud budete chtít, budu velice rád, když se zamyslíte a napíšete své idee do komentářů. Takto může vzniknout společné dílo s různými úhly pohledu. Děkuji, že si pokláte otázky.

#ne_poslušnosti

19. dubna byl Bicycle Day, 20. dubna Weed Day a 21. dubna měl narozky můj kamarád a student z Ježka, se kterým jsme natočili další díl #ne_poslušnosti; tentokrát jsem neporušoval pouze zákony potlačující vnější svobodu, ale také společenské normy omezující svobodu vnitřní. Na místě jste mohli potkat Schrödingerův odkaz, porno, drogy i mladistvé; přesto věřím, že nikomu nebylo ublíženo, byť došlo k poměrně závažným trestným činům.
Záznam by byl v rozporu se smluvními podmínkami YouTube i Odysee, které (na rozdíl od státních zákonů) respektuji; naleznete ho tedy tady. Již brzy. A jelikož mu chci dopřát více (Vaší) pozornosti, nebude tu několik dnů vycházet jiný obsah, ať má tento více prostoru.

21. září půjdou lidé demonstrovat za proškolení soudců, jak mají trestat násilí na dětech. Neřeší, proč se to dětem stalo, chtějí jen trestat násilníky. Nikoho nezajímají zákony stavějící děti téměř do pozice pouhého majetku rodičů. Když dítě přijde na policii a řekne, že ho rodič zmlátil, co udělají? Bez výraznějších stop na těle dítěte jen zavolají OSPOD, vrátí ho rodičům a trochu jim pohrozí. Někdy dítě stráví pár týdnů v Klokánku – pak jde často zpátky k rodičům. Jsem pro to, aby dítě mohlo od rodičů odejít a nikdo ho nenutil se vracet. Bohužel mi lidé říkají, že děti lžou a zneužívaly by toho. No a co? Pro mě je přednější bezpečí dětí, a navíc neexistuje žádný nárok rodiče na život dítěte.

Mám komunitní zahradu. To je pozemek, který využívá několik lidí pro své potřeby a kde máme jasně domluvená pravidla. Tato zahrada umožňuje lidem smysluplně zhodnotit věci, které by jinak vyhodili. Například za 1,5l PET láhev dostane člověk 0,30 Kč. Získané prostředky může buď hned využít k nákupu ovoce a zeleniny vypěstované přímo na zahradě, nebo je investovat do projektu na výrobu sazenic a získávat z něj dividendy. Pro konzervativnější účastníky nabízíme také možnost spoření s 10% úrokem. Být chudý neznamená nutně závislost na pomoci od státu.

Bydlení v chatičce v zahrádkářské kolonii vyjde na 1 400 Kč měsíčně. Zahrádka bývá často připojena k elektřině a v letním období mívá tekoucí užitkovou vodu. Vytápění vyjde maximálně na 12 000 Kč ročně, pokud si člověk udržuje teplotu 22 °C (v chatce o rozměrech 2 × 2 × 2 m zateplené 10 cm polystyrenu). Veškerá voda stojí přibližně 1 000 Kč měsíčně na osobu, což považuji za nejhorší možný scénář. Praní vychází zhruba na 200 Kč měsíčně na osobu. Vodu z pračky nechávám odpařit. Internet (30 GB) stojí 175 Kč měsíčně, volání 0,50 Kč za minutu. Oblečení vychází přibližně na 200 Kč měsíčně. Drobné výdaje, popelnice a rezerva činí 600 Kč měsíčně. Zdravotní pojištění je 3 020 Kč měsíčně. Celkové měsíční náklady činí přibližně 5 350 Kč + 3 020 Kč na zdravotní pojištění. Člověk musí pracovat 64 hodin měsíčně za plat 130 Kč/h na DPP, aby pokryl svoje měsíční životní náklady.

Velice často se ve svém okolí setkávám s fenoménem „přísného“ či „tvrdého“ učitele. Většinou se vyznačují vysokou výbušností, agresivitou, řvaním, nekompromisností a zvýšeným ponižováním žáků. Vzhledem ke zdejšímu školství mne tento fenomén vůbec nepřekvapuje. Velice mě však překvapuje, jak často bývají tito učitelé rodiči či přímo žáky (zejména zpětně) považováni za učitele dobré. Kdyby se člověk podobným způsobem choval skoro v jakémkoli jiném odvětví, byl by pravděpodobně označován za hulváta a hrubiána a osobně mi přijde takové chování tak zřejmě špatné, že si nedovedu představit myslet si opak.

Může se zdát, že jsou-li učitelé „přísní“ a půlka školy propadá, vypovídá to o jakési prestižnosti školy – projdou jen ti nejlepší z nejlepších. Toto vnímání mi ale přijde dost pokroucené – učitel má zejména učit. Nezvládá-li učivo většina třídy, vypovídá to primárně o tom, jak škola selhává v edukaci, nikoli o tom, že budou absolventi výjimeční. Setkali jste se také s „přísným učitelem“ kterého ovšem paradoxně škola i rodiče omlouvali? Jak si to vysvětlujete?

Pořadatelé Chaincampu mě už několik let zvou; a mně se to vždycky s něčím krylo (a když jednou ne, přesunul se termín Chaincampu na jiný, kde už se mi to krylo xD). Teď konečně vystoupím! Budu mluvit o #ne_poslušnosti, svobodě, sebeřízení, ale také lásce – a jak to všechno spolu souvisí. Krom přednášky budu i v jednom (improvizovaném) dialogu; obojí v sobotu – vše naleznete v programu na stránkách konference.

Zakladatelská kniha rakouské ekonomické školy Zásady ekonomie od Carla Mengera byla po více než 150 letech od svého vydání přeložena do češtiny! Tedy do jazyka části Mengerových předků. Carl Menger v této knize systematicky rozvíjí teorii statků, hodnoty, směny, ceny a peněz. Východiskem jeho analýzy je vztah mezi lidskými potřebami a prostředky pro jejich uspokojení, kdy hodnota statků nevzniká ve výrobě, ale odráží význam, který lidé jednotlivým statkům přisuzují při uspokojování svých potřeb. Knihu vydalo nakladatelství Bourdon a má asi 250 stránek. Za vydáním knihy však stojí dle všeho Liberální institut (Praha).