Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Čekal jsem napjatě, kde autor chce sehnat 2M učitelů individuálně se věnujících 2M žáků/studentů. Odpověď je, že online (moderní varianta abrakadabra). Fakta: online výuka není individuální ani tolik, jako klasická prezenční výuka ve škole jednoduše proto, že učitel a žák nejsou v jedné místnosti, jsou propojeni jen úzkým okénkem obrazovky. Pokud je žáků víc, než se dá okének smysluplně naskládat na obrazovku učitele, ztrácí přehled úplně. Tento způsob výuky klade daleko větší nárok na vůli žáka, která na prvním a leckdy i druhém stupni ZŠ nebývá nejvyvinutější. Po lockdownových zkušenostech se ukazuje, že většina žáků právě z těchto důvodů preferuje prezenční výuku. Ti, kteří preferují online výuku se rekrutují převážně z řad jedinců s osobnostní patologií (např. typ nerd), kterým osobní sociální interakce činí potíže. Tento jejich menšinový v jistém smyslu zbabělý požadavek hrozí rozvojem dalších sociálních patologií a rozkladem společnosti. Sociální interakce, kterou nelze jen tak vypnout je vymezující a kultivující a i když často není zrovna příjemná, je nezbytná pro zdravý psychický vývoj jedince.

Vidíte a já myslím, že je to prakticky totéž. Ve chvíli, kdy si uvědomím sám sebe, zaujímám k sobě tedy zejména ke svému tělu nejaký postoj, vytvářím si k sobě nějaký vztah. Jeho součástí je nepochybně pudová potřeba chránit integritu těla. Pokud se sebeuvědomuji, tedy identifikuji své tělo jako JÁ a zároveň mám a realizuji potřebu chránit jeho integritu, pak se dle mého názoru vlastním. Jedná se o uvědomovaně vlastní nikoli cizí tělo.

Naše existence není jen jedna. Během života existujeme jako děti, dospívajícím dospělí a staří lidé. S každým věkem spojujeme nějaké vlastnosti, úkoly a možnosti. S věkem se také mění časová preference, a to přesně opačně, než by odpovídalo množství času, který v daném věku pravděpodobně ještě máme. Dítě má tedy v průměru velmi vysokou preferenci času nad dlouhodobým užitkem. Zároveň jeho volní a intelektuální dovednosti, schopnost abstraktního myšlení atd. nejsou v průměru ještě takové, aby společnost dospělých usoudila, že se může dotyčný rozhodovat sám za sebe aniž by to skončilo fiaskem. Některé děti toto vnímají velmi úkorně a nesou si to sebou do dospělosti případně celého života. Takoví lidé zároveň často trpí tzv. narcistní poruchou (osobnosti). To, že pubescent chce svou svobodu, chce své vlastní peníze, chce dělat to, co dospělí nechtějí a naopak a svět mu to nechce poskytnout, dokud z toho trochu nevyroste, je nezbytnou součástí vývoje člověka.

Nejde asi úplně o to, který systém je ideální jaká politika je nejefektivnější, ale o to, který systém neumožňuje ve velkém cizopasit, žít na povinný úkor druhých. On bude v důsledku také nejefektivnější, ale to je jen jakýsi bonus.

Těžko říci, kdy se jedná pouze o instinktivní chování a kdy je již (zároveň) projevem určité míry sebeuvědomění a patrně to v dohledné době nezjistíme. Jedním z nejčastěji uvažovaných důkazů sebeuvědomění je poznání se v zrcadle. Umějí to psy, kavkovití ptáci, delfíni, opice, jisté byť problematicky interpretovatelné výsledky měly chobotnice a agamy. Mravenců se to týkat asi nebude, u hrocha bych si už nebyl vůbec jistý, jedná se o relativně inteligentní zvíře vzdáleně příbuzné s koněm.

Peklo zamrzlo, skoro souhlasím. To základní právo se jmenuje NAP. Je nealternativní, vztahuje se na všechny a jeho porušování lze řešit silou - adekvátně porušení. Veškerá další práva jsou tedy subsystémy. Přes různé argumentace se domnívám, že se jedná o vrozenou normu primárně vztaženou na naše tělo. Mnozí zejména vyšší tvorové toto právo rozšířili na určité objekty ve svém okolí, které potom více či méně zuřivě brání a činí různá opatření (medvěd doupě, veverka své zásoby, levhart svou kořist uschovanou na stromě, hroch své teritorium - v těchto případech se zjevně nejedná o pouhou držbu). Zároveň ale trvá pudově podmíněná konkurence a predace, při čemž se ovšem vyvinula řada subsystémů at už vnitro či mezidruhově, které ji regulují. V přírodě, v našich domácnostech, všude kolem nás existuje neuvěřitelně rozsáhlá síť různým způsobem vytyčených hranic (nejčastěji pachovými značkami) pro nás vesměs neviditelných. Lidé vytvořili velké množství alternativních subsystémů pro vlastnictví. Vždy se však jednalo o pouhé prováděcí vyhlášky toho, že lidé na sobě navzájem a na svém majetku nemají páchat násilí, případně jak moc můžou, kdo a proč. Je zajímavé, že toto právo se na úrovni jednotlivých subsystémů vyvíjelo velmi bouřlivě, avšak na úrovni suverénů (samostatných jednotek nepodléhajících žádné další vládě např. států, nezávislých obchodních společenství, církví zejm. katolické atd.) jen velmi málo ponejvíce ve dvacátém století pod bezprostřední hrozbou vše i sebezničujících katastrofálních válek.

Takové případy nastávají, ovšem situací kdy se nepodaří umístit zdravé, většinové, předškolní dítě je velmi málo. O ty zbylé patrně nebude velký zájem ani ze strany homosexuálních párů. Lesbické páry volí převážně přirozenou cestu typicky s použitím spermatu sourozence nematky.

"Dodnes neexistuje v řadě zemí možnost sňatků homosexuálů a na představu rodiny s homosexuálními rodiči stále mnozí nahlíží jako na cosi patologického." Píšete to, jako by byl nade vší pochybnost prokázán opak. Bohužel tomu tak není. Během vývoje dítěte přichází fáze zvaná oidipská (cca 3-6 let věku), během níž si dítě nevědomě volí/nachází budoucí životní vzory pro sebe a svého potenciálního partnera/ky. Těmito vzory se stávají téměř vždy rodiče. Pokud daný rodič není k dispozici, nahradí ho automaticky jiná osoba - prarodič, sourozenec rodiče, vlastní starší sourozenec, jiná významná autorita z okolí... Pokud je k dispozici, dítě preferuje osobu pohlaví odpovídajícího postrádanému rodiči. Tuto volbu nelze již změnit, maximálně lehce upravit, posunout, něco vyselektovat např. pomocí psychoterapie, ale zásadní parametry jako je pohlaví, klíčové charakteristiky vzhledu či základní charakterové vlastnosti vzoru ne, protože se velice hluboko zapisují do osobnosti člověka. Před tímto obdobím hraje klíčovou identifikační úlohu matka a pokud jako taková v životě dítěte do tří let věku chybí, je to vždy biologicky podmíněný problém a přítomnost jakkoli obětavé a motivované jiné osoby natož mužského pohlaví nemůže funkční matku zcela nahradit. Pro děvče vychovávané v mužském homosexuálním páru bude fungování ve smíšené společnosti vysoce pravděpodobně noční můrou. Muž i žena se především učí být mužem a ženou nikoli pouze rodí a bez použitelných vzorů jim to moc nepůjde. Řešením pro takové děvče jistě může být transsexualita, ovšem nejsem si jistý, že se jedná o řešení ideální - takové vytloukání klínu klínem:)

Ano, minimálně převážnou většinu.

Filozofie je zastřešující disciplína pro veškeré vědní obory, která se zabývá např. definicí, či analýzou určitého problému. Při práci používá logiku, předkládá logické teorie a důkazy/zkoušky. Konkrétní filozofové či filozofické školy upřednostňovali(jí) různá témata a přístupy k nim. Pokud někdo uchopí takovéto obvykle společensko-politické téma a řeší ho dogmaticky, jedinou "správnou" cestou, vzniká ideologie. Vznik novodobých nenáboženských ideologií byl podmíněn vznikem pozitivismu tedy myšlenky o "poznatelnosti" světa aplikováno představě, že je možno dosáhnout poznání veškerých zákonitostí v určitém oboru a na základě toho určit ideální způsob jeho fungování. Na základě toho už mělo vícero myslitelů dojem, že oni na to kápli, že zrovna oni vymysleli ten jediný správný. Jejich dopad na lidstvo lze měřit výškou hromady mrtvol, kterou během svého působení navršili.

Píšeme každý o něčem jiném. Vy píšete o "vyfutrovanosti" myšlenky NAP. Naprosto s Vámi souhlasím, že NAP jako myšlenka je podložen a podpořen a rozebrán ve stozích knih, které dalšími myšlenkami jen hýří. Jsou ovšem s myšlenkou NAP souřadné? Lze je chápat jako vzájemně působící vektory s nějakou "kompromisní" výslednicí? Obávám se, že nikoli. Veškerá zmíněná literatura se zabývá buď spekulacemi "co by, kdyby", které jsou jistě zajímavé, ale nikterak závazné, případně spekulacemi "co by, kdyby ne", tedy vynucováním NAP dtto., případně filozoficko-morálním podpořením myšlenky jako takové, bez kterého se ovšem zcela obejde. Myšlenka NAP je filozoficky velmi blízká tz. zlatému pravidlu "nečiň druhým, co nechceš aby bylo činěno tobě". Toto pravidlo je srozumitelné bez komentářů na všech úrovních. Jinými slovy dobrovolná směna je aplikací pravidla, že nebereme násilím. Že je to z dlouhodobého hlediska nejvýhodnější způsob interakce, je zajímavé a užitečné zjištění a může fungovat jako vhodná motivace k dodržování NAP, ovšem k témuž mohou vést i jiné motivace kupříkladu morální (páchat násilí je nemorální) či náboženské (páchat násilí je proti desateru - zde se nemusí jednat o morální stanovisko, ale o strach z B. trestu). Jediné co myšlenka "neiniciuj násilí" postrádá, je definice násilí. V tom je zlaté pravidlo geniální, že jeho definicí jsme my sami, netřeba příliš polemizovat o tom, co nechceme, aby bylo činěno nám.

Ideologie je, jak píšete, soustava ideí (myšlenek), které jsou ve vzájemném vztahu. Jedná se tedy o systém. Anarchokapitalismus má pouze jednu ideu a to NAP. Všechny ostatní navazující myšlenky jsou jen druhotné, odvozené, rozvíjející. Z toho vyplývá, že anarchokapitalismus není ideologie ale pouhá myšlenka. Ideologie je špatná zpodstaty jakákoli, protože povyšuje z definice myšlenkové konstrukce nad realitu. Dalším logickým krokem prosazování ideologie je přizpůsobování reality myšlenkám obvykle násilím, manipulací a korupcí např. zákonem. Achnaton, Platon, Julián Apostata, Kant, Hegel, Marx, Nietzsche, Lenin, Mussolini, Hitler, Mao - vzorek největších ideologů historie. Obsahuje velkou většinu nejhorších vrahounů všech dob.

Ne neplatí. Matematika je soubor axiomatických tvrzení, která vůči sobě mají definované vztahy a s nimiž lze zacházet výhradně prosřednictvím logiky. Pokud definujeme axiomy/vztahy těchto axiomů jinak, začnou být stávající matematické postupy nepoužitelnými, protože přestávají být logickými, ale logika jako taková je použitelná stále stejně.

Je v matematice uplatnitelný jiný postup než logický? (Ne - to ovčem nevylučuje mechanické použití vzorečku) Je logika uplatnitelná jinde než v matematice? (Ano) Z toho vyplývá, že logika je pojem nadřazený matematice. Neboli matematika je aplikací logiky, ale logika není aplikací matematiky.

Matematika JE nástroj, prostředek. Je irelevantní, jakou kvalitu mají vstupy a k čemu budou využity výstupy. Jedná se z definice o abstraktní operace s abstraktními znaky dle arbitrárně definovaných pravidel. Vlastnosti těchto znaků, pravidla zacházení s nimi a interpretaci výstupů zajišťují jiné vědy.
Logika není podoborem matematiky ale filozofie, aneb matematika neurčuje pravidla logice ale logika matematice. Obráceně to popisujete Vy.

Jenže to tak není. Matematika je nástroj, prostředek, který myšlení používá. Pro velkou většinu lidí je to jakýsi blackbox, který se nějak používá, ale jehož principům fungování příliš nerozumí viz "naučte se vzoreček". Oborem použitelnějším ve vztahu k myšlení by byla logika, která by umožnila pochopení a odvození. Jenže aby učitel mohl učit druhé logicky myslet, musí to sám umět.

Tomu se za nás říkalo trojčlenka též přímá úměra. To vnímám jako nezbytnost vzdělání základního a zmiňuji.

Protože zákazníkem vzdělávací instituce, kterou navštěvovala, není ona ani její rodiče ani cukrárna, do které by po absolvování nastoupila, ale stát reprezentovaný řadou úřadů, úředníků a mocipánů, kteří potřebují zvyšovat svou moc tedy rozpočty a rozšiřovat řady podřízených. K tomu, aby to bylo obhajitelné, je třeba nafukovat agendu. Velká většina obyvatel nikdy v životě nepotřebovala z matematiky nic nad trojčlenku a pravoúhlé trojúhelníky. U mnoha přírodních (fyzika, chemie) i humanitních (literatura) či mezních (ekonomie) oborů je obecná znalost existence různých zdrojů a principů obecně užitečná a umožňuje orientaci ve světě bez hlubších znalostí oboru. O matematice to neplatí, protože je třeba ji vždy pomocí nějaké jiné vědy smysluplně aplikovat. Cestou do budoucnosti je jednoznačně specializace, ať lidé dělají, co jim jde a co je baví a uživí a co si chtějí platit. Státu do toho nic není

Ano, dáme si pozor a určitě tě budeme tak brát.

Tedy sám jsem anarchokapitalista konzervativec, nicméně většinová společnost to vracení se do minulosti např. do antiky jako pokrok jednoznačně vnímá. Říkají tomu demokracie. Já jejich nadšení v tomto směru nesdílím, ale nabyl jsem zde dojmu, že vy ano.

Je to jednodušší. Tak, jak se k nám chovali rodiče zejména matka v nejútlejším věku tedy od narození, tak pak zacházíme sami se sebou, a tak dovolujeme svému okolí se chovat k nám. Pokud se matka chovala neempaticky, invazivně či přímo agresivně a nereagovala na negativní reakce dítěte či je dokonce potlačovala, dovolí dítě, aby se k němu okolí takto chovalo i v pozdějším věku a neprotestuje.

Pan S. nepotřebuje malíře obrazů, ale malíře pokojů... oh wait?!

Není to přes přečtení, ale právě díky němu. Protože jsem postupně stále více nabýval dojmu, že ve vašich textech je vnitřní rozpor. Tento rozpor jsem se pokusil nastínit výše. Shrnuto na jednu stranu prosazujete anarchokapitalismus v čemž s vámi v zásadě souhlasím, byť v rámci něho zastáváme patrně nejvzdálenější možná stanoviska - počítám se mezi paleolibertariány - na druhou hýříte mnohými přesvědčeními, která bych se nebál nazvat ideologiemi. Když se to pokusím kritizovat, bagatelizujete to viz "já nutně neříkám, že ideologie jako takové jsou špatné. Za mě je skoro všechno ideologie; kdo říká, že se žádnou ideologií neřídí, nejspíš má alespoň nějakou vnitřní, nevyřčenou". Dle mého jsou veškeré ideologie v posloupnosti Plato, Julián Apostata, Kant, Hegel, Marx, Hitler.. zlem, které je třeba pojmenovávat. Ideologie vždy znásilňují člověka. Člověk v životě má a musí ustupovat a volit kompromisy, ale z mého pohledu jen v konfrontaci s realitou nikoli s něčí nadřazenou představou o tom, co je a není správné. Pokud někdo moralizuje, nadřazuje ideje nad žitou skutečnost jednotlivců, je pro mě ideolog, pozitivista, kolektivista a tudíž levičák.
Člověk je nejagresivnějším živým stvořením na této planetě. Agresivita spolu s inteligencí a zručností nás umístila na vrchol potravního řetězce a umožnila bezprecedentní rozšíření našeho druhu. Veganství vnímám jako způsob ideologického potlačování této agresivity. Pokud potlačujeme svou agresivitu na základě ideologie nikoli na základě reality (to je např. když ustupujeme silnějšímu, uskutečňujeme transakci, realizujeme partnerský vztah...) obvykle to neznamená úplnou rezignaci na téma, ale jen zvolení jiné strategie, než je přímá konfrontace. To vnímám jako nezdravé zacházení s vlastní agresivitou historicky přinášející ponížení, utrpení a hromady mrtvol. Ochota jíst maso a tedy přijímat spoluzodpovědnost za přímou agresi řezníka vůči zvířeti, dle mé zkušenosti významně koreluje s ochotou k přímé konfrontaci a naopak. Pokud vás napadnu a urazím a vy se přímé konfrontaci vyhnete, ale zároveň mi okopáváte kotníky v jiných komentářích, jenom mě přesvědčujete, že se nemýlím.
U B12 se nejedná o suplementaci - doplnění, ale o substituci - nahrazení v tomto případě přirozeného zdroje umělým. To je jako když přirozený NAP nahradíme umělým právem a budeme prohlašovat, že je to docela v pohodě.

Ne, není tomu tak. Ve vejci i neoplodněném se nachází určité množství B12, protože je nezbytný pro vývoj zárodku. Zároveň je nutno říct, že kuře ho potřebuje opravdu málo. Navíc výživa slepic z továrny na vajíčka a z továrny na kuřata se významně liší, což způsobuje podstatné rozdíly ve složení vajec.

Jak typické. Přímé konfrontaci se vyhnete jistě s pocitem nadřazenosti, ale kopnout si bokem, to by vám šlo. Z tohoto vašeho komentáře obsouzení přímo odkapává. Chápu, že chcete ideology udělat z milovníků masa a zbavit se pozitivistické nálepky, ale to je laciný řečnický trik. Počet lidí, kteří jsou z ideologických důvodů přesvědčeni "že jíst maso je správně nebo nejíst maso špatně", bude patrně blízký nule narozdíl od ideologicky motivovaných veganů/vegetariánů. Naprostá většina milovníků masa ho jí z čistě senzorických důvodů (voní, chutná, líbí se) někteří k tomu přidávají racionální důvody jako je B12 či výživová hodnota např. masového vývaru, osobnostně psychologické dovody atd. Oproti tomu vegetariánů kvůli zvířátkům je spousta. Nikdy jsem ale ještě nepotkal člověka, který by jedl maso, protože je přesvědčen o správnosti velkochovů a masového zabíjení na jatkách. Většinu těch, co jedí maso, tento jev patrně mrzí, a pokud si to mohou dovolit, preferují maso i ostatní živočišné produkty z pokud možno humánnějších podmínek. Já si také dám raději stejk z takového býčka, který strávil svůj život na pastvině, něž takového, jehož první cesta z kravína vedla k řezníkovi. Už i protože podstatně lépe chutná.

Nikoli, lžete vy. I na prosté wikipedii se o tom můžete přesvědčit. Býložravci získávají kobaltamin z potravy nikoli přímo, ale prostřednictvím bakterií, které mají v trávicím traktu, a které ho v rámci trávicího procesu syntetizují mimo jiné z čistě rostlinných látek blízkých chlorofilu. Detaily v dostupné literatuře - google heslo kobaltamin.
Nezpochybnitelná vědecká poznání o stravě se mění každých tři až pět let viz relativně nedávné objevy ohledně obsahu "obranných" tzn. jedovatých látek v otrubách a "zdravosti" celozrnného pečiva. Přiměřená konzumace masa zejména skopového, částečně hovězího méně už vepřového nejlépe vařeného či pečeného, nemá negativní zdravotní dopady. Ty má konzumace nezřízená (čehokoli) zejména uzenin a polotovarů, které mohou obsahovat značné množství potenciálně rakovinotvorných látek. To, že veganská strava zvyšuje dobu dožití nechci potvrdit ani zpochybnit neb jste nepodal vědecky validní důkaz. Pokud tomu tak je, bude to nejspíš tím, že vegani se obecně daleko více zabývají tím, co jedí a obvykle mají i více pohybových aktivit, neb se svému tělu více věnují. S masem to ale, obávám se, nemá mnoho společného.

Ve chvíli, kdy někdo začne šermovat morálkou, ideologiemi a pozitivismem (on ví, co je lepší, správné, morální) čuchám levičáka. Takoví lidé nakonec stejně přes veškeré proklamace znásilní svět k obrazu svému, protože jejich představa, jak to má být, je přeci lepší, než to jak to je. A s těmi pár kverulanty si už nějak poradí/zatočí.
Ps: určitý obsah B12 je i ve vejcích, myslím v těch od slepic, ne z továrny, ale nevelký a kolísavé množství je v kravském mléku a sýrech zejména čerstvých, ale opět záleží na tom, čemu říkáte mléko, navíc značná část populace mléko nepije. Značná část surovny vzniká procesem, který potravinářskou výrobu příliš nepřipomíná (odtučněné mléko + sušené mléko + emulgát snad mléčného tuku ne= mléko). Ve všech typech zrajících sýru se obsah složitějších zejména komplexních látek zráním (varianta rozkladu) rychle snižuje. Na jogurty se také nedá spolehnout, protože prošly fermentací (jiná varianta rozkladu) a většina dnes také nemá s mlékem mnoho společného. Mýtům o obsahu B12 v chaluhách také moc nevěřte, tonoucí se chaluhy chytá.

Ps: kde je ta morální hranice, kdo je arbitrem. Chudák ten pórek, co jsem ho včera nakrájel do polívky, určitě chtěl vykvést, dozrát a poslat semínka do dalšího kola a já ho uvařil za živa. Myslím, že to vnímal dost nekomfortně. Chudáci kvasinky, co jsem je povraždil, když jsem zabrzdil burčák v ledničce, miliony mrtvých na podchlazení.. Každý váš nádech, každý krok, každý stah srdce je něčí utrpení něčí smrt, smiřte se s tím, jste stejný predátor, jako je každý člověk.

Karnismus neexistuje. Člověk není schopen vytvářet vitamín B12. Jeho jediným zdrojem je maso zejména červené. Můžete ho doplňovat uměle, ovšem zdrojem pro tablety je opět maso. Umějí to i bakteriální kultury, ale je s tím řada problémů, je to drahé a je to jen substituce. Konzumovat maso je lidská přirozenost. Schopnost lovit, schopnost zabíjet, schopnost konzumovat krvavý úlovek (např. hovězí stejk rare) je projevem schopnosti zacházet a přiměřeně užívat svou agresivitu, která je také přirozená. Od této chvíle jste pro mě sráč a zakuklený levičák. Měl jsem ten pocit už dlouho, ale teď mám jistotu. Vy víte, kdo byl nejslavnější býložer..

Nevím, zda je družstvo nejvhodnějším příkladem. Lepším je myslím společné vlastnictví nemovitosti nabyté např. dědictvím. Pokud se dědicové dlouhodobě neshodnou na rozdělení majetku, nařídí soud nucený prodej formou veřejné dražby. Toto je asi nepoužitelné, pokud je podíl v řádu promile (jednotlivec vůči státu), ale pokud se jedná o téměř třetinového vlastníka (zmíněných 30%), je likvidace nebo vyplacení patrně na místě. Nikde jsem nepsalno kooektivním vlastnictví, jedná se o ideální podílnictví.

Amk čemu by potom byl?

bingo, můžeme říct "nad sebou" a "vedle sebe"