Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Souhlasím, určité mírné komplikace jsou, jsou to v různých scénářích řešitelné věci. Pokud by člověk řešil absolutní minimum nákladů šlo by třeba vařit guláš a zavařovat do sklenic. To je ale asi jiný experiment.
Jen jsem chtěl dodat, že i masitá strava vlastně není drahá. Pokrm z masa v hrnci vydrží několik dní a nestojí skoro nic.

Zajímavá analýza. Dokonce i 100g (100Kč/kg) levnějšího masa denně (30*10Kč) zvýší rozpočet o 300Kč. Zhruba 1000Kč měsíčně dokáže vydělat i značně znevýhodněný člověk nebo malé dítě.

Můžeš dát příklad? Pro mě je to nepřípustné všeobecně. Něco ukrást v krajní nouzi pro rychlé řešení ojedinělého případu je asi řekněme ospravedlnitelné, ale i tak je potřeba očekávat a uznávat aktivní nesouhlas.

Samozřejmě není dobře okrást nebo zotročit nikoho.

Zajímavá otázka, díky. Podobně se vlastně lze ptát: je možné člověka okrást, nebo zotročit pro dobro většiny? Jestli okrást a zotročit je v pohodě, proč zabít třeba už není?

Obecně je altruismus neutrální (ani dobrý ani špatný).
Dobrovolný altruismus je potenciálně dobrý, přináší užitek darujícímu i obdarovanému. V určitých případech je i dobrovolný altruismus částečně špatný. Jako příklad slouží Afrika, kde darováním produktů zabíjíte místní produkci.
Vynucený altruismus je špatný, vyžaduje násilí třetí osoby, "darující" nemá užitek.

V tomhle právě jsou anarchokapitalisti nejlepší. My totiž vlastnictví definujeme jako to co kdo sám vyrobí, dostane a koupí, zároveň člověk narozením vlastní sám sebe. Pro dobrý život stačí jen jednoduché pravidlo: Respektuj cizí majetek a dodržuj slovo.

Nemám problém s tím, když si při stavbě společného domu spoluvlastníci domluví, že nesmí být slyšet nic nad třeba 60db nebo cokoliv. Nic mi do toho není, je to jejich dům. Je vysoce pravděpodobné, že tichomilové by žili spolu a domácí kutilové také. Slušní lidé mají tendenci se seskupovat a navzájem si pomáhat a izolovat asociály.

V ankapu si každý na svém zvolí svůj "systém aspektů života a majetku". Na společném majetku si spoluvlastníci pravděpodobně zvolí správce, který bude řídit "systém aspektů života" na tom konkrétním sdíleném majetku.

Ten kdo si žádnou autoritu nezvolí si se svým majetkem na svém pozemku dělá co chce. Svobodu nelze chápat jako možnost dělat si co chci všude a se vším, to je samozřejmě sporné, protože to nemůžou bez konfliktu dělat najednou všichni. Svoboda znamená dělat si co chci s tím co vlastním na svém a tam, kde to mám jinými vlastníky dovoleno.

Pro mě je základním problémeme demokracie, že člověk volí zatupitele (vládce všech aspektů života a majetku) nejen pro sebe, ale i pro jiného člověka. V pohodě by bylo, kdyby autorita platila jen pro toho, kdo si vládce zvolil.
Volit si demokraticky zástupce pro správu společného majetku mi přijde v pohodě, tady je to dobrovolné a správa je omezená jen na jasně vymezenou oblast.

Podle mě svoboda znamená, že si můžete dělat co chcete s tím co vlastníte nebo s tím co aktuálně nevlastní nikdo. To znamená například: svoboda pohybu = můži si chodit jak chci a kam chci na svém nebo nikým nevlastněném pozemku. Nebo: svoboda slova = můžu si říkat a psát co chci tam, kde to vlastním.
Na cizím pozemku nebo komunikační platformě můžu říkat co mi majitel dovolí. Pokud neuzavřeme dohodu, může si majitel komunikační platformy dělat mými texty co chce. Pokud uzavřeme dohodu ve znění "můžu si tady říkat co chci" a následně mi v tom bude zabráněno jedná se o porušení dohody a ne o porušení svobody slova.

Všechny globální zákazy jsou špatně. Ve svém autobuse ať si zakazuje a nařizuje majitel co chce.

Osobně se domnívám, že z hlediska státu je účelem vězení šlechtění nevolníků na poslušnost. Vězeň má zřejmě sníženou možnost se rozmnožit úměrně délce vězení. Myslím, že v americe byl dokonce soud, který rozhodl, že ani sperma vězně nesmí ven z věznice za účelem umělého početí dítěte.

Na ZŠ jsem věřil komunistům (tehdy u moci), ale postupně jsem se začal vyptávat na rozpory až jsem narazil a přestal jsem s tím. Dostal jsem strach.
Potom jsem věřil ODS a spol. Zjistil jsem potom, co je to za sebranku.
Při krizi v r. 2008 jsem si chvíli myslel, že jsem snad zasr... levičák nebo co. Něco my v tom ale nehrálo, došel jsem k tomu, že jsem úplně jiná kategorie.
Pak jsem, už nevím jak, jsem se dostal k videu od Molyneuxe The Story of Your Enslavement. Taky tyhle me tehdy uplne dostaly: There Will Be No Economic Recovery. Prepare Yourself Accordingly. a The Handbook of Human Ownership - A Manual for New Tax Farmers. Začal jsem potom dál pátrat.
Uvědomil jsem si, že pricip neagrese je to co jsem podvědomě hledal. Vyřešil všechny moje vnitřní filozofické spory.