Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Souhlasím, že původní příspěvek spojuje více nesouvisejících věcí, ale trochu bych si dovolil oponovat k bodu 3: Možná to bude platit pro některé (ne nutně všechny) učitele a možná to bude tak vypadat i podle některých metrik jako průměr, což ale nevylučuje významné rozdíly. Když soukromá škola nastaví odměny relativně dobře a motivačně (tzn. výsledky práce se projeví do mzdy), zatímco státní škola nastaví odměny podle roků praxe (tzn. snahou neovlivníte odměnu), může to pro některé lidi a podle některých metrik vypadat dost podobně, ale přinést to zatraceně odlišné výsledky. Státní škola bude podhodnocovat mladé učitele, ať se snaží sebevíc, a naopak přeplácet nepružné učitele, kteří to chtějí doklepat do důchodu. Jednak obě získají různé skupiny učitelů a jednak i ten stejný učitel bude v obou školách úplně jinak motivován.

On se jako ankap označuje i sám. Nechám stranou, jestli tomu tak skutečně je, jeho program je spíše minarchistický. (Program může být kompromisem mezi přesvědčením a realizovatelností.)
Zrušení centrální banky zní lépe, než tož co prosazuje – on ji chce v podstatě nahradit Fedem.
Přišel mi trochu jako konzerva, ale pokud se bude věnovat primárně ekonomickým tématům, tak to nemusí vadit.
Na konec nezapomínejme, že jde o prezidenta, ne o diktátora. Ať bude chtít sebevíc, sám nejspíš nemůže prosadit všechno. Podporu v parlamentu má malou, na druhou stranu, někteří politici se mohou chtít svézt na jeho úspěchu a podpořit jej.

To mi ale neodpovídáte na otázku „jak vůbec vybrat ty oblasti, a jak uhlídat regulaci, aby se neutrhla z řetězu“. Tedy jde o princip – předpokládám, že nenavrhujete, že budete rozhodovat Vy.

Já ten text začal psát celkem dávno, kde jsem to psal jako vlastní postoj. Bohužel jsem to tehdy nepublikoval, tak jsem to musel celé přepsat. Agnosticismus zde nabízím jako přijatelný postoj, a pokud to někomu pomůže věnovat pozornost důležitějším věcem, budu rád. Zároveň mi přijde, že spousta lidí se má potřebu do některé z těchto skupin zařadit i bez dostatečného promyšlení, a pak se zbytečně vymezují proti té druhé skupině. Nedovedu to určit u jednotlivců, ale přijde mi, že odpověď „nevím“ by zde byla na místě mnohem častěji, než jak často ji slyším.

> Pokud z nějakého důvodu označíme víru v etatismus za náboženství, tak na zcela stejné úrovni bude anarchokapitalismus též náboženstvím.

Samo o sobě není náboženství ani jedno z toho, ale spíš určité pojetí etatismu/anarchokapitalismu. A v případě etatismu je to asi častější, což ale odpovídá způsobu, jak se k tomu lidé dostanou.

Jinak žádná analogie není dokonalá. V případě postoji ke státu může agnosticismus mířit minimálně dvěma směry (klidně oběma současně):

1. Jak by která varianta dopadla? Svět je komplexní a nic nedokážeme předvídat dokonale (to z principu není argument ani pro ankap, ani proti). Agnosticismus zde znamená, že to nemůžeme vědět.
2. Hodnotová otázka – i kdybychom měli dokonalou predikci, může být těžké rozhodnout, která varianta je lepší.

Připusťme, že by několik málo oblastí fungovalo s regulací lépe. Otázka je, jak vůbec vybrat ty oblasti, a jak uhlídat regulaci, aby se neutrhla z řetězu.

Předpokládám, že teda regulací myslíte něco, čemu neuniknete, ne pravidla platformy, ke které může existovat konkurence (Bolt, Uber, Foodora, Wolf, …).

Urza k tomu měl pěknou přednášku Mít pravdu nestačí: https://youtu.be/5wMC5sU-Km8

V zásadě se vydává stejným směrem jako Anička, ale je to podrobnější, i s příklady z historie.

Začnu od toho, proč se vlastně omlouváme. Podle mě tím přiznáváme nějakou svoji vinu. Asi by nám přišlo divné, kdyby se německý prezident omlouval za Benešovy dekrety nebo český prezident se omlouval za genocidu Židů za druhé světové.

U firem může být omluva jménem firmy podobně problematická, ale záleží. Ale tam mi to aspoň nepřijde tak škodlivé, protože firma (ať už vlastnictví, nebo zaměstnání) není nikomu přidělena.

Tiskové mluvčí bych nechal stranou – tam je snad zjevné, že názor neprezentují sami za sebe, trochu na ně lze hledět jako na takový inteligentní papír, na který někdo jiný napsal zprávu.

Praktické konsekvence u firmy klidně. Beru to tak, že nový majitel přebral firmu i se závazky, navíc přívětivý přístup k zákazníkům pro něj může být pragmaticky výhodný.

Praktické konsekvence u státu jsou s otazníkem, zejména má-li jít i nějakou finanční kompenzaci. Obvykle je to dobrý způsob řešení majetkových nepravostí, ale u státu to v podstatě znamená, že se na odškodné musí složit daňoví poplatníci.

Zlato ukradené Židům – představte si situaci, kdy koupíte nějaké zlato, a následně dojde ke zjištění, že to zlato někdo někdy ukradl. Taková situace nemusí mít dobré řešení – vy jste nakoupil v dobré víře, zároveň není fajn, aby okradený nic nedostal.

Právě proto si myslím, že to jinak než postupně nepůjde. U důchodů se to asi stane tak nějak přirozeně – například se bude zvyšovat věk odchodu do důchodu, až možná reálně bude jen pro opravdu dlouhověké. Už dnes od spousty mladých slýchám, že se nebudou spoléhat na státní důchod.
U zdravotnictví nevím. Tuším, že dnes zubaři stojí z velké části mimo systém, možná tak dopadnou i další obory. Bohužel si ale dovedu představit, že i přes snížení služeb zůstane zdravotní daň stejná, protože stát to někde utratí.

Ono to není až tak jednoduché – na jednu stranu by člověk chtěl co největší změny, na druhou stranu je potřeba počítat s tím, na co jsou lidé připraveni, aby ty změny vydrželi. Změna důchodového systému prakticky není jednoduchá, protože tu bude spousta lidí, co (nedobrovolně) platila.

Podobný problém je i ve zdravotnictví, kde statisticky platí více mladí a čerpají více důchodci, čímž je ve zdravotnictví schovaná část důchodového systemu. Tím neříkám, že nešlo udělat větší pokrok. IMHO by pro mladé a zdravé mohlo být plně tržní pojištění, zatímco pro ty, kdo před změnou buď zaplatili do systému ranec peněz (důchodci) nebo v době změny mají problematický zdravotní stav, by tu zůstal původní systém, který by ale potom nepřijímal nové lidi.

Možná by bylo jednodušší udělat větší pokrok u vzdělávání, tam nemusí být takový problém „ale já celý život platil“.

Jistě, další volby mohou změnit leccos, ale to lze namítat na každou změnu. Jistota není nikdy.

Nepochybně bude důvodů více. Podstatné je, že současné školství k tomu může přispívat.

Přitom podnikání nemusí znamenat žádný až tak komplikovaný plán. Některé věci lze začít celkem rychle a s malým kapitálem, někdy i při zaměstnání. Třeba krejčí.

Zřejmě to má být reakce na mě.

1. Já ale nepsal, že nikdo nikdy nemění svoje zaměstnání. Jen že mi přijde, že někteří lidé kvůli návykům ze školy ve svém zaměstnání setrvávají zbytečně více. Důvodů, proč někdo nepodniká, může být více. Kapitál někdy taky, nicméně spousta věcí jde začít i s malým kapitálem, resp. s něčím, co už člověk stejně má.
2. Vlivů zde bude více, včetně výchovy.

Myslíte v zaměstnání?

1. Přijde mi, že spousta lidí nadává na zaměstnání, ale bere to jako svůj úděl, a nejde jinam, protože nečekají, že to tam bude lepší. Myslím, že to některé naučila právě škola. Tu sice žák teoreticky změnit může, ale nejspíš o tom tak většina lidí nepřemýšlí (školu si sami nevybrali) a navíc při centrálně plánovaném školství lze docela čekat, že jinde to nebude o tolik jiné.
2. Do jisté míry ta obliba podřízených pozic může být dána právě školou. Jasně, asi bude méně šéfů než podřízených, ale spousta lidí by mohla fungovat i jako živnostníci, ale protože jsou zvyklí na podřízenou roli, moc o tom nepřemýšlí.

Jenže pokud někdo tvrdí „nemám X rád protože XYZ“, může za tím ve skutečnosti být „prostě nemám rád X“. Pak sice vypadá vyvrácení XYZ jako cesta, ale není.

To je docela náročný filtr, kterým byste vyfiltroval nejspíš mnohem víc ankapáků.

LBNL, hádám, že tento filtr by víc podporovatelů odradil než přilákal.

> kdyby ty organizace se rohodly nebrat peníze od státu, tak by byly na státu víc nezávislé a stát by jim do tvorby těch pravidel nemohl až tak kecat

Možná do nějaké míry ano. Nicméně ten článek jsem nepsal proto, že bych viděl nějaké konkrétní zásahy státu v tomto směru. Spíše jde o to, že často slýchám něco ve smyslu „OK, ať si je někdo klidně trans, ale je problém s trans sportovci“. Určitě to je v některých případech problém, ale snažím se ukázat, že to není celospolečenský problém vyžadující státní řešení.

> Trochu podobně je to i u dotovaných vs nedotovaných škol či vzdělávacích skupin i jiných projektů

To ano.

> říct těm organizacím (byť utopicky), ať teda nechtějí ty státní peníze?

Ty organizace pak mají na výběr dvě možnosti:

a. Peníze nevzít a být (v rámci možností) na státu nezávislé. Problém ale je, že stát bude nejspíš takové organizaci z daní financovat konkurenci, která si ty peníze vzala. A jestli stát něco stanoví skrze zákon, tak si taky moc nepomohou.
b. Peníze vzít a asi se více podřídit pravidlům stanoveným státem. Pro některé organizace to může být celkem dobrý deal, protože stát jim bude přikazovat něco, co by tak jako tak dělaly.

Není, pokud to nechce násilím vnutit. Je OK, když si ta pravidla stanoví pro hry, které organizuje, nebo když třeba nějaké sdružení vydá nějaká pravidla, kterých se může někdo dobrovolně držet.

To bych neřekl. Názorů může být celá řada, přístupů používaných v různých soutěžích též. Podstatné je, že si nic nemusíme nutit.
Ale se začátkem souhlasím – je to takový klasický ankap přístup.

> Pochybuju o tom, že nějaký blokátory způsobí to, že se ti zakrsneš, zkrátí se svalstvo nebo zmnění kostra.

To asi ne (možná to svalstvo), ale v různých sportech hrají roli různé věci. Třeba ve střelbě asi nic zmíněného.

> Ať maj trans kategorii

Myslím, že to často může být dobré řešení, zejména na vrcholové úrovni. Někde může být trans kategorie sloučena s některou z cis kategorií, třeba kvůli malému počtu trans účastníků. A v nějakých komorních závodech se k tomu mohou postavit líně, a řešit to, až to bude aktuální.

Já popravdě nevím, jak to nějak dobře rozkategorizovat, a co je vlastně cílem. Nějak ohodnotit sportovce? Nebo udělat show pro diváky?

V neposlední řadě se liší i jednotlivé sporty, někde výhoda může být velká, jinde je prý nulová. A údajně ta výhoda mizí nějaký čas po tranzici, ale i to se může lišit u různých sportů.

Souhlas. Zrušil bych veškeré dotace na sport. (A nejen ty.)

Investocky Svobodného přístavu…

Já bych asi celkem souhlasil se závěrem, ne už tolik s argumentací.

1. Rodiče asi nebudou souhlasit, ale nepředpokládám, že by se jich někdo na jejich souhlas ptal.
2. Internetovému poskytovateli se to líbit nemusí, ale i ten má celkem omezené možnosti to řešit. Běžně nevidí do samotného obsahu, může spíše mít nějaký blacklist, který to může trochu komplikovat.
3. Asi ano, otázkou ovšem je, jak by se to přesně projevilo. Je ovšem určitá šance, že by společnost reagovala racionálněji. Drakonické trestu totiž někdy incentivizují horší varianty činů. Dnes například hrozí vězení jak za konsensuální prodej, tak za nekonsenzuální způsoby tvorby, které mohou napáchat více škody. Těžko říct, co se kterým aktérům dnes vyplatí více, nedivil bych se ale, kdyby vlivem trestních sazeb mnozí radši zvolili nekonsenzuální variantu.

Druhá věc je, že toto možná brzy nějak vhodně vyřeší AI mnohem dříve, než kdy bychom mohli očekávat ankap. Děti na obrázcích budou virtuální, nebudou existovat reálné oběti, a i v případě snahy o trest bude těžší autora vypátrat. Pokud ale nebudou existovat skutečné oběti, je to IMHO to hlavní.

IIRC lze podle SPZ veřejně dohledat pojišťovnu, která k autu dělá povinné ručení. Ta by se k tomu mohla stavět lépe než policie…

Může. Na druhou stranu, už samotný fakt, že pomoc není nároková, tento problém IMHO omezuje.

To je IMHO málo. Ve stejném čase může být hodnota stejného statku pro různé lidi různá, to ovšem pohádka moc neukazuje. (Tentokrát to Norbert vlastně popsal celkem dobře.)

Nad tím jsem přemýšlel, ale možná to není až tak dobrý (nebo aspoň ne přímočarý) příklad. Ukazuje to proměnlivost hodnoty podle situace, ale moc to neukazuje, že ta hodnota může být pro každého jiná. Maximálně to naznačuje ta neposlušná žena, která se odmítla zbavit soli…

BTW, komunisti s tím IIUC nemají až tolik společného, kromě toho, že to umožnilo vydat.

IMHO v podstatě ano, s možností zformovat nějaké podskupiny lidí, které mezi sebou budou aplikovat jiná pravidla.

To by musela vyrůst extrémně (mít výrazně víc než polovinu trhu s bezpečností), a nejspíš by vzbuzovala obavy (a vyvolávala reakce) dávno před tímto momentem. Neříkám, že je to absolutně vyloučeno, ale nic není 100% stabilní.

1. Možná někde ano. Což nemusí být špatně.
2. Tak pro agenturu je řádově levnější se domluvit (těžko kvůli sporu dvou lidí bude chtít vést válku).
3. Záleží, jak moc se budou respektovat, nicméně pokud mezi nimi budou zásadní odlišnosti a nízká tolerance, tak to pravděpodobně bude problém. Ale to bude problém v každém případě.
4. No ano.
5. Vzato do důsledků asi ano. Já to chápal tak jako otázku, jestli by v některých situacích měl soudce volnost situaci rozhodnout podle nějakého morálního kompasu. To na jednu stranu může být fajn, na druhou stranu to snižuje předvídatelnost.
6. Možná jsem špatně pochopil tu otázku. IIUC se ptáte, jak by se řešily problémy mezi agenturou a jejím zákazníkem, je to tak?

Princip neagrese a polycentrické právo jsou dvě různé věci. Jsou dobré důvody se domnívat, že by se polycentrické právo blížilo NAPu.

Zkusím odpovědět pro polycentrické právo (ne nutně pro NAP):

1. Polycentrické právo by zřejmě vykládali soudci, vybraní bezpečnostními agenturami, které by platili zákazníci.
2. Přímo hlasovat, tak jak známe volby a referenda, asi ne. Je tu několik jiných mechanismů. Každý si volí svoji agenturu, která si volí soudce. Na jednu stranu agentury musí být spolu kompatibilní (ekonomická motivace: nekompatibilita je velmi drahá), ale to nevylučuje určitou flexibilitu. Například se můžeme rozhodnout pro agenturu, která se snaží o modernější způsob řešení sporů. (Anebo třeba naopak právo šaría…) Zpočátku o to bude nejspíš malý zájem, takže to modernější řešení sporů bude omezeno na případy, kdy jsou obě strany u podobné agentury, případně na nějakou diplomacii („máte sice právo obžalovanému nechat useknout ruku, ale z odškodného budete mít víc“). V tomto bodě sice budou dopady modernějšího řešení sporů omezené, ale to i v demokracii, kde se taková strana nejspíš zpočátku ani nedostane do parlamentu. Postupem času se tento způsob řešení sporů (přesvědčí-li ostatní, že je lepší), může stát dominantním. Ve vývoji může figurovat i nějaký průzkum trhu. Nebo prostě to, se lidi nebudou ochotni platit za postihování věcí, které je netrápí, jako kdo co pěstuje…
3. Buď můžeme mít někoho, kdo může rozhodnout všechno, pak teoreticky můžeme rozhodnout každý spor (nicméně prakticky to dnes u některých sporů stejně trvá věčně), ale dostává do ruky hodně moci, kterou může zneužít. Nebo se musíme prostě smířit s tím, že některé spory zůstanou nerozhodnuty. Nerozhodnuté spory ale nejsou dobrou vizitkou soudců.
4. Asi by hlavně o něj měl být zájem, nezávisle na formálním vzdělání.
5. Princip neagrese ne. Polycentrické právo? Možná.
6. Kdo jiný? Resp. teoreticky to není nutné, ale nenapadá mě teď lepší možnost.
7. Pokud bude zájem na predikovatelnosti (hádám, že ano), tak to k něčemu takovému bude spět. Asi se to z toho nedozvíme naprosto přesně, ale to není rozdíl oproti dnešní situaci.
8. Možností je několik. Zahrnutí do ceny služeb bezpečnostních agentur (analogie pojištění) by bylo IMHO nejčastější. Jiné varianty (přímé platby, crowdfunding, …) jsou teoreticky také možné. Nečekám, že by byly populární, ale pokud někdo vymyslí lepší model, proč ne…

IMHO tíhnutí ke statu quo má evoluční důvod. Důsledně porovnat dvě varianty něčeho je obtížné a časově náročné. Někdy to dává smysl a někdy zkusíme něco nového, drtivou většinu času se ale držíme spíše vyzkoušených věcí a nepřemýšlíme nad tím.