Divný výpočet minimální důstojné mzdy – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Chvalím vaši snahu, konečně zajímavější texty i pro trochu náročnější čtenáře.

Mě by spíše zajímalo jak autoři článků definují pojem důstojná mzda a důstojný život.
Dle mého nic takového nelze objektivně určit, každý má rozdílné preference a považuje za důstojné něco odlišného.
Jenom tak si určí že důstojné je pouze bydlet ve vlastněném domě. Proč není důstojné bydlet v pronajmu wtf?
Připomíná mi to NErůst a jejich pokrytí dvaceti "objektivních" základních potřeb...

Výpočet dělal Nerůst.

Aha, tak to by odpovídalo... Nerůst je součástí zelených? Nějak detailně jsem se o ně nezajímal..

V ČR je malý rybníček, tak se znají a podle AI někdo kandidoval za zelené z Nerůstu.

Neřekl bych, že je to účelová neziskovka, která má podpořit zelené. Jen realizuje jejich názory do médií.

Mzdu má určovat zaměstnanec. Zaměstnavatel pak souhlasí nebo ne. Nemá to určovat třetí strana, která neví jaké má zaměstnanec skutečné výdaje.

21 jídel měsíčně je nějak málo, ne? Nemyslíte týdně?

21 jídel, která člověk nejí doma.

Je to velká škoda, že autoři MDM neuvádějí konkrétní rozpis částek ze kterých stavějí částky oněch 6 kategorií. Tím by se dalo i lépe operovat s tím co vnímají jako důstojné a co ne. Obávám se ale, jestli to není ten důvod proč podrobnější rozpis není.

Nicméně si myslím, že je dobré se o takovýchto věcech bavit, i když těžko o následných řešeních se se socialisty mluví hůře. Jako anarchokapitalista bych lidem přál aby každý mohl vydělávat velkou částku peněz, ale zároveň si uvědomuji, k čemu by to vedlo.

Jsem názoru, že existuje řešení pomocí lokální měny, aby si lidé generovali určity majetek, který jim zajistí důstojný život.

Proč pouze lokální měna? A jak to řešení vypadá?

Na začátek musím říct, že věřím v roztočení mzdovo-inflační spirály, pokud by se zavedla minimální důstojná mzda. Minimální mzda je totiž napojena na platy státních i běžných zaměstnanců, a nepřímo dokonce i na odvody OSVČ. V takovém případě by se všechno zdražilo odhadem o 20 procent, kvůli čemuž by některá odvětví nedokázala konkurovat zahraničí. Teoretickou výhodou by sice mohla být rychlejší digitalizace a robotizace, která by nás posunula mezi technologicky vyspělé státy. Já jsem však skeptický – firmy by byly pod takovým finančním tlakem, že by na robotizaci pravděpodobně neměly prostředky, takže by k ní spíše nedošlo. Tento text píšu hlavně proto, že levicově smýšlející lidé často tvrdí, že žádná mzdovo-inflační spirála nevznikne.

Pokud člověk v existenci této spirály věří, pak jako jediné řešení pro stát zbývá dotování mezd lidí s nízkými příjmy. To už stát v podstatě dělá dnes pomocí sociálních dávek.

Kdyby tyto dávky neexistovaly, lidé by špatně placenou práci zkrátka nedělali a hledali by jinou, která je uživí. Pokud by taková práce v zemi nebyla, buď by emigrovali, nebo by si založili lokální měnu. O konceptu lokální měny se ale podrobněji rozepíšu až večer. Tohle byl pouze úvod, který vysvětluje, jak jsem se k tomuto tématu vůbec dostal.

Lokální měnu používají dnes i firmy. Jen se jí říká benefity. Nejvíc rozšířená byla u Baťi.

Baťa podle informací se pokoušel vytvářet uzavřenou ekonomiku. Dokonce vyplácel každý týden mzdu, aby jeho další firmy jako krámek s potravinami,restaurace, kino vydělávali. Neměl oficiálně lokální měnu, ale měli zaměstnanci svoje konto a nákupní knížku.

Baťa se snažil, aby většinu peněz jeho zaměstnanci utratili u něj nebo dali na spoření u něj, které investoval do rozvoje. Zaměstnanci nejen těžili z úroků, ale i z levnějších služeb.

Napíšu pak jak se to řeší na nízké úrovni.

Já osobně mám dostatek peněz v běžné měně, takže se nepovažuji za chudého. Proto pro mě primární důvod vzniku lokální měny není příliš důležitý. Druhým důvodem je důchod. Člověk si může spořit a investovat v lokální měně, aby si vytvořil určitou rezervu na stáří.

Setkal jsem se ale s lidmi, kteří měli omezené finanční možnosti a lokální měnu skutečně využívali. Byly to převážně samoživitelky. Pro ně je hlídání dětí zásadní, protože jim umožňuje chodit do práce. Zároveň ale nedává smysl pracovat, pokud člověk za hlídání zaplatí třetinu nebo dokonce polovinu své hodinové mzdy.

Na to se pak nabalují další služby, jako jsou nákupy potravin, sekáč, pěstování ovoce a zeleniny, doučování, kadeřnictví, pečení nebo vaření obědů. Jsou to činnosti, které mohou lidé nabízet za kredity a následně získané kredity utratit za jiné služby.

Například chléb v obchodě stojí 46 Kč. Upečení jednoho chleba vyjde přibližně na 17 Kč za suroviny. Zbývajících 29 představuje hodnotu lidské práce, která může být zaplacena v kreditech. Podle jedné pekařky zvládne upéct asi 12 chlebů za hodinu, takže si za hodinu vydělá přibližně 300 kreditů. Ty pak může použít například u kadeřnice. Kadeřnice zase koupí chléb za 17 Kč a 29 kreditů. Jiná paní odnese oblečení, které chtěla vyhodit, ženě provozující domácí sekáč a za to získá kredity.

Skupinu samoživitelek motivovala především možnost vzájemného hlídání dětí. Často nestíhaly vyzvednout dítě ze školky nebo musely zůstat déle v práci. Aby měly dostatek kreditů na zaplacení hlídání, nabízela jedna vaření obědů, jiná provozovala sekáč, další pracovala jako kadeřnice a podobně.

Nejvíce mě inspirovala paní, která dokáže za velmi nízké náklady vypěstovat ovoce a zeleninu. Nechce je ale prodávat pod cenou, protože si své práce váží a chce za ni získat přibližně 180 až 250 Kč za hodinu. Proto část své úrody prodává za kredity. Díky tomu získá hodnotu odpovídající své práci, aniž by musela snižovat cenu své produkce.

Napíšu pak jaké jsou nevýhody.