Odmítám pravidla – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Autore....pokud chces byt absolutne nesvazany jakymikoliv pravidly, potom ale se nediv, kdyz se nekdo jiny bude k tobe chovat stejne. Nejses svazany ZADNYMI pravidly? Pak by melo pro tebe byt zcela ok, kdyz nekdo pujde a zmlati te zeleznou tyci, jen tak...protoze on prece take neni svazany zadnymi pravidly. Pokud te nekdo vyhani z jakehokoliv lesa s puskou v ruce, proc by to nemohl delat?
Pokud neuznavas zadnou moralku, tak ok, neuznavej...ale jakym pravem ocekavas, ze nekdo jiny nejakou moralku vuci tobe uznavat bude?

Ano, autor stavi sva prava nad cizi. Patrne to bude jeden z anarchistu, kteri neuznavaji cizi majetkova prava! Pro mne anarchokapitalismus proste ucta k majetkovym pravum a svobodne volnotrzni vztahy. Pouzivam radeji nazev volnotrzni spolecnost.

Náš svět má jednu nemilou vlastnost a to je ta, že kolem nás je mnoho lidí, když rezignujeme na vlastnictví, tak já tě pak můžu okrást, protože je to moje svobodné rozhodnutí.

S tím lesem je to celkem na prd, že když si někdo koupí les a zakáže vstup, tak mi tím omezuje moji volbu jít se projít do přírody. Ale i toto má řešení - lidé přece mohou společně nakoupit rozsáhlý kus lesa a domluvit se na minimu pravidel a povolit vstup všem, určitě po lesních procházkách, houbaření atd. je poptávka.

Já teda používám jen svůj majetek.
Pokud s něčím mohu manipulovat, ať už se jedná o les, oběd, nebo klidně i myšlenku, pak se jedná o můj majetek. V případě, že s majetkem nemohu manipulovat, pak to není můj majetek.Neexistuje vyšší moc, která by mi říkala, co je a co není můj majetek. Jediná zábrana je má moc.
A tak to má každý.
Když pan Urza odmítá užívat “cizí” majetek, je kvůli na-Urzovi-nezávislé existenci Vlastnických práv? Ne, ta práva existují jen v Urzovi (případně kýmkoliv, kdo se oné myšlence podrobí). Urza si sám brání používat “cizí” majetek. Čili (zatím) není v jeho moci onen majetek užívat - manipulovat s ním.
V případě, že se odhodlá používat “cizí” majetek, ale onen cizí ho flákne tyčí a tím mu v tom zabrání, pak Urzovi chybí moc překonat cizího s tyčí.

Budou-li se mi někteří snažit zabránit v poskytnutí marihuany příteli, pak využiju své moci, abych jejich moc obešel.
Bude-li se mi někdo snažit zabránit v procházce po lese, pak využiji své moci, abych jejich moc obešel.

Ale bude-li někdo chtít vzít auto mého přítele, využiju své moci, abych mu v tom zabránil. Ne proto, že by snad ten někdo porušoval vlastnická práva, nebo protože by porušoval Boží přikázání, či český zákon - zabráním mu v tom, protože blaho mého přítele je důležitější, než blaho cizího někoho

Tvoje poznámka pod čarou mě obohatila. Také mám totiž tendenci stavět svoji svobodu nad tu ostatních a s autorem mám podobný přístup. Díky za zajímavou poznámku.

Tohle je spíše nihilismus, než anarchismus. Děláš si co chceš? Omezuje tě jen tvá moc? Blaho tvého přítele je víc než blaho neznámého? Platí tohle všechno i pro ostatní? Co z toho plyne: žádná pravidla kromě práva silnějšího (bohatšího). Zákony pak slouží především těm silnějším. Takže ti vlastně vyhovuje současný systém… jen možná chceš víc na úkor ostatních?

Domněnka za domněnkou. Není žádné právo silnějšího, není totiž žádné právo!
Když mi někdo bude s železnou tyčí vyhrožovat, ať přiznám, že je tráva červená, přistoupím na jeho hru. Ale jen, abych se vyhnul jeho železné tyči - jakmile se otočí, opustím koncept červené trávy, neboť už mi k ničemu neslouží. Jen proto, že mi v dané chvíli silnější poručí, že je tráva červená, hned neznamená, že tráva je skutečně červená!

Jistě, že to tak platí pro všechny, jen někteří omezují svou svojskost abstrakty - strašidly, co jim straší v hlavě. Potřebuješ snad napsaný zákon, abys nevraždil ostatní? Potřebuješ snad existenci vyššího Boha, abys nevraždil? Potřebuješ své myšlení a chování omezit principem neagrese, abys nevraždil? Nebo je to jen nepotřebný abstrakt, který můžeš zahodit stejně, jako červenou trávu? Pověz, vlastníš ty abstrakt, nebo abstrakt tebe?

A poslední dotaz - nebyl by snad AnCap totéž, čemu říkáš právo silnějšího? Copak nezávisí AnCap na tom, že většina, či jen silnější, uznávají vlastnická práva, a ti slabší se musí přizpůsobit? Copak není na světě tolik lidí, co benefitují ze současného systému? Copak nechceš pro sebe víc na úkor právě těchto lidí?

Ve skutecnosti ovsem ty na nic nepristupujes, ani se nijak nerozhodujes, nebot neexistuje zadna svobodna vule a vse je predem dane. To, jak se "rozhodnes" je proste stav, ktery vznikne pusobenim vsech okolnosti okolo tebe a ty stejne nemas jinou moznost, nez udelat to, co udelas.
Takze si myslim, ze tve uvahy zbytecne zustavaji nekde na pul cesty....

Pokud je všechno předem dané a já nemám jinou možnost, než podle toho jednat, tak pak jsem neměl jinou možnost, než ten komentář napsat přesně tak, jak jsem ho napsal.
Tudíž to ani není má úvaha, ale úvaha všech okolních jevů, co na mě působí, ani to není na půl cesty, protože to píšu podle onoho “předem určení”, kvůli kterému to píšu jak nejlíp dovedu

Když ti bude někdo s železnou tyčí vyhrožovat, jak píšeš, ale místo trávy ti bude brát třeba kytaru, tak pokud jsi konzistentní, bude to jeho kytara. Tak právě tohle je právo silnějšího.

Abstrakt nikdo nevlastní, abstrakt nevlastní nikoho.

Vlastnická práva vnímám jako ochranu před agresorem. Pokud by se jimi společnost důsledně řídila, slabí by byli naopak chráněni, aby jim jen tak někdo nebral kytaru. Přizpůsobit by se museli agresoři.

Já chci pro sebe víc ne krádeží, ale oboustranně dobrovolnou směnou. Tebe oboustranná dobrovolnost evidentně nezajímá, když si myslíš, že si můžeš brát co chceš bez ohledu na vše.

Jistě, že bude kytara jeho. Když ji má v rukách, hraje na ni, ladí struny, k čemu mi je hulákat na něj “to je má kytara”? Očividně k ničemu, jelikož ji nemám. Ať už mi nějakým právem patří, či nepatří, nemám ji -> nevlastním ji.
Ale když si najdu přátele, kteří mi ji pomohou získat zpět, pak bude zas má.

Já teda abstrakty vlastním, jelikož si je tvořím a manipuluju s nimi podle svých potřeb. Nevnímám je jako nedotknutelné, nezpochybnitelné zásady, kterým se musím podřídit, vnímám je jako své sandály - je-li mi zima, vyměním je za jinčí boty. Vyrostu z nich, zbavím se jich.

“Pokud by se jimi společnost důsledně řídila” - pak je společnost ve většině a jsou ti silnější, není-liž pravda? Budou snad ti lidé ve společnosti čekat, až se vlastnická práva seberou a půjdou vrátit “slabšímu” kytaru? Ne! Zvednou se a půjdou tu kytaru získat sami! A pokud uspějí, kdo je teda slabší? Onen muž s tyčí, nebo onen “slaboch”, který má v moci soucit druhých?

Já si nemyslím, že si můžu brát, co chci. Já to vím! A už teď tak jednám! Když chci jabko v krámě, nevadí mi za něj na oplátku odevzdat hrstku peněz. Když najdu na chodníku desetikačku, nevadí mi si ji strčit do kapsy a koupit si za ni jabko.
Když mi “oboustranná dobrovolnost” udělá radost, podstoupím ji. Když mi radost neudělá, nechám ji ležet na ulici a obstarám si jabko jiným způsobem