Studio Svobodného přístavu: O centrálním bankovnictví s Mojmírem Hamplem – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Díky za reakci.

Lidé, kteří mají našetřené peníze (a nechtějí je utratit), jsou ochotni je (protože je mají) půjčovat/investovat. Ne každý chce podíl ve firmě, stačí mu za odloženou spotřebu získat něco navíc (úrok).

Pokud je ve společnosti úspor hodně a nabídka úvěrů (skrze jednotlivce i banky atd.) vysoká, tato konkurence snižuje úrokovou sazbu. Je velká ochota půjčovat a tak půjčující motivují ke zvolení právě jejich půjčky výhodnějším úrokem. Ti nejvýhodnější uspějí, zbytek úspor zůstává neutracen. Což nutně neznamená, že lidé škudlí a nekupují. Jen je ekonomika tak výkonná, že jim při aktuální spotřebě může i něco zbývat a zbývá.

Tím pádem je výhodné si půjčit (nižší úrok) a i méně výnosné podnikání (s očekávaným ziskem třeba 3 %) se vyplatí zkusit, protože úrok je 1,5 %. Když bude úrok 5 %, tak i když se mi bude dařit dle plánů, stále budu 2 % prodělávat.

Tím se vytvoří produkty a služby, které mají možnost být na trh uvedeny. Na trhu v oněch úsporách čeká druhá strana – poptávka. Pokud bude odhad trhu podnikatelem správný, bude vydělávat a úvěr splácet. Pokud vydělávat nebude, krachne. Nicméně díky přítomnosti úspor a riskování lidí, kteří půjčují opravdové peníze, nebude toto tak časté (případně se na krachu sveze i neopatrný investor směrem do ztráty). Záleží na způsobu zástavy a konkrétní smlouvě o půjčce.

Nyní příklad nízkých úroků s fiat elastickou měnou.

Komerční banky tlačí úroky dolů, protože centrální banka jim nastavila pobídku netržní a umělou. Nereflektuje to zásoby peněz/úspor u lidí. Vzniká hodně nových peněz skrze využívané půjčky, trh je jimi zaplaven. Dokud je nikdo neutrácejí, inflace se neprojeví. Jenže investor utrácet bude, protože potřebuje prostory, energie, materiál a lidskou práci a hlavně vydělávat, aby měl na splátky. Peníze se postupně dostávají do oběhu, trh si zvolna všímá jejich objemu a ceny pomalu mohou stoupat. Když se na takovýto trh, kde nevíme, zda lidé mají či nemají hluboko do kapsy, objeví produkt, který by byl ziskový odhadem o 3 % (a proto si podnikatel vzal půjčku s 1,5% úrokem), tak mu na poptávkové straně najednou chybí ti lidé s úsporami. Někdo, kdo by to koupil. Lidé by i chtěli, ale nemají z čeho, protože nízké úroky nebyly signálem mohutných úspor a konkurence na poli půjček. To jen centrální bankéř nešťastně a nesprávně odhadl míru, za jakou se má půjčovat, aby to nespustilo spirálu neštěstí.

Tím je zaděláno na problém, který se v průměru opakuje co 7 let. Trh dostane skrze umělé nízké sazby informaci o tom, že peníze jsou levné a vyplatí se investovat a realizovat i méně výnosné/žádané či rizikovější projekty. Podnikatelé je vytvoří, nabídnou – a on není kdo by je kupoval. Trh s těmito zbytnými věcmi začne kolabovat, projeví se krize, inflace. Peníze na trh vržené nejsou kryté výkonem v budoucnosti, jak se očekávalo. Výkon se nedostavil. Trh se pročistí. Zůstane to, co je v dané ekonomice a její výkonnosti efektivní provozovat.

Do doby, než centrální bankéř dostane nápad opět trh rozhýbat a nabídne centrální nekryté peníze komerčním bankám za nižší úrok. A kolečko může pokračovat do omrzení.