Archiv – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

V rámci cesty k osobní autenticitě se snažím žít v souladu s etickými principy, které považuji za správné. Snažím se připouštět si vlastní odpovědnost v rámci každodenních situací, jimiž procházím, a přemýšlet, co jsem mohl udělat lépe. Za jednu z nejtěžších výzev považuji udržet si tyto ideály v prostředí, které s nimi není zcela v souladu. Jsem-li v širší skupině lidí, kteří se těchto pravidel neřídí, je pro mě náročné těmto lidem neustupovat a být před nimi otevřený ohledně toho, jak to cítím já. Vnímám, že není-li v něčím bezprostředním okolí nikdo, kdo jej podporuje v zastávaných etických principech, je na tom obtížné, že veškeré úsilí musí vycházet z něj samotného, respektive z jeho svědomí, neboť zde není nikdo externí, kdo jeho počínání zhodnocuje jako dobré nebo špatné. Toto mi přijde podstatné například u veganství, kdy sice mnozí opravdu zatracují praktiky velkochovů, ale oni samotní přesto tyto praktiky nepřestávají podporovat svým tržním jednáním.

Člověk si tedy snadno dokáže namluvit, že za špatné věci, které se dějí, ve skutečnosti není odpovědný, což odpovídá právě sociálněpsychologickému jevu nazývanému difuze odpovědnosti. Podobným jednáním, respektive agentickým stavem, se zabýval už Stanley Milgram, který zjistil, že lidé se v řadě případů neřídí autonomní morálkou, nýbrž odpovědnost za své činy přenášejí na jednotlivce, které vnímají jako autority. Zdá se tedy, že kromě hledání platných morálních principů je hodně podstatná i určitá duševní vyzrálost, při které lidé skutečně sami sebe dokážou chápat jako autonomně jednající bytost, která je odpovědná za své činy a neustále ve světě svým jednáním vytváří rozdíly.

Jaké jsou z pohledu státu dva nejtěžší zločiny? Neplatit daně a být dítětem.

Čas od času bývám svědkem diskuse, kdy zastánci bezdětnosti argumentují, proč děti nemít, a zastánci rodičovství, proč je mít. V pořádku… Často však ze strany zastánců rodičovství zaznívá argument, že je důležité si pořídit děti proto, že by se jinak rozpadl důchodový systém, neboť když klesne porodnost, kdo nám bude platit, až budeme staří? Tento argument jsem slyšel opakovaně – zcela vážně a neironicky. Mně to však připadá neuvěřitelně absurdní – přece si nebudu pořizovat děti proto, že stát nějak špatně nastavil důchodovy systém!

V posledním vydaném videu „Urza s Timem o ceně státu na Andělu“ hned v prvním úseku Urza konverzuje s paní v pokročilém věku, kde ji říká, že pokud by si šest tisíc měsíčně, které platí státu spořila a investovala, tak by po 40 letech mohla mít důchod přes 170 tisíc korun, což záleží, kde přesně by peníze investovala, ale je to určitě čistě teoreticky dosažitelná částka. Jenže následně ji řekl, že teď má důchod pravděpodobně mnohem menší, protože dávala peníze státu a neměla tu možnost si je odkládat. Podsouvá tím myšlenku, že by bez státu mohla mít takový důchod, což je lež. Protože to absolutně ignoruje situaci, která se vyvíjela. Většina lidí si nemohla dovolit před 30-40 lety odkládat šest tisíc měsíčně, protože takový neměla ani celkový čistý příjem. Podle mých výpočtů by bylo čistě teoreticky možné dosáhnout na důchod 30-50 tisíc dle toho, jak optimální kroky by daný jedinec činil a samozřejmě by to neslo rizika. Pokud chcete dělat osvětu, tak bez zkreslování, lží a zavádějících informací, děkuji.
________________________________

Urzova otázka pod čarou: Když to tedy chcete počítat v praxi a ne v teoretickém modelu, započítal jste do těch výpočtů cenu státem způsobené inflace, regulací (vizte mou přednášku o ceně státu), indoktrinace ve školství nebo ztrát způsobených centrálním řízením minulého režimu, v němž ta paní také žila?

Na minulé přednášce o anarchokapitalismu v podniku The Grail jsem se zabýval (ne)poslušností.
Dnes budu mluvit o kapitalismu; jaké jsou jeho skutečné problémy i „problémy“?
Všichni jste zváni na příští přednášku o (ne)mluvení (nejen) s policajty; ta by se měla konat 5. listopadu.
Dnes večer se na Vás těším poprvé v LibertyLoftu – jako vždy v 19 hodin!