Studio Svobodného přístavu: O centrálním bankovnictví s Mojmírem Hamplem – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Dovolím si to zas pro přehlednost očíslovat.

1) „A je všetkého nedostatok? Keď ceny plošne stúpajú? Ako to že nevidno prázdne regály?“

Je přebytek peněz a nabídková strana to reflektuje požadavkem většího objemu těchto méně hodnotných peněz za své služby/zboží.

Pokud by se ceny nezvýšily, tak lidé, kteří by zjistili jako první, že ty papírky v kapsách už nebudou mít brzy takovou hodnotu (zpravidla ti, co jsou u zdroje emise peněz a mohou tuto informační nerovnováhu využít ve svůj prospěch), udělali „nálet na obchody“ a vykoupili by vše, co by se dalo. Toho by si v centrálně plánované ekonomice někdo jistě všiml, ale později, než soukromý podnikatel, který je sám konzumentem mnoha služeb a produktů a vidí, že se mu při stejném příjmu zhoršuje kvalita života. V takovém případě, kdy centrální řízení nezareaguje včas, máte prázdné obchody a lidé mají peníze – jen není co za ně směnit.

Pak nastupuje hyperinflace a barter. Peníze se stávají bezcennými a nemají kolikrát ani hodnotu papíru/kovu, ze kterých jsou. Paradoxně byste mohl mít finanční „perpetuum mobile“ dovezením měďáků do sběrných surovin a dostat za ně více měďáků, protože by jejich nominální hodota byla nižší než hodnota kovu. Opakovat do stavu, kdy budete měděný magnát, nebo vás za to zavřou (zákon už se dodělá).

2) „A ďalšia vec je že tú ponuku a dopyt nemožno chápať mechanicky. Lebo ak ceny rastú, tak kto má voľné peniaze k dispozícii ten sa môže proti rastu cien chrániť tým že nakúpi do zásoby. Čiže rast cien paradoxne povedie ku zvýšenému dopytu.“

Ano, lidé se budou zbavovat něčeho, co je bezcenné/stává se v čase citelně méně cenné. Je to logické a pokud chcete cenovou stabilitu, neměly by se vyrábět ve velkém „peníze z ničeho“. Což dnes dělají patrně všechny státy.

3) „Predajcovia za zvyšovanie cien nemôžu vtedy, pokiaľ im ceny zvyšujú ich dodávatelia.“
Ne nezbytně. Máte samozřejmě zvýšení ceny z důvodů zdražení prodávaného výrobku. Ale máte zde další faktory. Jako podnikatel musíte za něco žít (platíte nájem, energie, vodné a stočné, teplo, fond oprav, spoření, pojištění, pohonné hmody…). Po určitou dobu můžete platit více než jste platil v minulosti a nenapadne vás zdražit. Můžete i zefektivnit procesy a tím mít menší provozní náklady, udržet cenu s úrovní zisku a tím mít cenovou konkurenční výhodu.

Po určité době zjistíte, že jste na nule, neakumulujete žádnou rezervu pro horší časy, pro případ nemoci či jiného výpadku příjmu. Někdo na to reaguje dříve, někdo později – proto všichni nezdraží jak mávnutím kouzelného proutku ve stejný den.

S tím, jak postupně vaše okolí zdražuje, i tlak na vaše výdaje je vyšší a nakonec jste nucen se přizpůsobit – a to se bavíme jen o životních výdajích.

Jako podnikatel můžete mít zaměstnance. Ti mohou mít odbory, požadavky, mohou hrozit odchodem ke konkurenci, která nabídne lepší podmínky. Ochota takto jednat se zvyšuje, když jedete z ruky do huby i poté, co jste se uskrovnil. Tím tlačíte na svého zaměstnavatele, aby buď zefektivnil procesy (což vás ale také může stát místo, když vaši práci rozdělí mezi několik dalších a tím pak může i vaši odměnu rozdělit mezi ně) nebo zdražil (udržel své zaměstnance a získal pro ně dostatek zdrojů).

Skoro každý jsme něčí odběratel a takřka každý je pro někoho dodavatelem. Je to velice provázaný cyklus.

4) BTC
Nejprve mohu doporučit tento dokument https://assets.website-files.com/5e5fcd39a7ed2643c8f70a6a/60ae0e84e7b6be8373534c4e_Bitcoin-whitepaper-original-CZ%20(1).pdf
Jedná se o přeložený whitepaper BTC. Vysvětlen princip, proč a jak to má fungovat.

K těžbě. Soutěž více lidí o odměnu znamená, že statisticky někdo z nich přijde na řešení dříve. Teoreticky by mohl celou síť počítat jeden Raspberry PI počítač a výpočetní výkon na prolomení sítě by byl skryt v potřebě výkonově jej překonat. Tím, že máte k dispozici větší výpočetní výkon znamená, že potřebujete zvýšit obtížnost problému a správná odpověď bude statisticky méně pravděpodobná.

K tomuto chování motivuje těžaře odměna (nově vytěžené BTC a poplatky z transakcí).

Tím, že je v řešení zapojeno obrovské množství lidí a tím i úměrně vzrostla obtížnost odpovědi, která je uznána za platnou, je celá transakční kniha, která se sestává z nepřerušeného řetězce na sebe navazujících bloků (proto blockchain), odolnější proti podvrhu. Pokud byste chtěl ovlivnit záznam posledního bloku, musel byste mít vyšší výpočetní výkon než dejme tomu 50 % sítě, abyste měl šanci, že na řešení přijdete dříve a vnutíte jim svou odpověď (například neakceptovat platby z určitých adres lidí, které byste chtěl potrestat).

Pokud byste chtěl zkusit měnit historii (třeba transakce od měsíce zpět až po dnešek), musel byste spálit úměrně tomu množství energie, aby vaše paralelní odpověď byla akceptována jako platná. Principiálně je to možné, protože tímto způsobem se řeší, když dva lidé začnou šířit do sítě své platné řešení a další blok se začne počítat z jejich výstupu. První, kdo vypočítá na jejich základě platné řešení vykonal více práce (potvrdil nový a tím i starý blok) a tak ten druhý nešťastník o svou odměnu přijde, protože celá síť akceptuje to řešení, které je „důraznější“, větší, hodnotnější = v podstatě se na něj statisticky spotřebovalo více energie.

Čím více historie byste chtěl konsensuálně zfalšovat/ovlivnit, tím více platných bloků byste při dané obtížnosti musel vytěžit a o tolik více zdrojů byste do tohoto nejistého souboje s náklady musel obětovat. Nemohl byste to nějak očůrat. Musel byste tu větev opravdu vytvořit, matematicky je ověřitelná snadněji než ji podvrhnout – a pak byste mohl světu ukázat novou platnou historii, protože by vám svět dal za pravdu. Za jakou cenu? Astronomickou.

To je ten důvod, proč je to tak drahé, nákladné a proč to má smysl. Čím více lidí se snaží v daný čas vyřešit problém, tím vyšší je obtížnost a tím je daný consent hodnotnější.