Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Jenže lidé často cítí, že by následovalo něco jako "trest" (byť to jako trest mohou jen vnímat, ale není to tak myšleno), i kdyby třeba ztráta přízně, lásky a podobně; je celkem snadné přimět lidi k tomu, aby udělali něco, co dělat nechtějí, protože se budou bát následků, co se stane, když to neudělají.

Dle mého popisu se vztahuje, vybral jste z toho "ručit", ale já tam psal i další významy, třeba "jde za mnou" či "moje věc", což je přesně ten případ života.

Já vlastně nevím, na co se ptáte.

Nevím, jestli bych řekl přímo „špatné“; jen často (ne vždy) vede k tomu, že nakonec ten člověk může udělat něco, co vlastně udělat nechce. A obecně se snažím (ve všech vztazích), aby pro mě lidé nedělali nic, co dělat nechtějí; myslím, že když se to děje, doplatíme pak na to oba.

Odpovědnost podle mě znamená, že za něco „ručím“, že něco „jde za mnou“ nebo prostě „moje věc“; můžu buď ručit někomu za něco, co mi svěří, nebo můžu odpovídat za něco sám sobě. Zodpovědnost je pak schopnost zvědomovat si odpovědnost; jsem-li si tedy třeba vědom odpovědnosti za svůj život (a další věci), pak jsem člověk zodpovědný (což je tedy vlastnost).

Pardon, když vidím všechny ty reakce a jejich rozsah, nemám kapacitu na to všechno odpovídat; třeba to udělá někdo jiný.
Kdybyste nutně potřeboval třeba nějakou jednu vybranou kratší věc, můžeme rozebrat tu.

A jaká by byla antiteze nebo alespoň alternativní teze?
Protože tato jediná mi dává smysl.
Nebo že by měl člověk odpovědnost jen za to, na co má schopnosti?
Případně jak jinak na to nahlížet?

Váš život je Vaše odpovědnost.
Když Vás někdo postřelí, je samozřejmě odpovědný za svůj čin, ale Vy jste odpovědný za své zdraví.
Je to opačný případ jako s tím chirurgem – když Vás operuje, on nese odpovědnost za tu operaci (aby to provedl dobře), ale nenese odpovědnost za Vaše zdraví (je to Vaše tělo; a něco podobného se objevuje i v současných souhlasech s operací – operující odpovídá jen za správně provedený zákrok, ne za reakci těla pacienta, která se může lišit).
Nenarozené dítě má za svůj život mnedle také odpovědnost, byť má minimální možnosti jej ovlivnit.

Korelace je to určitě, kauzalita v závislosti na tom, co tím myslíme; pokud být v nějakém věku má implikovat nějaké schopnosti, pak ne (protože spousta lidí to bude mít jinak), ale pokud být v nějakém věku má implikovat VYŠŠÍ PŘEDPOKLADY k nějakým schopnostem, pak asi ano.
Ale nemyslím, že je to podstatné pro to sdělení.

Já myslím, že právě vyvrátil – mezi státy jsou (vojensky i ekonomicky) fakt mocné (USA, Čína, Rusko), pak nějaké středně silné, spíš silnější (Itálie, Velká Británie, Německo, Francie… a mnohé další), pak nějaké středně silné, spíš slabší (ČR, Slovensko, Mexiko, Indie… a mnohé další), ale také úplně slabé (hlavně ty chudé africké); u některých je sporné, kam je zařadit, třeba KLDR je v hajzlu, ale má atomovky. No a nejsilnější korporace mají reálně ve světě větší moc než ty nejslabší státy; přičemž pak další korporace budou zas slabší, ale bude jich víc než těch nejsilnějších.

Že se korporace momentálně nevyzbrojují, je irelevantní, protože svou moc dokáží lépe aplikovat ekonomicky; každý má tedy ty zbraně, které potřebuje.
Ale vlastně i v současném světě, kdyby došlo k (fyzickému) středu nějaké chudé africké země s bohatou korporací (jakkoliv je těžké si to představit, protože to úplně nedává smysl), bezesporu vyhraje ta korporace (a to i kdyby monentálně neměla žádnou armádu, protože by pro ni nebyl problém si okamžitě najmou žoldáky z Blackwater nebo odkudkoliv jinud).

No tak jasně! Když někdo chce v něčem pomoc, je v pořádku mu ji poskytnout; když třeba já bych vlezl do silnice pod auto, budu moc rád, když mě někdo strhne.

Extrémní ohrožení dle mého názoru v tom právu samotném vůbec nemá co dělat (z hlediska práva); akorát se u extrémního ohrožení dá lépe s větší pravděpdobností odhadnout ten souhlas.

Souhlas každý vyjadřuje a chápe podle svých schopností; a to tak je bohužel úplně se vším, nejen se souhlasem. I proto se složitější smlouvy sepisují; ale ani to není zárukou, že budou pochopeny stejně.

Když tedy dojde k nějaké rozepři, typicky to pak musí rozhodovat někdo jiný (arbitr), což ale není jen záležitost ankapu; žádné rozumné existující právo nelze rozhodovat algoritmicky, i když máte superdetailní zákoník, potřebujete k tomu soudce.

Mě to taky hodně bavilo!

Vlastně mě těší, že to chápete; i za tak krátkou dobu, oproti Szasziánovi, který je tu už roky…
Ale ono asi záleží, kdo jak moc co chce pochopit; a kdy se hodí do krámu cíleně nechápat xD

Protože to tak lidé většinou používají, takže když o tom mluvíme třeba na besedách, s rodiči a podobně, je třeba to rozlišovat.
Ne že by se v Ježku třeba ozvalo něco jako: „Sem můžou jen dospěláci,“ nebo něco podobného.

Pro jaké účely?
Třeba v Ježku říkáme většinou „děcka“ studentům a „dospěláci“ zaměstnancům, nicméně je to nepřesné, protože budeme mít nejspíš nějaké studenty starší než nějaké zaměstnance.
Jinak se tím často míní dělení podle věku.
Já si zrovna s těmito pojmy moc hlavu nelámu, protože mám pocit, že se všemi jednám jako s „lidmi“, a neuvědomuju si, že bych k nim přistupoval různě, takže tu hranici sám za sebe nemusím řešit (asi jen popisně, když o něčem mluvím směrem k druhým).

Pozor, já neříkám, že je to obecně ospravedlnitelné; já říkám, že předpokládám, že to ten člověk chce, A PROTO je to ospravedlnitelné (a ano, mohu se mýlit – ale pokud nemám čas s ním o tom mluvit nebo v danou chvíli řešit jiné projevy jeho vůle, rozhoduji na základě nejlepších dostupných informací).

Oproti tomu si nemyslím, že mám právo někoho nutit žít, pokud žít zjevně nechce; takže pokud se někdo rozhodl k sebevraždě, nemyslím si, že mám právo mu v ní násilím bránit (jiná věc je, že člověk může risknout, že to přesto udělá v naději, že si to ten sebevrah rozmyslí, poděkuje a bude vděčný – ale fakt, že to může udělat, neznamená, že to není porušení práv jiného člověka, byť by mu ten za to mohl jednou poděkovat).

Mimochodem, je rozdíl mezi jednáním, které považuji za konsensuální, ale není (protože jsem něco nepochopil), a mezi jednáním, které konsensuální není (a já vím, že nemám souhas druhé strany).

Když tedy někoho strhnu od silnice, dělám to s přesvědčením, že mám jeho souhas to udělat; a ano, toto přesvědčení může být mylné, nicméně je rozdíl mezi tímto a mezi donucením někoho proti jeho vůli (když vím, jaká je jeho vůle).

Což absolutně nic nemění na tom, co jsem napsal.

Je mi trochu blbé to opakovat v každém komentáři, ale můžete si, prosím, pustit (a zahrnout do diskuse) ty přednášky, kde polycentrické právo rozebírám?
Rád o tom budu s Vámi diskutovat, pokud i po jejich zhlédnutí budete mít další otázky (které už v sobě budou zahrnovat znalost těch přednášek), ale nemám prostor vysvětlovat v komentářích to, co už v přednáškách zaznělo (a zrovna tohle, co řešíte, zodpovídám prakticky v každém druhém rozhovoru, debatě, besedě, které vycházejí i teď). Je v pohodě, pokud s tím nebudete souhlasit a rozporovat to (tam můžeme navázat), ale nechci to sem psát znovu.

No ani ne; není jeden stát, který by vládl celému světu, byť se o to více lidí pokoušelo, ale zastavila je právě ta gaussovka.
A ani neplatí, že by státy byly nejsilnější a pak dlouho nic, protože nejmocnější korporace budou určitě mocnější než malé chudé státy.

Ne, není to samo o sobě dostatečný důvod; ale plynou z toho ekonomické incentivy, které vysvětluji v těch přednáškách.

Bylo to tam pořád xD

To právě není pravda, vysvětluju to v těch přednáškách; ona většina teoretických konceptů má své využití, jen třeba není vidět na první pohled.
Jde o to, že negativní práva nejsou vzájemně v rozporu, což je mnedle důvod, proč k nim decentralizované společnosti konvergují.

Ne, tak jsem to nemyslel, narážel jsem na ty nejsilnější; kdyby bylo rozložení "síly" takové, že by byla skupinka "nejsilnějších", pak dlouho nic a pak ostatní, mohlo by to tak být.
Ale ta gaussovka právě tohle pravděpodobně zbortí, protože pod "nejsilnějšími" je trochu víc "skoro nejsilnějších", pod nimi ještě víc "hodně silných" a tak dále.

Vlastně ano; to je dobrý point.
Jen si nemyslím, že "jen doufáme", ona to podporuje i gaussovka.

Do menších bloků hlavně ne; spíš to celé zkracovat a vypichovat jen to nejpodstatnější.
Odpověděl jsem na zprávu níže.

Více méně ano; negativní práva sice nejsou vzájemně v rozporu, ale (bohužel) nejsou zajištěny shůry, je možné je porušovat a člověk je potřebuje aktivně bránit, pokud není na světě (či v nějaké uzavřené oblasti) sám (nebo jen s lidmi, kteří nemají zájem je porušovat).

Omlouvám se, zase to tu ukončím pro nedostatek kapacity.
Zrovna Vám se snažím odpovídat, ale když to pak přeroste určitou mez (v délce), potřebuju to zaříznout.

Ano, je to rozdíl; a v ideálním případě by pak všechny náklady hradil pachatel.
Jenže v praxi prostě porušování vlastnických práv nese nějaké náklady.

Rozumím; ale principiálně nemusíte…
Můžete se o svou bezpečnost postarat sám.
Ostatně je to podobné jako s jídlem nebo lékařskou péčí.
Taky v podstatě nemusíte, ale chcete, protože biologie…

Bohužel je to na mě moc obsáhlé a nestíhám na to zareagovat, protože každý z těch bodů by byl na samostatnou dlouhou debatu.
Píšu to proto, abyste věděl, že Vás neignoruju nebo tak; líbí se mi, jak sem píšete a snažíte se debatovat i chápat cizí názor, tak to nechci nechat bez odpovědi (a třeba se toho ujme někdo jiný).

Jsou tam ale zajímavé postřehy, hypoteticky bychom mohli dát debatu třeba ve Studiu, kdybyste se na to cítil.

Myslím, že odpovědi jsou v té přednášce.

Vlasntě ne, asi to moc nechápete; ten argument tam měl své místo, ale upřímně se mi to nechce moc vysvětlovat teď tady, kdyžtak si to znovu přečtěte výše.

To vysvětluju v tom videu, kde o tom nějakou dobu debatuju s publikem, tak se mi asi nechce znova.
Jen jsem konstatoval, že zavrhovat ankap kvůli jedné jeho interpretaci mi moc nedává smysl, zejména když existují jiné, se kterými můžete být v souladu. A to ještě pozor, je třeba rozlišovat mezi ankapem a NAPem, což nejsou totožné věci (byť spolu úzce souvisejí).

Nemusí; stejně jako pekař může prodávat chleba za milion, přesto to nedělá (ale může a někdo možná někde ano).
Řeším to v přednášce o polycentrickém právu, kde vysvětluji, proč rozhodnutí těch soudů k NAPu budou pravděpodobně konvergovat, byť pravděpodobně ne na 100 %.