Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Obávám se, že Váš názor souvisí především s dětskou neschopností sebereflexe. Řekněte mi, které dítě na ZŠ zejména prvním stupni umí přiznat chybu, prohrát, přijmout negativní hodnocení bez zranění ega? Většina nálepek je víceméně přiléhavých, vznikají pozorováním chování. Jistě existují méně přiléhavé nálepky vzniklé vlivem náhody nebo zlé vůle. Připouštím i, že nálepka může zapříčinit opuštění směru, ve kterém dotyčný moc nevyniká, ale mohl by se zlepšit, dozrát.
Je pravda, že děti se k sobě chovají v zásadě tak, jak se k nim před tím chovají rodiče, ale na ZŠ už nějaké jsou a nálepky to spíš jen potvrzují. Dále také platí, že nálepky sice formálně útočí na faktické vlastnosti a jejich vnější projevy, ale ve skutečnosti směřují převážně vůči osobnostním charakteristikám, jako je egoismus a emoční nestabilita, speciálně úzkostnost. Mají útočit a odlišnost, která už existuje, evytvářejí novou. Vzhledem k věkové segregaci a tím vyšší míře konkurence je tolerance i k relativně nevýznamným osobnostním odchylkám velmi malá. Evolučním "záměrem" nálepkování a patrně i šikany byla ostrakizace a eliminace jedinců s budoucí poruchou osobnosti a jedinců výrazně nestastečných. Takoví byli a jsou ohrožením pro skupinu a společnost. S existencí psychoterapie zatím evoluce bohužel nepočítá.

Vážně si autorko myslíte, že když dítě označíte na ZŠ jako bordeláře, vytvoříte v něm "smysl pro nepořádek"? Nálepky mají buď dobré nebo špatné lepidlo, podle toho, zda jsou přiléhavé, či nikoli. Postoj zda nekdo preferuje chaos, je schopen výrazného sebepotlačení, hraje se světem hru "kazisvět" (E. Berne), či se staví vůči světu agresivně, nevzniká rozhodně až ve škole. Tyto postoje vznikají převážně vlivem primární rodiny, přizůsobovámín se požadavkům rodičů, kopírováním vzorů, osvojováním adaptačních mechanismů. Je absolutní blud krátkozrakého myšlení, že v dětství problém vzniká tam, kde se projevuje. Dítě na ZŠ už dávno není nevinný nepopsaný list papíru, je již pokročilým výtvorem okolí, zejména rodičů, tvořeným již od narození. Je nesmírně důležité měnit školství pro to, co následuje, ne proto, co už v dané fázi vývoje dítěte je. Většina vlivu napřeného ve smyslu změny na dítě teď se navenek projeví až v dalším stupni jeho vývoje.

Drobná technická: svou svobodu mít sex můžete v ČR na civilizovaných místech uplatnit po většinu dne někdy i nonstop, a to tím, že si ho koupíte. Máte právo a můžete ho uplatnit, pokud máte protihodnotu a netrpíte nějakou speciální negativní eventualitou, jako je syfl. Nikdo vám v tom nebude bránit.

Dobrý přirovnání s tou ženskou. S dovolením zaznamenám a použiju.

Problém se nejmenuje hodnocení, ale podmíněné přijetí. Nevzniká ve škole, vzniká v rodině v raně předškolním věku. Školní hodnocení ho už jen fixuje. Proto se taky se školní docházkou nic moc pozitivního neděje, protože je spíše důsledkem než příčinou problému. Hodnocení není takový problém jako to, jak špatně ho dítě nese. Děti v naší společnosti bývají rodiči, v první fázi zejména matkou, přijímány, protože jsou hezké, hodné, chytré, poslušné etc. jinak ne. Dítě má ale být přijímáno bez podmínky: "Mám Tě rád(a), protože jsi." A stejným způsobem, jak zprvu k dítěti přistupují rodiče, k sobě posléze dítě přistupuje samo, a přijímá se jen za výkon, jinak ne. Hodnocení samo o sobě je nezbytnou součástí života a naprostým základem kapitalismu. Prostřednictvím hodnocení si vybíráme a prodejnost produktu je i hodnocením pro výrobce. Hodnocení je v pořádku, apriorní nepřijímání sebe není v pořádku.
Duškovo slovo "laskavý" je odvozeno od "láska", "laskat". Doporučuji spíše slovo "vlídný", znamená "uvádět v (sou)lad" neboli harmonizovat. Mít se rád je fajn, být v souladu se sebou je myslím lepší.

Závislost s drogami úzce souvisí a je většinově spojena. Pokud hledáme obecné souvislosti, je třeba se zabývat tím, jak to má většina. Adiktologie mapuje celou drogovou kariéru od prvního užití a motivací k němu viz primární prevence.
Já také nepíšu primárně o závislosti, já vám vyvracím statisticky nepodložené tvrzení o vyšší hladině testosteronu a riskantnějšímu chování směrem k drogám. Ono totiž stejně platí že např.: ...mezi lidmi, kteří se ocitli „na dně“ v důsledku ""vyhýbavého chování"", je pravděpodobně v poměru ku zbytku společnosti relativně více lidí se zkušenostmi s drogami... Mezi vyhýbavým chováním a testosteronem je negativní korelace. Ve smyslu vašeho tvrzení má význam zkoumat různé skupiny na dně a jejich odlišné hladiny testosteronu, ne srovnávat se zbytkem společnosti, protože mezi lidmi na dně je bez ohledu na míru riskantnosti jejich ostatního chování více uživatelů drog.

Hladina testosteronu nemá zásadní souvislost se zvýšeným rizikem závislosti na drogách, trochu vyšší korelace je u alkoholu vzhledem k typu účinku. Testosteron nezpůsobuje až tak podhodnocování rizik, jako spíš agresivní a impulsivní chování a neřešení rizik vůbec.
Závislí bezdomovci bývají často lidé spíše neprůbojní a úzkostní, kteří nezvládají nároky společnosti a jejich hladina testosteronu nevybočuje z normy. Alkohol pro ně bývá cestou, jak mohou emočně přežít.
Velká část mladých uživatelů drog neriskuje z přemíry testosteronu, ale z prázdnoty a zoufalství. Život pro ně má malou hodnotu, protože jejich emoce, pokud nějaké prožívají, mívají negativní znaménko. To drogy dočasně změní.
Lidská psychika je někdy komplikovanější, než se na první podled zdá.

Při souběžné absenci státního sociálního zajištění se investice do dětí velmi srozumitelně vrací ve formě rodinného zabezpečení ve stáří. Anarchokapitalismus významně zvyšuje důležitost úspěchu našich vlastních dětí z naprosto sobeckých příčin a motivuje nás do něj investovat. Sobecká motivace na rozdíl od jakýchkoli ideologií vždy spolehlivě funguje.

Dvojka vytváří či manipulativně podsouvá z hlediska kontextu fiktivní dilema tím, že do opozice proti přidělené autoritě staví pouze podílení se na volbě autority. Autoritu si ve skutečně svobodném světě mohu zvolit sám individuálně nebo si také nezvolit žádnou. Dále podřízení se nějaké autoritě chápu jako smluvní akt - něco za něco, ne jako volbu nejmenšího zla, jak probíhá v demokracii.

Regulovat své emoce rozhodně neznamená je dusit. Znamená to zpracovat, dávkovat, odložit, převést svou pozornost jinam, sublimovat emoci pomocí cílené činnosti (např. vztek a štípání dříví) atd. Pouze dusit emoce znamená zadělávat si na řadu zdravotních problémů. Základům emoční regulace učí dítě matka již od kojeneckého a batolecího věku. Pokud vás matka naučila pouze emoce potlačovat, asi by se hodila cílená terapie na zacházení s emocemi. Zároveň platí, že i zcela zdravý člověk má svůj emoční limit, po jehož překročení buď zcela zkolabuje nebo se přestane kontrolovat.

Za násLedky projevů svých emocí neseme odpovědnost, emoční inkontinence které někteří říkají autenticita, je příšerná věc. Nemenším problémem jsou nekorigované narcistické projevy, které také bývají nazývány autenticitou. Přiměřená emoční regulace a sebereflexe ano, pravdivost a nepředstírání určitě, "radikální" autenticita rozhodně ne. Většina té autenticity vám bude za pár let připadat jako děsný kraviny. Před skoro třiceti lety jsem si taky dal ledacos a měl jsem z toho ještě zajímavější zážitky, které mi moje specialitace při nejlepší vůli vysvětlit neumí, ale objev z toho nedělám.

O Číně mlčíte... Korea byla akcí OSN, která zabránila tomu, aby vraždící hordy korejských komunistů zahnaly do moře korejské kapitalisty. Američany do Vietnamu pozvala oficiální vietnamská vláda v Saigonu, primárně bojovali Vietnamci s Vietnamci a před tím Korejci s Korejci. Ve Vietnamu a Koreji snad na straně komunistů nebojovali taky Číňani a rusové (potažmo i pár Čechů)? Bude to chtít ty lži z vaší strany víc propracovat.

1) stejně jako všechna vaše přesvědčení a tvrzení
2) to jste nepochopil vy, nestojí o to znamená také je mu to jedno, nestojí mu to za to vyvíjet aktivitu, ale když to spadne z nebe... ale to je zase jen vaše trapné pseudologické slovíčkaření
3) hloupě podsouváte něco, co vůbec nebylo obsahem. Tedy to, že je nejspíše lepší, aby hladem nezemřely, neznamená, že jejich zotročení bylo legitimní. Nebylo. Otázkou je, zda se vždy najde někdo, kdo se o ty děti postará normálně. Pokud se udělá dostatečně názorná dobrovolnická kampaň o úchylných otrokářích, tak nejspíš jo. Sem tam to někdo odnese, ale to teď taky.
Protiústavnost psychiatrie prosím řešte s ústavním soudem, držím palce. Já jsem své řekl a trvám na tom, že je v souladu s ústavou. Pokud ale ústavní soud shledá opak, nebudu se přít.

Vážně, já si to pamatuji naopak Čína, Korea, Vietnam... Tam všude útočili komunisti na nekomunisty.

Z pohledu NAP to možná není ok, protože vlivem těžaře se zhoršily životní podmínky na daném území, snížila se jeho cena. Sebrat někomu vodu je legitimní casus belli, co jsou lidi lidmi. Možná je to i proti NAP, co myslíte?

Melete děsný kraviny. To, že Urza někde tvrdí, že anarchokapitalismus umožňuje prodat sám sebe jako člověka (není řeč o prodeji na díly) neznamená, že má pravdu. Já jsem například přesvědčen, že sebevlastnictví je nepřevoditelné a otroctví je nelegitimní z podstaty. Také si myslím, že vůbec není absurdní, aby bylo zlepšování něčí situace nelegitimní, například když o ně nestojí. V anarchokapitalismu platí pouze negativní definice zlatého pravidla, tedy: nečiň druhým, co nechceš, aby činili tobě. Váš příklad je nesmyslný, protože jste ho postavil na nesmyslném ARGUMENTu. Děti ve vašem případě nejsou otroky a nikdy nebyly, boháč by byl patrně dříve či později zlynčován davem, který by tím za děti převzal odpovědnost. Urza není Mojžíš nového náboženství a docela často mele kraviny.

Vesničané měli pochopitelně právo na nápravu či kompenzaci jak ztráty hodnoty půdy tak výnosů z ní. Těžaři prostě poškodili jejich majetek oproti původnímu stavu. To, že je v Jižní Americe malá vynutitelnost práva, nesouvisí s konkrétním režimem, ale s kulturou.

Ano, socialisti trpěli nikoli bezdůvodnými obavami, že jsou kapitalistům úplně u zadku, proto museli harašit flintičkami, aby si jich někdo vůbec všímal.

Kriticky myslet nás někdo naučil ať už přímo nebo zprostředkovaně přes informační zdroje jako je literatura. Pokud budete studovat filozofii a číst konkrétní filozofy, diskutovat se současnými filozofy atd., patrně zjistíte, že přemýšlejí odlišným způsobem a docházejí k jiným výsledkům než většina populace. Je to získaná schopnost, která zdaleka nevychází jen ze znalostí, a získána byla učením zejména nápodobou (snažím se zjistit, jak na to ten dotyčný přišel krok po kroku) tedy obtiskuji do sede jeho způsob myšlení. Myšlení je z velké části automatické, co nás napadá můžeme ovlivnit jen částečně a co naše podvědomí předem vyloučí vůbec. K mnoha rozhodnutím dochází nejprve na rovině emocí a myšlení k tomu jen doplňuje racionální zdůvodnění, což je na zobrazovacích metodách dobře vidět.

Já neargumentuji pro současné školství. Přečtěte si můj komentář znovu a strčte si svého slamáka za klobouk. Já jen hájím to, že děti v určitém věku je z psychologického hlediska dobré učit fyziku a chemii, protože to pozitivně ovlivňuje strukturu mozku v analytických oblastech. O sezení, nehýbání se či opakování jsem nic nepsal, o tom, že způsob a objem výuky jsou otazné, jsem psal sám. Jsou zase předměty, jejichž penzum je pro ZŠ nesmyslné např. matematika od složitějších výpočtů trojúhelníků a rovnic o dvou neznámých dál je fakt mimo.
Kritické myšlení hlavně z hlediska porozumění významu textu by vám také dost prospělo.

Myslím, že bych vám při krátkém rozhovoru dokázal opak, jsou to podvědomé limity myšlení způsobující, že nevěříme na magii a nenecháme se tak snadno zmanipulovat "vědci". Řídíte auto?

Tedy krom strukturování mozku - určité způsoby myšlení se fyzicky obtiskují do struktury mozkových spojení v rozdílném věku rozdílným způsobem - je to jakýsi obecný náhled, který vám umožní neskočit na úplné kraviny, i když si konkrétní detaily už dávno nepamatujete. Přestože se to nezdá, kritické myšlení je ukotveno určitými znalostmi a náhledy na realitu. Myslím, že nejde o to jestli učit chemii, ale jak se má učit a kolik se jí má učit.

1.) Manipulativně vynecháváte druhé kriterium, že se má zároveň chovat jako magor. Hodně lidí se chová nebezpečně sobě, ale nikdo jim to moc nezakazuje. Jmenuje se to sport.
Pokud chovat se nebezpečně sobě a zároveň jako magor zavdává příčinu k nedobrovolné hospitalizaci, nemá z logiky věci smysl to zakazovat, protože existuje apriorní předpoklad, že dotyčný by to ve svém stavu stejně nedocenil.

K té eugenice: pokud je někdo nesvéprávný, rozhoduje také někdo jiný, zda může mít děti (viz DANA). Pokud je kriterium výběrové, tak lidé, kteří na svéprávnost dosáhnou později či vůbec, budou omezeni v šíření svých genů a naopak.

Blbý, nechápete ironii, škoda.
Pořád nějak nechápu to nabytí svéprávnosti. Takže Fanda přijde ve věku asi dvanácti a půl domů a oznámí fotrovi, že je dospělý. Fotr opáčí: super, vítej v klubu, kde budeš bydlet? Fanda: no já bych přeci jen nějaká ta práva rád ještě delegoval na tebe. Fotr: Sorry, já už je nechci...

Ještě k té majetkové nerovnosti u dětí/dospívajících. Ta je dána rozhodováním druhých lidí o jejich vlastním majetku - jestli ho vytvoří, do čeho investují, komu ho dají, komu ne. To je dle mého morálně bezvadné. Rozhodováním o něčí dospělosti rozhodujeme o cizím majetku, jestli a jak ho dotyčný může získávat a užívat včetně sebe atd. To je dle mého morálně vadné.
Vynucování individuálního posuzuvání dospělosti z toho vychází jako podobná zvůle, jako vynucování majetkové rovnosti, kterým bychom také rozhodovali o cizím majetku, nikoli naopak.

To se nijak nevyrovnává s tou eugenikou. Navíc ona ta arbitrální hranice nejen omezuje, ale taky chrání před plnými následky případných průserů. Ale zajímalo by mě, kdo je z pohledu přirozeného práva svéprávný a jak se toho nabývá.
S rovností majetkovou je to nesrovnatelné, je to rovnost příležitosti. Pokud je hranice 18, tak všichni, co nejsou zjevně příliš hendikepovaní, mají šanci, stačí se dožít. Jiná měřítka by vedla nepochybně k výběrovosti. Možná nějaké zkoušky z dopělosti... nějaké skutečné "maturity"?!

"Ano, ale stejně tak i dospělé, pokud si tedy dospělého definujete věkovou hranicí." Takový stav není právně validní, v podstatě by vyvozoval presumpci neplatnosti jakéhokoli právního úkonu. Já v tom určení věku vidím určitou rovnost šancí. Po vašem nemusíte moc špekulovat a dojdete k eugenice.

Vztah mezi rodiči, zejména matkou, a dítětem je klíčový pro jeho další vývoj, pojud je narušen, je dítě více či méně narušeno vždy. Zájem dítěte je automaticky být s matkou, pokud se neprokáže opak.
Zodpovědné rozhodování nesouvisí ani tak s inteligencí, ale spíše se zralostí nervové soustavy a zkušeností. To, že měl někdo smůlu na rodiče, neznamená, že by měl mít jakékoli právo odlišné od ostatních. Zároveň platí, že věkové hranice nejsou pouze arbitrální, ale minimálně ve svých limitech reálné a absolutní. Např. dítě před šestým rokem života není schopno se komplexně rozhodovat na úrovni dospělého nikdy a v ničem, protože mu z biologicky daných příčin funguje jinak mozek. Zároveň mu chybí zkušenosti s prožíváním vlastní uvědomované sexuality a nemůže je ve svém rozhodování zohlednit. Je možné debatovat o hranicích plnoletosti a zplnoletnění, ale nemůžeme považovat děti za automaticky svéprávné, protože prostě nejsou. Obecně není žádná lepší alternativa, než rodina, i když se to tak individuálně jevit nemusí.
Být deprivantem je těžké, deprivanti mají vypozorované přirozené tendence k levičáctví a totalitám, přitom chudoba a deprivace nemusejí nijak souviset. Dá se s tím něco dělat, dokud je tyran démonem živí to ve vás, udělejte z něj pro sebe slabocha, abyste vy mohl být konečně ten silný. Naprostou většinu lidského zla vykonali slaboši ze slabosti a zbabělosti. Tyto motivace pak lze snadno pochopit.

Ale já neříkám, že to nevím, to říkáte vy. §38b)172/2011 Sb. Zákony tu nejsou od toho, aby se jim věřilo, to jste se ošklivě spletl. Formulace není jak od "děcka", ale jak pro "děcko" tedy pro vás.
Já si vůbec vybírat nemusím a nebudu, já si myslím, že ten nebezpečný pacient může být zároveň v jeden okamžik nemotivovaný magor a závažně duševně nemocný člověk. Najednou.
Já jsem docela často šťastnej jak blecha, když mě nějakou náhododou některej obzvlášť šťavnatej magor mine. Psychiatři nevěří vesměs nikdy, nikomu a ničemu, psychiatři vyhodnocují kriteria. Splňuje kriteria = je nebezpečný, pro víru není prostor. Pokud ho nebudu muset léčit, když nebude chtít, a když ho pustím, nebudu za něj nést odpovědnost, budu se moct věnovat někomu, kdo o to stojí a je mu to prospěšnější. Mě fakt nebaví se věčně dohadovat a strkat s magorama na příjmu, kde dneska navíc všichni jenom čekaj, až něco poděláte. Víte, co je takovejch psychopatů jako vy, co furt jenom držkujou a stěžujou si? Víte, jak já bych je rád někdy v noci všechny vyrazil a šel si lehnout?

Chovat se nebezpečně k druhým zákon definuje a zakazuje. Chovat se nebezpečně k sobě zákon také definuje byť vágněji a také zapovídá, byť jinou formulací. Nejsem ovšem právník, tak je to jen můj osobní úsudek, můžu se plést, hodně štěstí u soudu. Upřímně. Takže za mě neporušuje ústavu.
Protože by mě/nás někdo mohl činit odpovědnými za případné následky propuštění nebezpečného pacienta, který by ublížil sobě nebo svému okolí. A protože než by se usoudilo, že to má tedy dělat někdo jiný než psychitatrie, chvíli by to trvalo a napáchaly by se škody na zdraví a asi i životech.

Pokud se domníváte, že byla porušena vaše ústavní práva a vyčerpal jste standardní prostředky nápravy, můžete se k ústavnímu soudu obrátit s příslušným podnětem. Pokud budete v právu, nepochybně vám spravedlivě vyhoví a celý systém nedobrovolné hospitalizace zruší. Já bych byl tak šťastný, kdyby se to stalo, to bychom vůbec neměli všechny ty nemotivované magory. Malou vadou na kráse by bylo, že by je pak řešil někdo jiný, ale co, zase byste dal pokoj vy.