Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Existují desítky, stovky, tisíce obrazů schizofrenie a jdou rozdělit do zhruba čtyř kategorií na základě podobnosti projevů. Je to v zásadě arbitrální rozdělení, lidi mají rádi chlívečky.

Sociální stažení může a nemusí být příznakem schizofrenie a může mít různé příčiny. U negativních příznaků se jedná o příčinu endogenní, u sociálního stažení na počátku schizofrenie je příčina spíš reaktivní na vnější podněty.

2. Ano, bludné synapse jsou na úkor normálních. To báječně vysvětluje negativní příznaky, tedy jak píšete, absenci normálního. Míň normálních synapsí= míň normality.

Při učení nějaké schopnosti či znalosti získáváte, ale žádné neztrácíte. Tady to, co se prořeže, už není. Nejede přes to vlak, jsou vytrhané koleje. Učení v raném věku má na mozek zásadně odlišný vliv než v dospělosti. Když se nějaké spojení vytvoří a vydatně posílí dejme tomu v prvních osmnácti měsících života, asi tam už zůstane na furt.

Během ataky prochází pacient dlouhými fázemi extrémní úzkosti, jelikož psychotické obsahy vnímá jako velmi naléhavé, často život ohrožující. Úzkost zásadně zvyšuje mozkovou aktivitu. Věk, kdy se schizofrenie projeví, se může krýt s věkem doznívajícího prořezávání, proto rané a časté ataky zhoršují prognózu. Dále čím víc a intenzivněji pacient psychotí, tím aktivnější jsou "bludné" dráhy v mozku, tím snáz se to příště zvrtne do psychózy, a tím méně pak používá dráhy zdravé.

100% lidí má nějaké neprořezané "bludné" synapse, což velmi málo kdy (ne u velmi mála osob) může vést k vnímání duševních procesů jako výsledků percepce nejčastěji sluchem. U schizofreniků se sluchové halucinace vyskytují často a dlouhodobě.

1.jaké dětství má AI na mysli? Výskyt schizofrenie před 15 rokem života je ojedinělý. Lze to obtížně diagnostikovat a obvyklé je naprosto mimořádné sociální a vztahové prostředí (myšleno negativně).
Sociální stažení u adolescentních osob u kterých se "probouzí" schizofrenie je obvykle reaktivní, protože si přestávají se svým okolím rozumět, cítí se jím ohroženy. Naopak v seniorním věku se typicky jedná o ztrátu zájmu.
2. pruningové teorii zjevně nerozumíte. Představte si to jako poměr teoretické celkové aktivity mozku a aktivity jednotlivých drah. Pro zachování dráhy je třeba určitá minimální aktivita, která je víceméně fixní nikoli relativní k celkové. Není to tedy tak, že synapsí musí být nutně nadbytek.

Nevím, může to souviset s tím, že ženská psychika má díky cyklickému vystavování hormonům vybudované lepší ochranné mechanismy než mužská. Já mít každý měsíc krámy, tak by mi houklo, jim zjevně ne.

Péče o děti do dvou, tří let se mezikulturálně liší velmi málo a spíš v materálním zabezpečení než ve vztahování se k dítětí samotném. A tehdy ponejvíc v prvním roce dochází k zakládání problému.

Převážná většina genů se mezirasově vyskytuje rovnoměrně, jen několik málo je víceméně rasově specifických. Proč by se to mělo týkat zrovna jich?

To je velmi jednoduché. Zrání mozku dobíhá zhruba +- ve třiadvaceti. Že by medián incidence u mužů? Nezralý mozek má patrně nějaké ochranné mechanismy, aby nedošlo k rozvoji psychózy v době, kdy je možné ještě něco napravit, kdy stále probíhá vývoj.

Účinek antipsychotik je známý, více méně selektivně snižují resp. stabilizují hladinu dopaminu na synapsích. Mechanismy jsou různé. U intaktních osob má podání antipsychotik zejména klasických s plošnějším účinkem dramaticky odlišný výsledek od podání téhož schizofrenikovy v atace. Vyzkoušel jsem si to.

Kde jste tento blud sebral? U poruch osobnost - jsou různé a vznikají různě - obvykle nejde o zachování bludných spojení, ale o přílišné posílení některých v zásadě zdravých viz dále.

Neměl, protože porucha osobnosti je úplně odlišná diagnoza. Poruchy osobnosti jsou různé a vznikají různě a NEJSOU to stálé stavy. Nejčastější poruchou osobnosti dnes je emočně nestabilní porucha. Už z názvu vyplývá že se nejedná o stálý (stabilní) stav, jejich schopnost zládat emoce dramaticky kolísá. Tato porucha souvisí s prořezáváním jinak. Díky obtížně předvídatelnému chování pečující osoby, se nadměrně vyvíjí oblast zodpovědná za vcítění a emoční porozumění druhým (např. tzv. zrcadlové neurony) a její zpětnovazebné spojení s amygdalou. Poměrně malé projevy určitých emocí v okolí pak vedou k neočekávaným reakcím.

Vyblil jste chujovinu.

Neprořezanost či nadměrná prořezanost spojení která měla být zachována způsobuje jak pozitivní ("bláznění") tak i negativní příznaky (morozita, deprese, soc. fobie atd.) jen v různou dobu a různým způsobem. Negativní příznaky se obvykle dostavují ve vyšším věku v souvislosti s následky schizofrenie tedy oploštělostí, kognitivním deficitem, ztrátou společenského postavení a vazeb.

Mozky lidí, genetické konfigurace a vnější podmínky jsou různé byť podobné. Proč by neměly být různé byť podobné výsledky.

I zdraví lidé mají nějaká bludná spojení, v nějaké míře jsou určitě prospěšná. Za určitých okolností se mohou projevit třeba hlasy. U zdravých lidí velmi vzácné.

Extrémní mozková aktivita během ataky posiluje bludná spojení.

Jediné, co by se v této situaci dalo aplikovat, je břitva. Ne ta ocelová ale filozofická. Jistý Vilém z Ockhamu vytvořil pravidlo, že nejjednodušší řešení je obvykle nejpravděpodobnější. V historických pramenech (např. NZ - Geras) lze dohledat poměrně přesné popisy projevů psychózy, ne tak už jejích příčin, protože až do osmnáctého století mělo magické myšlení dost navrch u běžné populace. Nicméně názor, že lidé s projevy podobnými schizofrenii jsou ve skutečnosti nemocní a různé obvykle neúčinné pokusy je léčit se objevují už v antice.

Máme tedy dvě teorie:

1. člověk s určitými predispozicemi vystavený nevhodným podmínkám v dětství se může vyvíjet nestandardně

2. existuje nekolikatisícileté celosvětové spiknutí napříč národy, kulturami a společenskými vrstvami, které manipuluje společností a snaží se vytvářet dojem, že nepřizpůsobiví lidé jsou duševně nemocní

Která se jeví jako jednodušší tedy pravděpodobnější?

Ohledně teorií nelze mít nikdy jistotu, teorie lze pouze vyvrátit. K. Popper. Šaškovy body ovšem vůbec nic nevyvracejí ani nedokazují, jen to, že tomu, o čem píše, moc nerozumí.

Kdyby muži a ženy měli úplně stejný mozek, byla by to plausibilní námitka, jenže nemají.

Zív, přečti si to znovu a dávej při tom aspoň trochu pozor. Odpověď v mém komentáři již je, konkrétně v druhém souvětí v závorce.

Aktuálně asi nejuznávanější teorií je teorie vícefaktorová tzn. to, co Lojza uvádí pod pojmem model stresové zranitelnosti. Určití lidé mají z genetických důvodů (ne jeden gen, ale mnoho genů a ne jedna jediná genetická konfigurace ale mnoho různých variant, které mohou vznikat jak na základě predispozic rodičů, tak i náhodně) vyšší citlivost na některé typy frustrace v raném dětství např. dvojná vazba od matky - tedy situace, kdy chování matky vůči dítěti obsahuje významné vzájemně rozporné emoční signály. Existence těchto nekonzistencí vede během období prořezávání synapsí (spojů mezi neurony) k zachování "bludných" spojení, která se v bludné realitě jeví jako funkční a naopak jsou tato posilována. Prořezávání je závislé do značné míry na aktivitě synapsí a pokud jsou zachována aktivní "bludná" spojení, mohou propadnou sítem i některá spojení funkční. Z toho vyplývá, že riziko rozvoje duševních poruch je závislé jak na genetické výbavě tak i na vnějších podmínkách v dětství. Zvýšená fragilita psychiky nemusí vést nutně ke schizofrenii ale i k jiným duševním obtížím. Vystavení specifickým vlivům v dospívání (některé drogy) může vést k aktivaci "spících" spojení a rozvoji duševní nemoci.

S tou genetikou je to komplikovanější. Ve větších společenstvích žijí lidé v některých oblastech již nejméně 12000 let (Jericho, Göbekli Tepe). To je jen asi o dva tisíce let míň, než za kolik vznikla z vlka čivava.

Ps: pohybování se v rámci definované společenské role je věc bezpečí. V definovaných společenských rolích výrazně snižujeme práh společenské interakce atd.

Člověk je tvor společenský, má to geneticky zakódované. Součástí toho je vytváření společenských struktur, hierarchizace a členění společnosti dle funkcí. Úměrmě se vzrůstajícím počtem jedinců se společnost dále člení a specializuje, vytváří definované role. Rolové chování je také zásadní součástí vývoje dítěte, role, které jsou děti nuceny zaujímat, zásadně ovlivňují jejich další vývoj a dospělost. Obdobné strukturování lze pozorovat v různé míře i u primátů. Jinými slovy anarchizace vztahů jde proti lidské přirozenosti zapsané v genech. Jakýkoli systém jdoucí proti lidské přirozenosti je vždy odsouzen k nezdaru.

Myslíte fanatickej trol? Možný to je, ale fanatici vůbec nemívají smysl pro humor. Norek ho minimálně jednou projevil, ale třeba se spletl...

Norek je trol. V jedné diskusi mu to hezky ujelo z absurdna do vtipu. Ale je dobrej, za celou dobu jen jednou.

Vaše tvrzení nelze vyvrátit, ale působí tak nějak školometsky, trošku SURově. Moje praxe to potvrzuje, že většina pacientů/klientů přichází k psychoterapeutovi s konkrétním problémem, ať už je to úzkost, vztahová nenaplněnost, existenciální problematika či závislost, nebo cokoli jiného. V tomto smyslu také pacienti průběžně efekt psychoterapie vědomě či podvědomě vyhodnocují. Protože naštěstí stále většina psychoterapie u nás probíhá na cash, vidí reálnou protihodnotu a můžou provést a provádějí racionální kalkulaci. V psychoterapii je také čilá konkurence a díky některým mediálně zdatnějším kolegům začíná být i lepší informovanost.
Tedy nejlepším lékem na obavy z manipulace psychoterapeutem je tržní přístup. Psychoterapie je druh řemesla a psychoterapeut je řemeslník podobně jako instalatér jen levnější a dostupnější. Pokud kape kohoutek dál, je třeba instalatéra vyměnit. Je to sešup od lékařské autority k instalatérovi a lidské mínění má setrvačnost, ale vyvíjí se to správným směrem.

Jistě, máte pravdu.

Nedávno jsem na fb viděl doporučení na dlouhý život: Nikdy se nehádej z blbcem. Takže ne ne ne, nebudu. Pá pá lá lá.

Pokouším se vám vysvětlit, že právo udělit souhlas se sexem dítě automaticky nemá, protože je z dobrých důvodů apriori vnímáno jako neschopné se zodpovědně rozhodovat, odpovědnost nese rodič a tím pádem musí mít rodič i právo rozhodovat. Toto právo jednou přejde na dítě. Kdy, to ve státě určil arbitrálně zákonodárce na patnáct, ale v anarchokapitalismu to určí kdo? No rodič nebo soud. Kdy? No až se rodiči bude chtít resp. až rodič prohraje s dítětem soud o dospělost.
Kdy a jakým způsobem podle vás přechází právo zacházet s vlastním tělem z rodiče na dítě? Pokud se domníváte, že dítě má to právo od narození, pak mi prosím vysvětlete, na základě jakého práva může rodič např. bránit dítěti, aby si neublížilo - malé děti mají sklon si způsobovat úrazy - nebo vůbec ho omezovat v jakkoli destruktivním jednání vůči okolí s výjimkou vlastního majetku rodiče. Jak se bude realizovat odpovědnost za škody způsobené dítětem?
Anarchokapitalismus není bordel, všechna práva někomu náležejí a jsou pečlivě střežena.

Pokud k sexu je potřeba souhlas, jinak je automaticky předpokládán nesouhlas, dítě nemá právo ten souhlas poskytnout a rodič ani soud svolení nedal, došlo k porušení práva rodiče.