Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Existuje jeden drobný protiargument. Jmenuje se empatie. Je to vrozený potenciál vyvinout schopnost vciťovat se do druhých (nejen) lidí. Tedy vnímat emoci druhého člověka a zároveň ji v obvykle zeslabené podobě prožívat sám. Není to nepřekonatelný mechanismus, ale je to korektiv, který objektivně existuje. Veškerá společenská zřízení, veškerá morálka, veškeré hodnoty jsou plané intelektuální koncepty pokud nejsou založeny ma nějakém relevantním objektivně existujícím mechanismu. Objektivně existuje láska erotická týkající se obvykle dvou osob. Existuje příchylnost příbuzenská týkající se relativně malého počtu osob. A existuje empatie týkající se všech. Proti nim stojí touha po moci. Slovo moc je přímo souvisí se slovesem moci, (já) můžu. Ten, kdo má moc, může. To je ta neomezená svoboda, která narazí až na větší moc. Existuje ale právě ta empatie, která tuto moc může korigovat, aby se z ní nestala svévole, zvůle. Není to nepřekonatelná překážka, není to fyzikální zákon. Je to jen téměř všem dostupný korektiv, který můžeme a nemusíme přijímat, ale není to jedno. Pokud budeme empatii akceptovat jako korektiv, bude nám lépe s nám samotnými. Neznamená to milovat bližního svého jako sebe sama celého, ale aspoň jako ten malý kousek sebe vyjádřitelný právě tou ozvěnou prožívání druhých v nás.

Nejhorší na změně je, že to potom bude jiný.

Přirozeností většiny lidí není revoluce, přirozeností je evoluční konzervativismus tedy přizpůsobení se stávající situaci s maximalizací prospěchu. Změna je totiž vysoce riziková v tom, že výsledek může být i horší než původní stav, který je sice špatný, ale dá se v něm přežívat a dokonce rozmnožovat. To o revoluci platit nemusí. Navíc revoluce často požírá své děti a geny revolucionářů se nejspíš přenášejí do dalších generací o něco méně než geny konzervativců.

Nezbývá než doufat, že se mládí současné nové vlny přispivatelů Stok časem trochu otupí.

Ješ-tě, do-to-ho!

Neznám primitivnější způsob manipulace, kdybych si vás byť sebeméně vážil, urazilo by mě to.

Nevotravujte, svoje obpovědi jste už obdržel a jiné nebudou. Žádný krmení nebude.

"množství osob s narušeným fungováním empatické zpětné vazby se mění v závislosti na stavu a vývoji společnosti, kterou lze také kultivovat"

Domnívám se, že všichni, co zůstali levičáky v dospělém věku, mají tuto schopnost do nějaké míry narušenou, ovšem ne na úrovni diagnostikovatelné poruchy. Z druhé strany by se tam zase řadili např. zastánci Ayn Randové.

S veřejnou přístupností vlastních domovů by asi většina nesouhlasila, chápeme je, jsou to jejich domovy, patří jim ať už na základě nájemní smlouvy nebo přímého vlastnictví. Jaký je ale rozdíl mezi vlastnictvím stavebního pozemku a lesa?

Pokud chci chodit do lesa individuálně za přírodou možná bych mohl obětovat pár drobných na povolenku. Prodejem povolenek ve prospěch sdružení majitelů lesů by se určitě někdo rád živil.

Srovnáváte naprosto odlišné jevy. Chuť je vjem vyvolávající emoci. Štěstí je stav neoddělitelně provázený emocí a emocí zároveň do značné míry definovaný. Ani jedno nelze oddělit od emocí, aniž by to ztratilo smysl. Zárověň jsme nadáni vrozenou schopností odlišovat emoce pozitivní a negativní. Svoboda je v první řadě intelektuální koncept. Lze žít svobodně, uvědomovat si to, a přitom nemít okolo toho žádné emoce natož pozitivní. Emoce jsou přímým měřítkem u jídla i u štěstí - ĺíbí/nelíbí, chutná nechutná. Na míru a charakter svobody takto jednoduché měřítko vzít nelze už proto, že prožívaná svoboda může vytvářet velmi ambivalentní emoce, kterým musí velet rozum. Rozum nedisponuje snadno dosažitelnými měřítky, bez emocí hned nevíme, co se nám líbí a co ne, musíme na to někdy nesnadno přijít. Při tom je velmi užitečné se obracet k vnějším vzorům a definicím.

Konflikt není nevyhnutelný, protože nás příroda/Darwin/Bůh etc. vybavili empatií. Empatie neslouží jen k vnímání prožívání druhých, umožňuje také vůlí ne zcela ovlivnitelné vlastní prožívání pozorovaných emocí obvykle v zeslabené podobě. Lidé, kteří tuto schopnost nemají resp. ji mají výrazně oslabenou, jsou řazeni do kolonky závažných poruch osobnosti dříve známých jako psychopatie. Člověk s většinovým způsobem fungování empatie je schopen se vcítit, dokonce se to nezávisle na jeho vůli děje, do majitele lesa, který nechce, aby mu tam lidi lezli. To srovná se svými vlastními zájmy, ideály, potřebami, komplexy z autorit atd. a utvoří nějaký výstup. Ten výstup může být, že s majitelem lesa soucítí, nepoleze mu tam, a na oplátku bude očekávat, že i majitel lesa bude příště třeba soucítit s ním. Nebo mu může nabídnout nějaký obchod za umožnění průchodu. A tím, že překousne své ego a nabídne či přijme obchod, vzniká právo tedy civilizace.

Empatii lze kultivovat např. psychoterapií a množství osob s narušeným fungováním empatické zpětné vazby se mění v závislosti na stavu a vývoji společnosti, kterou lze také kultuvovat. Na druhou stranu platí, že bez aplikace obranného násilí se s některými psychopaty vyjít nedá, něco jim v hlavě chybí a vysvětlit jim to nelze.

Děkuji za odpověď. Ještě jen od určité složitosti systémů, tedy od okamžiku, kdy nápravu již nelze řešit pouhým vhledem, ale je třeba se zamyslet, je vždy energeticky náročnější systém pochopit a vymyslet alternativu, případně odebrat, zmenšit, nahradit stávající část, než přilepit flastr. Limit není většinou dán laťkou inteligence nebo zkušenosti, ale lidské energetické úspornosti lidově též zvané lenost. Myšlení žere strašně moc cukrů, proto tak bolí.

Nevím, jestli se jedná o "evoluci". Myslím, že to je dáno tím, že dát někam záplatu nevyžaduje znalost toho, jak se dělá kabát. Jenže když tak budete pokračovat desetiletí, výsledný patchwork bude nevzhledný, konstrukcí bude připomínat kabát spíše vzdáleně, bude v něm zima a bude pod něj táhnout.

Subtraktivní řešení (miluju tydlety termity) tedy něco odebrat vyžaduje znalost fungování celého systému, jinak se to zhroutí. Když nalepíte někam flastr, nemusíte rozumět ničemu a obvykle to systém neohrozí.

Píšete nesmysly. Co to je "o tolko"? Třeba dva a půlkrát proti průměru EU? A není to málo? Služby lékaře nemají být vzácné, jejich vzácnost je uměle navyšována nesmyslnými požadavky na vzdělání a praxi, které určuje buď přímo stát nebo státem určené oborové organizace. Tak je to i v USA.

Že by to souviselo se vzácností práce lékaře, bohatstvím společnosti (služby typicky cenou kopírují úroveň bohatství společnosti, suroviny např. nikoli), ale hlavně složitým systémem zdravotního pojištění, do kterého ještě masivně intervenuje americký stát.

Kvalifikační předpoklady pro výkon povolání lékaře jsou v USA v pricipu podobné těm evropským, učí se tam tedy stejnou hromadu zbytečností jako u nás. Mají tam podobné oborové organizace a podobný cechovní systém omezování konkurence. Ono v tomto případě nejde až tak o to, kdo to vzdělávání platí, ale kdo a jak je reguluje, jak moc vysoký je práh, který je třeba překonat, aby se dotyčný stal lékařem. Uvolněním vzdělávání lékařů by se naopak obludné půjčky na školné zásadně snížily, protože nárůst konkurence by srazil ceny.

Protože kdyby se uvolnilo vzdělávání v rámci zdravotnictví, umožnila se specializace během studia a snížily by se nesmyslné nároky na memorování absurdit, které 99% lékařů nikdy nevyužije, tak by se množství použitelných lékařů výrazně zvýšilo a cena práce lékaře by se naopak drasticky snížila. Pro rizika toho jednoho procenta by stačilo stanovit kvalifikační předpoklady pro primáře na současnou úroveň, aby je vychytávali. To by ale byla zaměstnavatelů ne státu. Právě to ale lékařská komora nikdy nepřipustí, protože by najednou bylo lékařů dost, byli by levní a ztratili by prestiž a auru božskosti.

Hra na idiota není moc zábavná. Psal jsem o jednom konkrétním pracovním poměru. To nijak neimplikuje neexistenci jiných zaměstnanců daného zaměstnavatele. Máte na víc.

Jenže kecá i do kvalifikací zaměstnanců úplně jiných zaměstnavatelů.

Zaměstnavatel říká, že koupí práci tak a tak kvalifikovaného člověka, tedy stanovuje podmínky vzniku jednoho konkrétního pracovního poměru. To je jeho právo, je to zákazník, který poptává práci a má na ni nějaké nároky. Stát kecá do pracovněprávních vztahů, kterých není účastníkem, případně toto deleguje na nějaký cech. Ne nemám dvojí metr, stát je odpudivý hajzl.

-"strach ze sociálního vyloučení, očekávání rodičů či omezené životní možnosti — činí tuto „volbu“ pro mnohé jen zdánlivou" - myslím, že volba je skutečná, můžete se tomuto tlaku postavit, a znám vícero lidí, kteří to udělali. Někteří přesto byli v životě úspěšní. Problém je ale jinde, a to zda se jedná o porušování principu neagrese. To tedy rozhodně nikoli. Když vás vpustí do klubu jen za určitých podmínek, je to agrese? Lze předpokládat, že v anarchokapitalismu by podobná omezení a tlaky byly také, jen by neplynuly od státu a vzdělávání bylo nejspíš diferencovanější. Vina státu je, že určuje, jaké kdo má mít pro výkon dané činnosti vzdělání a nebo praxi místo toho, aby si to určovali zaměstnavatelé, případně podle toho volili sami zákazníci. Dále je vinou státu, že podporuje monopolizaci či kartelizaci cechů (různé komory např. Lékařská) místo aby jakýkoli náznak cechu tvrdě potíral. Hlavním účelem všech cechů je omezování nabídky umělým zvysování vzácnosti práce v konkrétních profesích s logickým následkem zvyšování cen a zvyšování společenské prestiže daného povolání. Cech je vždy na úkor zákazníka. Cechy mají staletími vycizelované velmi účinné postupy, jak celou společnost přesvědčovat o opaku.

... po mě chce ten, co se neustále odvolává na toho maďarskýho šaška. Tůdle, nebudu kvůli vám znova vynalézet kolo.

Slovo použité v hebrejštině pro nezabiješ zní: לא תרצח a znamená "ne vraždíš" či nebudeš vraždit. Překladatel použil chybný termín. U dobrovolného smilstva Ježíš sejmul vinu a postavil je na roveň ostatních pokušení, kterým lidé podléhají Jan 8. Zůstává tedy smilstvo násilné, o to se asi přít nebudeme. Nejedná se o lež, ale o křivé svědectví u soudu, které velmi snadno může vést, a bývá to jeho cíl, k iniciaci násilí soudu vůči křivě obviněné osobě. Jediné, co zůstává, je touha, není to iniciace násilí jako taková, přikázání je návod, jak se vyhnout páchání předchozích uvedených. Tři přikázání jsou čistě náboženského charakteru, započítáváte je jen aby vám vyšlo lepší číslo, ale debaty se vůbec netýkají.

Vyzobnout si ten největší exces středověkého práva, který je dnes všeobecně známý a odsuzovaný tedy boží soud, a použít to jako ultimátní argument je chucpe.

Škoda, že jste vůbec nepochopil, že jsem jenom líný dohledávat citace. Velmi podobné věci si můžete přečíst u Hynka na bawerk.eu, s nímž mimochodem souzním daleko víc než s Urzou, ale nevede tam odtud proklik. Zjistěte si, jak to ti dva spolu mají, já se to veřejně hlásím k sympatiím k Hynkovu přístupu k libertariánství, tak přestaňte mě obviňovat z blbostí
Ps: psychiatrie nepotřebuje zachraňovat to vy

Nezabiješ (iniciace násilí)
Neznásilníš (iniciace násilí)
Nepokradeš (iniciace násilí
Nebudeš křivě svědčit (iniciace násilí)
Nebudeš toužit po cizím majetku (vede k iniciaci násilí)
5
Zbývá úcta k rodičům, která je zdůvodněná tím, že se ti to vrátí, náboženská přikázání, která s reálným životem moc nesouvisí a ctění dne odpočinku.
Pět z deseti přičemž další tři jsou mimo rámec.

Hm, co se týká upálených čarodějnic, tak bohužel výrazně dominují kavinisti.
Můžete mi prosím říct, kde se v Bibli nachází ten zdroj práva platný pro křesťany (jinak je ve Starém zákoně spousta příkazů, ale ty se vztahují pouze na židy)? Myslíte desatero? V podstatě nic jiného se na křesťany nevztahuje a jsou to přesně ty obecné principy, které jsem zmiňoval, a které do značné míry odpovídají NAP.

Tvrdit to můžete, ale pravda to kvůli tomu víc nebude. Prakticky celý středověk v Evropě dominovalo zvykové právo, kterému se panovník podřizoval, protože jinak by ztratil legitimitu. Zvykové právo nebylo psané, tudíž bylo velmi obecné a stručné, postavené na principech, které pocházely z antuky, z kmenových obyčejů, a částečně z bible.

To je právě moderní omyl, většinu historie lidstva bylo právo nalézáno na základě nějakých principů. Jedním z nich může být třeba NAP. Zkuste se trochu informovat, jste ovlivněn představou římského práva, ani anglosaské právo nefunguje podle této vaší představy.

No a právě od toho je soud, aby nalezl právo.

Já fakt nechci opakovat, co už napsal Urza. Speciálně o soudnictví a o tom, proč by se účastníci anarchokapitalismu podřizovali soudním rozhodnutím, napsal celou kapitolu. Může te s tím nesouhlasit, můžete to nechápat, ale to už je váš boj.

To jsou bez ironie opravdu velmi podnětné otázky. Naštěstí na ně nemusím odpovídat já, protože na ně již pro mě uspokojivým způsobem odpověděl pan domácí. Odpověď zní SOUD rozhodne.

Ale v anarchokapitalismu lze dodržování dohod ošetřit smlouvou. Dále regulace na mém pozemku a na pozemcích všech, kteří se k té regulaci připojili, se nevztahuje jenom na ně, ale na všechny, kteří na pozemky vstupují, a samozřejmě lze dodržování regulace vymáhat násilně.

Myslím, že se přeme o slovíčka. Myslím, že když se můžeme vzájemně dohodnout o regulaci toku řeky, když nám patří okolní pozemky (stát by do toho dozajista kecal, ale technicky k tomu potřeba není), můžeme se vzájemně dohodnout o regulaci chování na našich pozemcích. Na podstatě regulace myslím nic nemění, jestli ji vydává jednotlivý majitel či skupina majitelů pozemků v anarchokapitalismu nebo generální majitel všech pozemků stát.

K regulacím je možno se zavázat dobrovolně. V anarchokapitalismu nelze vymáhat násilím nic, k čemu se potenciální vymáhaný nezavázal, pokud svou činností neporušuje něčí vlastnická práva.

Protože stát regulace vymáhá násilím a zavazuje nás k nim proti naší vůli.