Kanál Svobodného přístavu: Svoboda v čajovně Cherubín – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

...začal sem poslouchat aktuální podcast z čajovny Cherubín, o svobodě... přemýšlím o tom už dlouho, u argumentu v otázce svobody slova na soc. sítích/platformách "vlastník platformy si může nastavit pravidla jak chce, tj. i mazat dle jeho mínění desinformace, účty obecně cenzurovat, blokovat atd., z titulu soukromého vlastnictví platformy/sítě" mám problém s tím, že dle mého by bez výhrady platil ve volnotržní svobodné společnosti, ale nemůže platit v prostředí státního „kapitalismu“ či „státismu“, jako šikovně upgradované socialistické ideologie (klasické pojetí socialismu jako systému, v němž stát materiálně ale i formálně vlastní výrobní prostředky, přestalo být cool nejpozději s koncem SSSR, proto máme dnes krásný progresivní welfare state, kde se ono centrální plánování jen posunulo na jiný level, a to právě do nástroje jménem "regulace") – viz např. zde https://mises.org/power-market/education-modern-socialist či zde Rothbard https://mises.org/mises-daily/capitalism-versus-statism. Je potřeba si nejprve ujasnit, co v tomto systému vůbec znamená, že je někdo vlastníkem nějakého statku, vlastnictví má nějaký obsah, na právnické fakultě jsem se ještě za dob svých studií dočetl (ono to tam bude takto napsané i dnes předpokládám, ale stejně tak předpokládám, že k tomu za těch skoro 30 let přibyla ta další „ale“), že jde o „všeobecné právní panství nad věcí, které opravňuje vlastníka nakládat s předmětem vlastnictví (ono „nakládání“ se běžně popisuje jako tzv. vlastnická triáda, tj. právo věc užívat a požívat její plody a užitky, právo s věcí disponovat a právo věc držet – pozn. držet v právním smyslu neznamená fyzicky držet), potud by to bylo ještě fajn, pokud by se k tomu ovšem zároveň nepřidávalo, že s věcí lze nakládat pouze v mezích daných právním řádem. A to je ten kámen úrazu, neb skrze regulace (to jsou ty meze dané právním řádem) prakticky všech oblastí lidské činnosti se pojem vlastnictví stále více a více „vyprázdňuje“, zužuje se prostor toho, co s předmětem vlastnictví mohu dělat, regulace není nic jiného než aplikace centrálního plánování na jednání lidí, kdy formálně sice jsem vlastníkem, ale obsah vlastnictví (oprávnění jak mohu s věcí nakládat) stát zásadně limituje (zcela souhlasím s tím co píše prof. Šíma v knize Cesta proti proudu, str. 71: "Vlastnictví je jen na papíře. Vlastníci nemají možnost jednat dle svého uvážení, prostě oni nerozhodují. Tím, kdo de facto rozhoduje, je stát. Definiční znaky systému nominálního vlastnictví, tedy fašismu, jsou naplněny." O vlastnictví v neokleštěném smyslu lze dnes, a to ještě možná, mluvit prakticky jen u předmětů nejběžnější spotřeby, rozhodně to ale neplatí u sdělovacích prostředků, resp. sociálních sítí (regulace skrze právní řád, aktuálně jde o nařízení o digitálních službách – DSA – které je v tomto směru korunou všeho, když jen institucionalizuje předchozí zažitou praxi, tj. povinně moderovat obsah - Twitter Files jsou v tomto směru dobrou případovou studií); tj. pokud státy v regulaci jakéhokoli vlastníka platformy nutí moderovat obsah, cenzurovat ho atd. (a můžu velkoryse předstírat, že neoficiálně státy na ty velké hráče v této oblasti nepůsobí), tak dle mého nejde říci, že to je jednoduše součástí práva vlastníka platformy, ten vlastník má v takovém případě svobodu jen někde na začátku, při rozhodování, zda platformu založí, a buď nebude zákon dodržovat (což funguje u těch, které stát nezajímají) nebo je smířen s tím, že bude plnit vůli státu (vtělenou do regulace), nebo platformu nezaloží.