Klima versus volnotržní dogma – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Zpochybňuji lidský podíl na klimatické změně, protože klimatická změna tak, jak ji prezentuje klimatický panel, neexistuje. Člověk jednoduše nemůže mít podíl na něčem, co není. Počasí je dynamický jev který neustále kolísá, jen se některým skupinám jeví výhodné předstírat, že za to může antropogenní CO2. Netvrdím, že člověk neumí poškozovat životní prostředí. Jasně, že umí viz freony, rtuť, SO2/SO3 atd. Lidská nabubřelost a neschopnost si připustit svou nicotnost ale vede k lunatickým představám o vlivu člověka na klima.
Prokazatelně žijeme v období, kdy je koncentrace CO2 v atmosféře jedna z nejnižších za existenci života na planetě, stejnětak v jednom z nejchladnějších, kdy se cyklicky střídají doby ledové. Sluneční aktivita nijak dramaticky neklesla spíše naopak a slunečního světla je z hlediska rostlin relativní přebytek. Jakékoli dlouhodobější zvýšení koncentrace CO2 bude (a už pozorovatelně je) kompenzováno nárůstem zelené hmoty. Cílem všech těch oteplovačů a zelených khmérů jsou jako vždycky moc a peníze. Nežerte jim to.
Netvrdím, že regulace v určitých oblastech nemohou mít nějaký přínos a nepochybně do nich patří ekologické katastrofy, protože dopady některých věcí jako jsou zamoření radiací, bojovými látkami, kancerogeny a pod. mohou přesahovat lidské chápání a vést k nenapravitelným škodám. Jen nevím, proč by to měl řešit stát.
Ps: to není žádná konspirační teorie, nemyslím si, že je to nějak řízeno, a pokud tak blbě. Netvrdím, že za to mohou nějací ilumináti. Jedná se v zásadě o živelný proces obsazováni niky s těmi největšími hajzly v čele.

Tak ono se za klimatickou změnu vydává právě to kolísání, ten dynamický jev. Na přírodní procesy má dopad kde co, třeba Slunce, sopky, nebo i žížala. Jde o to, jak moc, jestli pozitivně nebo negativně (třeba pro Eskymáka může být oteplení docela bonus) a jestli má smysl to vůbec řešit. Libertariáni pro to samozřejmě řešení mají. Ankap to bude řešit v okamžiku, až někdo jednoznačně prokáže, že někdo jiný mu svou činností (třeba agresivním vydechováním CO2) způsobil významnou újmu na životě (zdraví) nebo majetku.