KSP26: Urza, Anarchoagorismus – Praktická cesta ke svobodě – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Skvela prednaska. Za mne asi jedna z tvych nejlepsich. Dobre spojuje ekonomii s ostatnim. Jen nesouhlasim s tvrzenim, ze prijeti dobrovolne hierarchie v dlouhodobem horizontu vede k omezeni vnitrni svobody. Toto je prece absolutne individualni - proste nekdo neni schopen pracovat vubec a zije si v lese v marigontce, a jiny pracuje jako kancelarska krysa v korporatu cely zivot a je tak stastny...

Díky.
Neříkám, že někdo nemůže být v korporátu spokojený; ale z principu toho prostředí ho pak učiní víc poslušným – je samozřejmě individuální, jak moc koho, ale ten trend tam bude.

S tim, ze nas profese, ci obecne neco, cemu venujeme X hodin kazdy den po nekolik let, urcite formuje a ohyba, souhlasim. Zde se bude patrne jednat o vyssi poslusnost a prijeti "hierarchie". Zatim vsak nevim ci nechapu, proc by to melo byt v rozporu s vnitrni svobodou a proc by to melo vest k jejimu omezeni ci snizeni. Asi chapu tu vnitrni svobodu odlisne. Libi se mi definice vnitrni svobody pres strach. Proste pokud je absence strachu, jsem vnitrne svobodny. To jsem docela prijal. Pokud se dobrovolne a svobodne rozhodnu byt v hierarchii (treba korporatni), kde je ten rozpor s vnitrni svobodou ci jeji snizeni? Kde je ten strach? Nevim, asi to jeste dostatecne nechapu, nebo to chapu proste jinak. :-)

Ten problém je v tom, že člověk v takové hierarchii pak musí často dělat to, co mu někdo řekne či po něm chce, ustupovat mu, aby mohl „za odměnu“ dělat to, co chce.

Obecne souhlasim s tim, ze proste to, jak clovek zije a v jakem prostredi, jej nejak formuje. Ale nejak porad nechapu, proc by dobrovolne prijata hierarchie mela byt v rozporu s vnitrni svobodou. Pokud bychom prijali, ze i dobrovolne prijata hierarchie je v dlouhodobem horizontu v rozporu s vnitrni svobodou cloveka, pak mluvime i o rodine a vztazich... Toto citim jinak. Ale to nevadi :-) Kazdopadne diky za super konferenci. Vsechny prednasky se mi libily.

Ano, i rodina a vztahy mohou být (nemusejí) v rozporu s vnitřní svobodou; čím víc autoritativně vychováme dítě, tím spíš bude pak poslušné (a tedy méně autentické, méně samo sebou a méně vnitřně svobodné).
Bude-li někdo (třeba dobrovolně) ve vztahu v podřízené roli, patrně také časem ztratí autenticitu, potlačí sám sebe, což nakonec povede ke ztrátě vnitřní svobody.
To stjené platí pro fimu, korporát, všechny hierarchie; a samozřejmě to bude mít individuálně rozdílné dopady na každého.
Příklad ze života – nedávno jsme tu řešili averzi k přirnávání anarchismu, protože co na to bude říkat okolí; to je podle mého názoru taky jasně dobrovolné (v souladu s NAPem a všechno), ale v rozporu s vnitřní svobodou (člověk se ze strachu nepřihlásí k tomu, čemu věří).

A moc mě těší, že ta zmínka o všech přednáškách z konference; jsem za to fakt rád, protože většině lidí se nějaké nelíbily, tak jsem rád, když někomu každá. Děkuju.