Potěmkinovo státní školství #2 – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Hodiny češtiny a literatury byly na naší škole noční můrou. Arogantní češtinář nikdy nevynechal možnost poukázat na svou povýšenost. Vychutnával si, že po jeho vstupu do třídy stojíme v pozoru do chvíle než se pomalu uvelebí ve svém křesle a dá nám pohov. Na jakýkoliv dotaz následovala předem známá odpověď: „To si to neumíte najít?“ Diktáty četl tak rychle, že jsem vždy psal jednu větu, v průběhu si zapamatovával druhou, a když jsem dopsal první, začal jsem psát druhou zpaměti, zatímco jsem se snažil zapamatovat si třetí právě čtenou. Typická hodina měla strukturu: 30 min předčítání z jeho přípravy (stejnou rychlostí jako diktáty) a 15 min zkoušení slovo od slova ze zápisků z minulé hodiny. A pak to přišlo. Navštívila nás školní inspekce. Otočka o 180°. „Proč vstáváte? Posaďte se.“ Mezi lavicemi chodil milý přátelský učitel, který neváhá iniciovat pomoc se zadaným úkolem i při nejmenším náznaku, že by to možná někdo mohl potřebovat. Na konci hodiny nám s úsměvem poděkoval za naši aktivitu. Měl jsem v tu chvíli chuť se přihlásit a zeptat se, jestli takto budou probíhat i běžné hodiny, nebo jestli se vrátí k… Ale sám jsem tohle nečekal a rychlý úsudek neriskovat, že by si mě vychutnával po zbytek roku a u maturity, převážil. Po inspekci následoval návrat to zajetých kolejí. Tohle by se v Ježku asi nestalo. :)
________________________________

Urzova poznámka pod čarou: I kdyby se to v Ježku stalo, má to hodně jednoduché řešení – prostě nepřijít na další lekci.