Radikální autenticita – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

hamburger menu
Čas: 2023-07-26 00:00:02

Radikální autenticita

Vzápětí po mém posledním LSD tripu jsem se dostal do zvláštního a možná i trvalého stavu mysli. Po dlouhém uvažování bych řekl, že na něj nejlépe sedí nálepka „radikální autenticita“. Pramení z hlubokého uvědomění a prožití toho, že na mém já není nic inherentně špatného ani škodlivého; naopak je obohacující a je třeba o něj pečovat přesně tím způsobem, pro který bylo stvořeno, a projevovat co nejpřesněji jeho potřeby. Na oplátku dostávám od svého těla pocit vnitřního klidu, odvahy a také mnoho fascinujících podnětů. Věřím, že existují pouze lidé, kteří na autentické projevy emocí nejsou připraveni. Cítím, že si již nepřeji činit jakýkoli kompromis mezi autentickým a neautentickým: Plně autentické prožívání totiž považuji za kvalitativně odlišný stav mysli. Překvapuje mě, že někteří lidé v tomto stavu nejspíš byli vždycky, a také to, že mě před mým LSD tripem nikdy příliš nenapadlo, že nejsem dostatečně autentický.

Autenticitu považuji společně se sebepoznáním a láskou za důležitý prostředek vnitřní svobody. Cítím, že mohu dělat cokoliv, co mi dává smysl. Zároveň také vidím, jak ničivý účinek mohou mít určité vztahy a instituce na některé lidi. Retrospektivně nazírám, že radikálně autentickým jsem se dost možná už narodil, jenom jsem tuto vlastnost částečně ztratil skrze nepřijímající prostředí, se kterým jsem se tehdy nedokázal vypořádat. Jako pro někoho s ADHD pro mě bylo trávení času v kolektivech unikátním způsobem nepříjemné a do jisté míry vnitřně paralyzující, bránilo mi projevovat se v celé šíři. Umím si tak představit, že jakékoli nucení může mysl uvést do mnohem strnulejšího a nekreativnějšího modu než toho původního, a z něj se pak dostává jen velmi obtížně. Znepokojuje mě představa, do jak velké míry mnozí vlastně nevlastní svůj život. Já se nyní víc než kdykoli předtím cítím připraven žít naplno v souladu s ideály unschoolingu.
Přečtení: 4924

Autor: Regis2 Čas: 2023-07-26 11:09:07
Web: neuveden Mail: schován
Jak moc velkou dávku LSD si musím dát, abych začal ten text chápat? ;-)
Jakože vážně, moc to nechápu. Co to vlastně má znamenat, že jsem autentický? Co znamená "nevlastnit svůj život"? Jak se "správně" žijí ideály unschoolingu?
Web: neuveden Mail: schován
Jeden papírek. :D Ale vážně, čekal jsem, že ten text nebude tolik srozumitelný, takže to chápu. Sám se za ten text sobě vlastně docela směju. Do velké míry to jsou moje pocity, některé ty věci nejspíš člověk musí prožít podobně, aby je chápal. Přišlo mi ale to odhalení hrozně důležité (i ve vztahu ke svobodě); a Urza mi k tomu třeba napsal, že chápe, co tím myslím, tak to snad pro čtenáře Stok nebude úplně zbytečné. Taky mi přijde, že abych to popsal přesněji, potřeboval bych mnohem víc slov, než kolik dávají Stoky k dispozici. I stoková verze původně byla delší.

K Vašim otázkám:
Autenticitu vnímám jako chování v souladu se svým prožíváním, péči o všechny svoje důležité potřeby a absenci sebeklamu.
Nevlastnit svůj život mi přijde jako důsledek neautenticity, kdy člověk žije ideály jiných lidí. Takový člověk se možná cítí vnitřně nesvobodně.
Ideály unschoolingu žiju tím způsobem, že se vždycky věnuju věcem, na které mám zrovna chuť a které cítím, že mi pomůžou žít lepší život, způsobem, který mi vyhovuje, a skoro vůbec se do toho netlačím. Taky se tím nikomu nezavděčuju a dělám to s relativně stálým potěšením.
Web: neuveden Mail: neuveden
Za násLedky projevů svých emocí neseme odpovědnost, emoční inkontinence které někteří říkají autenticita, je příšerná věc. Nemenším problémem jsou nekorigované narcistické projevy, které také bývají nazývány autenticitou. Přiměřená emoční regulace a sebereflexe ano, pravdivost a nepředstírání určitě, "radikální" autenticita rozhodně ne. Většina té autenticity vám bude za pár let připadat jako děsný kraviny. Před skoro třiceti lety jsem si taky dal ledacos a měl jsem z toho ještě zajímavější zážitky, které mi moje specialitace při nejlepší vůli vysvětlit neumí, ale objev z toho nedělám.
Web: neuveden Mail: schován
Přijde mi, že člověk, který je „přehnaně autentický“, spíš je někdo, kdo má potřebu měnit lidi a nutit jim svůj pohled na svět, tzn. asi má nějaký výrazný vnitřní problém. Když jsem radikálně autentický, stále si uvědomuji, že jsou kolem mě lidi, kterým nechci ublížit. Rozhodně není v souladu s mojí autenticitou vyjevit někomu pocit, který stejně nedokáže pochopit produktivním způsobem. Chci pečovat a sebe a svoji psychiku, ale zároveň i o druhé lidi, což je stejně tak součástí mých potřeb. Věřím tomu, že radikální autenticita v konečném důsledku vede právě i k větší ohleduplnosti ke druhým. Po delší době jsem třeba byl schopen mluvit se svým otcem přátelsky, aniž by mě naštval (nebo já jeho).
Web: neuveden Mail: neuveden
No...kdyz o tom pises, zajimal by me tvuj nazor na jednu vec.
Ja osobne jsem v nekterych oblastech, napriklad partnerskem vztahu, jak to rict...hodne prozivam emoce. Napriklad pokud me partnerka necim "zranuje", tak to velmi silne vnitrne prozivam, a priznam se, ze cas od casu uz to v sobe neudrzim a dam tomu volny pruchod.
Mozna to souvisi s tim, ze jako dite (no, do nejakych 18-19 let) jsem doma zjednodusene receno mel zakazano emoce jakkoliv projevovat (jakekoliv, v podstate, mimo nejakych formalnich ke vztahu k rodicum) a delalo mi to dost velke problemy, predevsim v pozdejsich letech.
Podle toho co pises tak mi prijde, ze jses toho nazoru, ze by lide v takovych pripadech, kdy citi napriklad extremne silnou potrebu sdelit nekomu sve emoce, a to dosti expresivne, to nema delat a maji to "dusit v sobe"?
Nebo jak se na tohle obecne divas?
Ber to na osobu, ktera skutecne proziva nektere veci silneji, nez nekdo jiny (rekneme na takove te urovni "nestastna laska -> neda se to vydrzet -> jdu se zabit , ackoliv samozrejme ne AZ TAK silne...ale rekneme podobne)
Web: neuveden Mail: schován
Zajímavé téma. Nedívám se na to zase tak specificky, protože každému může fungovat něco jiného. Přijde mi, že emoce je minimálně dobré mít zpracované – to znamená znát, jak se můžu cítit, co ve mně ty emoce způsobuje, jak je můžu neagresivně vyjádřit a co vede k jejich možné deeskalaci. K tomu vedou různé cesty, o aspoň dvou z nich píšu v tomhle textu.

Plyne z toho, že pokud tě partnerka něčím hodně štve, není to ona, jsou to tvoje emoce. To znamená, že jsi citlivej na nějaké věci, co dělá. Tím hlavním cílem podle mě je formulovat to takovým způsobem, aby ji ta experivita nenaštvala a nevzala si to osobně, protože to se stejně hodně mine s cílem komunikovat svoje emoce (viz třeba Nenásilná komunikace). Držet to v sobě může být dobré, pokud to neumíš vyjádřit jinak než rozdmýcháním další zbytečné hádky. Zároveň si ale nemyslím, že je zdravé v sobě emoce dlouhodobě držet; nejspíš to nějakým způsobem ublíží tvému organismu a hlavně si myslím, že se ty emoce stejně nakonec nějak projeví – jen možná méně žádoucím způsobem.

Určitě mi tedy přijde dobré i ty silné emoce přijmout a mluvit o nich a hledat zdravé způsoby vyjádření i těch silných emocí. Pokud třeba máš pocit, že se něco nedá vydržet, můžeš říct, že to s tebou dělá ta situace, do které ses dostal, a že potřebuješ tu a tu pomoc, nebo prostě pohov od okolí. U toho třeba nevidím důvod, proč by to někdo akceptovat neměl. Ale pokud někdo naprosto vyšiluje a okolí ho nechápe, pak vlastně ani moc auntentický není, protože nikdo nechápe, co se to v něm kurva děje.
Web: neuveden Mail: neuveden
Regulovat své emoce rozhodně neznamená je dusit. Znamená to zpracovat, dávkovat, odložit, převést svou pozornost jinam, sublimovat emoci pomocí cílené činnosti (např. vztek a štípání dříví) atd. Pouze dusit emoce znamená zadělávat si na řadu zdravotních problémů. Základům emoční regulace učí dítě matka již od kojeneckého a batolecího věku. Pokud vás matka naučila pouze emoce potlačovat, asi by se hodila cílená terapie na zacházení s emocemi. Zároveň platí, že i zcela zdravý člověk má svůj emoční limit, po jehož překročení buď zcela zkolabuje nebo se přestane kontrolovat.
Web: neuveden Mail: schován
A joo, sorry – jsem si mylně myslel, že to byl dotaz na mě, i když nebyl.
Web: neuveden Mail: schován
To čtu s potěšením. :) Je to fakt v něčem dost jiné, i když všechny problémy se samozřejmě nevyřešily.
Některé uživateli nechtěné či neschválené komentáře mohou být skryty; zobrazit je můžete po přihlášení.
logo Urza.cz
kapky