Tvrdý učitel – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Za mých mladých let jsem viděl pedofilní učitelé. Flirtování s 12-15 letými holkami. Určitě to už v dnešní době něco takové není.

Za MÝCH mladých let (15 let zpátky) to minimálně jeden učitel dělal naprosto otevřeně a za naprosté tolerance ze strany vedení školy. Zacházelo to do situací, kdy ten člověk psal mojí čtrnáctileté přítelkyni a zval ji na skleničku. Samozřejmě v zálibě v pubertálních děvčatech nebyl zdaleka sám.

Nemate pravdu, to se deje i dnes. Prikladem je i Urza btw.

Až v dospělosti jsem si uvědomil jak rodiče musí nenávidět svoje děti, když je posílají do školy a neptali se na jejich názor. Rodič má dítě, kterému je ukradené jak se cítí. Prostě ho považuje za jeho věc.

Ne nutně nenávidět, prostě to mohou považovat za nutné zlo a věřit, že to dítě jednou ocení.

Beru, že oni byli šťastný ve škole, tak si říkají, že jejich děti budou taky.

Vy jste vnímal školu jako dobré místo?

> Beru, že oni byli šťastný ve škole, tak si říkají, že jejich děti budou taky.

Ne nutně, skoro bych hádal, že tomu tak většinou nebude. Spíše si odůvodní, jak to pro ně bylo přínosné, ač to někdy bolelo. Někdy užitečnými informacemi, (jejichž získání ale mělo náklady příležitosti), jindy absurdním argumentem o všeobecném rozhledu. A v dobré víře tam posílají děti.

> Vy jste vnímal školu jako dobré místo?

Uf, to je hodně široká otázka, navíc mířící poněkud do minulosti, jde-li o to, jak jsem ro vnímal jako student/žák. Je to pro tuto diskuzi podstatné?

Kdybych měl děti, tak pojedu domácí výuku, ale moc by se mi nechtělo. Nejdřív bych zkusil poslat dítě do školy a modlil se, aby se mu líbilo, protože domácí výuka pro mně znamenala věnovat dítěti 3 hoďky minimálně. Důvod, že se mi ve škole nelíbilo.

Proto se ptám jestli se ve škole líbilo, protože pak jste podle mně svolný/nesvolný umožnit dítěti se rozhodnout ohledně školy.

Taky děti nemám, ale asi bych hledal, kde se potkají moje možnosti s tím, co by chtěly. Mohu mít názor, že svobodná škola bude to pravé, ale pokud by chtěly něco jiného, nenutil bych je tam. Domácí vzdělávání – nemám promyšlené, co všechno by to reálně obnášelo. Někdy je možné se spojit s dalšími lidmi, co mají podobné hodnoty, a střídat si, kdo se věnuje skupince dětí.

Vlastně ale nevím, jak by na to mělo mít vliv, jestli se mi ve škole líbilo. Pro svobodomyslného člověka, kterému se ve škole líbilo, by neměl být problém dát svému dítěti na výběr z dostupných možností. A naopak se najdou lidé, kterým se tam nelíbilo, ale i tak to budou považovat za to nejlepší pro své děti.

Je to jako špenát. Pokud jste ho nemusel, tak ho nebudete nikdy dělat, tak i děti ho nebudou mít. Tak se mění myšlení lidí a chování podle toho. Nebo brokolice.

Protože jste svobodomyslný, tak byste dal možnost dítěti automaticky, tak můj dotaz nemá smysl.

No u špenátu mi to přijde jako jiná situace. Pokud děláte jídlo pro všechny zároveň, asi se tam projeví, jak moc ten špenát máte rád. Pokud ale třeba jednou zajdete do restaurace (OK, asi by se daly najít i jiné situace) a dítě (ne)chce něco se špenátem, proč to neudělat łódkę jeho přání?

Mně u jídla jako je špenát přijde jako krásný příklad jak rodič akceptuje svobodu dítěte.
Já vidím a to jsem viděl i já v dětství, že rodič řekne, že to uvařil a tak to sní a je jedno, že to nemá rád.
Pokud rodič nedává dítěti možnost, tak v jiných složitějších už vůbec ne.

Keď dáš dieťaťu vždy na výber, nebude žrať nič iné ako hranolky s nugetkami (alebo iný obľúbený blaf tohto typu).

Výchova je omnoho zložitejšia a škála možností medzi týmto a direktívnym "kým toto nezješ, nepôjdeš od stola!" dosť široká.

Já nemám vlastní děti, ale byl jsem u toho, kdy přítelkyně vychovala svoje dítě a 5 let doslova vymyla mozek dítěti a pak mu dala svobodu. A díky tomu nejedlo sladkosti pokud si ho nekoupili. Pokud chtěl jídlo, tak si ho musel uvařit. Nikdy nekoupila sladkosti a jiné nezdravé jídlo.

*nekoupil.

Mohlo si dítě vydělat peníze a jíst blafy, ale radši utrácel za jiné věci než za jídlo.

Ehm, a na to jsi přišel jak?
Tohle se stane pouze v případě, kdy mu to bude vzácné. Když ne a bude to moct mít kdykoliv, tak o to tolik zájem jevit nebude, pokud bude mít zajímavější alternativy.
Pozorováno na vlastních detech

Na základce jsem měl pár tvrdých učitelů, na střední pak už jen pár přísných. Proč se mí rodiče a prarodiče moc nepozastavovali nad jejich chováním nevím. Asi by je někdo zbil, kdyby se ozvali... Nevím. Ze strachu z přísného učitele jsem se jeden předmět učil více na úkor ostatních předmětů, i když jsem k tomu měl odpor. (Tímto si učitelé v rámci sboru mohou konkurovat.) Tvrdý učitel ve mně vyvolává vzpomínku na rozhovor s dědou o komunikaci člověka s koněm. Chcete-li říct koni, ať se dá do pohybu, prásknete ho bičem, těžko ho ukecáte. Možná je to podobné i s dětmi - když je chcete k něčemu přimět a ještě vám úplně nerozumí, donutíte je k tomu silou. Síle rozumí. U slov to není tak jisté. Nenásilná komunikace má své meze nebo ještě nevím, jak ji aplikovat, když druhá bytost má úplně jiný jazyk, než já.

Setkal jsem se s několika a jednoho jsem sám měl rád. Vysvětlení pro to mám více. Stockholmský syndrom, kdy, když se chová hrozně a já nemohu odejít, tak se alespoň přesvědčím, že mě dobře naučí. Potom to taky může být vlastně dobrý učitel, který ale potřebuje ve třídě udržet v tichosti lidi co tam nechtějí být a volí k tomu vyvolání strachu z něj. A pak se to ještě rozpadá na to, jestli mě ten předmět zajímá, když ano, tak můžu být ochoten snášet jeho chování, a když ne, tak pak musím být přesvědčený, že to co učí bych měl umět, i když mě to nebaví a nedává smysl (nemám zodpovědnost za své vzdělávání), kde dochází k tomu paradoxu, že tvrdý učitel tě spíše donutí se naučit to co ti nedává smysl, ale pokud přesvědčený nejsem tak pak ten Stokholm.

Měla jsem ráda takového přísného učitele. Měl hodně vysoké požadavky, projevoval se často arogantně a agresivně, různě žáky shazoval a zesměšňoval, vykřikoval apod. Učit neuměl, neměl podle mě vůbec co dělat mezi dětmi (bylo to před asi 4 lety na základní škole), vnímala jsem to tak tehdy i teď zpětně. Vím taky, že většina mých bývalých spolužáků ho vnímá jako snad nejhoršího učitele, kterého jsme měli. Ale co se mi na něm líbilo bylo, že měl opravdu přehled v tom co učil (literatura a historie), na rozdíl od ostatních učitelů, kteří působili spíš že jsou o kapitolu napřed, a učit neuměli zas o tolik lépe, aby to udělalo nějaký propastný rozdíl.
Měla jsem štěstí, že mě čeština zajímala a nejsem zas tak citlivá na drsnější komunikaci, tak jsem se s tím naučila fungovat a brala pozitivně alespoň to, že se mohu něco přiučit. Taky by se dalo říct, ze jsem od něj toužila po nějakém uznání, takže jsem se učila a snažila ještě o to více. Dost to fungovalo, s námi, kterým to šlo, komunikoval víceméně normálně, takže ty jeho hlavní excesy jsem z první ruky nezažívala.
Většina ostatních hodin mi přišla neproduktivní a nudná, tak jsem se upnula k tomu, co mi dávalo i jen trochu smysl. Přestože si uvědomuju, že se choval hrozně, na něho pořád vzpomínám celkem dobře. Hlavně proto, že jsem raději filtrovala jeho toxický projev pro obsah těch hodin, než abych neměla ani jedno. To, že by s námi někdo mohl komunikovat nějakým respektujícím způsobem a zároveň být fakt zajímavý jsem si nedokázala dost dobře představit.
Nějaké učitelky třeba byly "hodné", ale v hodinách jsme jen vyplňovali pracovní sešity, což mě hrozně ubíjelo.

Ja dobre vzpominam na jednoho prisneho ucitele, protoze to zaroven byl opravdu expert sveho oboru a mel velmi dobry prednes. Zbytek ucitelu byli vetsinou dementi, co ucili, protoze by je nikdo jiny jinde nezamestnal.

Ja taky vzpominam na jednu prisnou učitelku, protoze to akorát zároveň opravdu expert sveho oboru nebyla. Spis ten dement, co uci, protoze by ji nikdo jiny jinde nezamestnal.