Človek je slobodný vtedy, keď môže rozhodovať o svojom živote a niesť za svoje rozhodnutia zodpovednosť. Koľko o sebe však skutočne rozhodujeme? Možno menej, než si myslíte. Sloboda, ako vieme z histórie, často umiera za búrlivého potlesku davu. Dnes totiž štát rozhoduje, ako máme vzdelávať a k akým hodnotám viesť naše deti. Alebo k akým hodnotám sa nesmieme verejne hlásiť. Stanovuje, za aké umenie a kultúru musíme platiť. Diktuje, za akých podmienok a s kým smieme obchodovať, alebo ho zamestnať. Určuje menu, ktorú musíme prijímať od svojich zákazníkov a v ktorej sme povinní mu platiť výpalné - vznešene nazývané dane. Na všetkých odvodoch štátu zaplatíme viac než polovicu toho, čo zarobíme. Jeho úradom musíme posielať hlásenia o svojich o obchodných aktivitách. Keď ochorieme, štát určuje kto, ako a čím nás môže liečiť. A keď všetko zlyhá, rozhoduje aj kto a či nám môže pomôcť zomrieť. Diktuje, za akých podmienok a čím máme dovolené sa prepravovať. I malé stavebné úpravy, či len vyrúbanie stromu na našom vlastnom pozemku musí milostivo schváliť úradník. Kto sa štátu nepodriadi, je prinútený. Deň čo deň pribúdajú ďalšie regulácie a s každou z nich strácame slobodu rozhodovať o svojich životoch. Ak sa nechceme jedného dňa opäť prebudiť do tvrdej totality, musíme pochopiť, že každá právomoc štátu znamená menej slobody jednotlivca. Tak prestaňme už konečne používať štátne regulácie ako univerzálny prostriedok k riešeniu problémov. Každá z nich je totiž ďalším krokom k totalite. Vydajme sa opačným smerom.
Regis2 k Kanál Svobodného přístavu: Urza v Nejlepším podcastu o školství (část druhá):
Tak trochu to osvětlilo ty Semínovy názory na školství, co mě po první části zajímaly. Nechcete si pana Semína pozvat do Studia na rozhovor? Myslím že by to mohlo být fajn. I proto, že se s ním na nějakých věcech poměrně shodnete, tak by to nemuselo být […]
marcusant k Hodnota svobody:
Šašek je i na poměry poruch osobnosti mimořádný. Dají se nalézt asociální i hraniční rysy, ale narcismus převládá. Často se to označuje jako smíšená porucha osobnosti, což je dosti neurčité, ale zdravotníci z psychiatrického prostředí si udělají poměrně […]
Hrosik1 k Manželství pro všechny?:
a nebo je rozdil v tom ze ja chci ze všech dělat vlky a vy ovce :) to NAPROSTO NIC je ironie nebo mysleno vazne? priznam se ze fakt nevim ja nejsme posedlej. me jen fascinuje, proc vam ty svatby/manželství tak vadi a snazim se to pochopit nemylim-li se, […]
Komentář 104183
Lojza k Kanál Svobodného přístavu: Urza v Nejlepším podcastu o školství (část první):
Spíše jde o nepochopení toho, jak to myslím. Nejlepší příklad asi bude situace, kdy po někom něco chci, aby třeba něco udělal. Představím si situaci, kdy budu chtít, aby nějaký dospělý člověk vylučoval koberec. A nebo budu chtít, aby to samé udělal 10lety […]
Komentář 104182
Hrosik1 k Manželství pro všechny?:
Stejně jako se prosim. Vyhnete metaforam, vyhnete se prosím také prikladum, které nedávají smysl. Takže rozšiřování volebního práva by za vas také bylo spatne. Dobrá tedy. Já ale asi stále nerozumím v čem sezdaní lidé ubližuji těm nesezdanym. Vy tedy […]
Komentáře
Komentář 34481
Sloboda, ako vieme z histórie, často umiera za búrlivého potlesku davu. Dnes totiž štát rozhoduje, ako máme vzdelávať a k akým hodnotám viesť naše deti. Alebo k akým hodnotám sa nesmieme verejne hlásiť.
Stanovuje, za aké umenie a kultúru musíme platiť. Diktuje, za akých podmienok a s kým smieme obchodovať, alebo ho zamestnať.
Určuje menu, ktorú musíme prijímať od svojich zákazníkov a v ktorej sme povinní mu platiť výpalné - vznešene nazývané dane. Na všetkých odvodoch štátu zaplatíme viac než polovicu toho, čo zarobíme. Jeho úradom musíme posielať hlásenia o svojich o obchodných aktivitách.
Keď ochorieme, štát určuje kto, ako a čím nás môže liečiť. A keď všetko zlyhá, rozhoduje aj kto a či nám môže pomôcť zomrieť. Diktuje, za akých podmienok a čím máme dovolené sa prepravovať. I malé stavebné úpravy, či len vyrúbanie stromu na našom vlastnom pozemku musí milostivo schváliť úradník.
Kto sa štátu nepodriadi, je prinútený.
Deň čo deň pribúdajú ďalšie regulácie a s každou z nich strácame slobodu rozhodovať o svojich životoch. Ak sa nechceme jedného dňa opäť prebudiť do tvrdej totality, musíme pochopiť, že každá právomoc štátu znamená menej slobody jednotlivca. Tak prestaňme už konečne používať štátne regulácie ako univerzálny prostriedok k riešeniu problémov. Každá z nich je totiž ďalším krokom k totalite. Vydajme sa opačným smerom.