Autor: Urza
Čas: 2025-06-24 00:00:02
Pomsta a spravedlnost
Dnes se pustím trochu za hranice libertariánských myšlenek (s těmi tento text souvisí jen velmi volně); rád bych se totiž zabýval konceptem pomsty, jenž bývá lidmi často vnímán jako akt spravedlnosti. Já tento pohled nesdílím (ač někdy v minulosti jsem tak asi uvažoval, ale už si to přesně nepamatuji); pomsta mi totiž nedává vůbec smysl s výjimkou snahy o odstrašení pachatele – či ostatních – aby člověka poškozovali. Není mi však úplně jasné, odkud se berou třeba přání, aby mrtvý vrah (třeba terorista) po smrti skončil „v pekle“ či „ať je jeho duše zatracena“ (odhlédněme teď od toho, kdo čemu věří; ač v Čechách je ateismus běžný, třeba v USA věří v posmrtný život kdekdo); já přeji spasení i Stalinovi s Hitlerem, ať jejich duše odpočívají v pokoji. Protože proč ne? Nikomu to neublíží a jim to prospěje; proč nepřát i zlým lidem dobré věci v případech, kdy to nikoho nepoškodí a žádný (ne)výchovný efekt to nemá?
Přečtení: 183
Komentáře
Komentář 117589
Pokud ano a máte to přes to takhle, aspirujete na svatost. Většina lidí chce mít vyrovnané skóre, jinak to ohrožuje jejich psychickou stabilitu. A pokud toho nelze dosáhnout za života, např. dotyčný byl vraždící diktátor, odehrávají si to ve fantaziích pekla a očistce. Také to souvisí s náboženstvím. Různé přírodní jevy byly vnímány jako akt pomsty bohů lidem za nejrůznější prohřešky a zpupnost, a zároveň to tak nějak legalizovalo obdobné chování u lidí.
Mstu už lze velmi názorně studovat u šimpanzů v neuvěřitelně brutální podobě, která si s lidskou nezadá.