Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Není až tak důležité, jak jsem to já myslela, ale co si z toho čtenář vezme; když nic, co už.

Já v tom vidím rozdíl. Myslím si, že rozdělovat lidi do skupin podle nějaké podobnosti je v pořádku, záleží spíš na tom jaké zabarvení tomu dávám a jak to vnímám. Jako žena může někdo třeba cítit nějakou blízkost s ostatními ženami větší než s muži, ale vůbec přitom nemusí muže pokládat za nijak horší. Při tom je podle mě důležité právě si uvědomovat, že to člověka nějak nedefinuje a nevystihuje a je to jen jedna z hromady kategorií do kterých by mohl patřit. Většinu času nevnímám svět jako my(anarchisti) vs oni(statisti), občas k tomu sklouzávám, to se přiznám, ale to je spíš můj nedostatek a myslím že to určitě jde i bez toho. Vím, že s anarchistou si pravděpodobně budu rozumět více, protože jsou pro něj pravděpodobně důležité podobné věci, ale stejně tak demokrati mohou být skvělí lidé a mnohem chytřejší než já (a spousta jich taky bude) a vůbec demokrat může být úplně kdokoliv. U těch voleb vnímám opravdu takovou touhu oponenty „rozdrtit“, označit je za hloupější, horší, zlo, někoho prostě úplně jiného mimo „nás“. Ale určitě budou demokraté co to takhle neberou, stejně tak to tak mohou ve velkém brát anarchisti i jiné skupiny.

Souhlasím a myslím že to platí vesměs na vše. Lidé mají prostě vytvořené nějaké představy o světě a tím se pak nevědomě sabotují. Těch příkladů je hromada a každý podle mě nějakou takovou představuju má. Já si například všímám, že mám pocit, že každému úspěchu musí předcházet extrémní dřina, tím pádem mám tendence odmítat příležitosti nebo pracovat mnohem více než je pro tu konkrétní věc potřeba, protože to přece nemůže jít takhle jednoduše xdd Díky, že o tom píšeš

Nedokážu si moc představit, jaké dojmy mají lidé z jiných ideologií. Tím nechci říct, že nemůžou mít podobně pozitivní efekt, naopak mi dává smysl že to tak často bude. Takže díky, zkusím se na to více zaměřit i u ostatních. (případně kdyby mi tu chtěl někdo napsat, budu ráda)

Vlastně souhlasím, nakonec je na každém, co mu pro něj bude dávat smysl.
Nevím, jestli chápu konec vašeho komentáře, pro jistotu doplním: Když mluvím o sdílení myšlenek, je to podle mě důležité proto, aby se s nimi ostatní vůbec setkali a měli možnost se jimi nechat inspirovat a rozhodnout se jak s nimi naložit dál, než že by bylo mým cílem někoho přesvědčovat jak žít – to je podle mě špatný cíl.

Já vám rozumím v tom, že si přejete aby se lidé cítili dobře, ale na tom opravdu nelze nic postavit. Což určitě můžete takto vnímat, že to je celé subjektivní, to je naprosto vaše věc, ale ten váš závěr neplatí. Na definovaní svobody není nic zavádějícího, vám tak připadá, protože vycházíte z toho, že svobodu lze nějak měřit pocitem. Píšete, že nemusí vést k prožívání svobody, což ani není jejím cílem, kdybych chtěla, aby si lidé přišli svobodně, bylo by mnohem efektivnější jim ten pocit nějak propagovat a manipulovat je, než bojovat za ankap. Nějaká míra svobody nezávislá na pocitech si myslím, že podle vás také existuje, například nebýt ve vězení bude svobodnější než být zavřen na samotce, a nebudete se na to potřebovat zeptat vězně, jak moc svobodně se cítí. Pokud byste to stejně chtěl brát subjektivně, rozumějte prosím že máte dost specifické pojetí slova svoboda, jednoduše vkládáte váš význam tam, kde je záměr úplně jiný.

Nějaký intenzivní pocit svobody neprožívám, pouze si někde vevnitř uvědomuji, jestli ji mám nebo nemám a přemýšlím nad tím. Pocity a emoce prožívám různé, třeba i ve stejných situacích v jiné dny.
Když píšete, že je pro vás svoboda důležitá, chápu z toho, že bychom k ní měli nějak směřovat, což pokud ji chápete jako pocit není možné, viz můj komentář, případně to obsahuje nucení někoho k něčemu (proto o tom píšu, rozumím, že to není vaše původní myšlenka).
Potom nechápu co jste chtěl článkem říci a opravdu mě to upřímně zajímá.

Podle mě si dost pletete pocit svobody si vybrat s pocitem spokojenosti z toho, z čeho máte na výběr. Svoboda pro mě znamená, že máte možnost si vybrat ze všech možností co v ten moment existují (kterých bude spíše více než jen hlad a otroctví, ale budiž) a nikdo vám žádné uměle nezakazuje. To, že se vám žádná možnost nelíbí chápu, ale to, že byste si přál nějakou další bonusovou možnost je jaksi úplně mimo situaci. Nejenom, že byste musel násilím nutit ostatní poskytovat vám jiné varianty (protože pokud by to bylo dobrovolné, už by existovaly), ale ve vaší definici svobody, by nic jako svoboda nemohlo vůbec nastat, neboť není možné aby byl pro každého nekonečný počet možností a on si tak mohl vybrat přesně to, co chce. Že vy nechcete volit mezi otroctvím a umrznutím je celkem pochopitelné, co ale pokud by někdo nebyl spokojený ani s variantami normálně pracovat apod. a svobodně by si přišel pouze tehdy, když by mohl přijít ke každému domů, vyjíst mu lednici a znásilnit manželku?

Rozumím a děkuju za zpětnou vazbu, vystihnout moje pocity v pár řádcích textu pro mě bylo náročné a musela to jsem hodně zkracovat, takže jiné vyznění bude pravděpodobně tím. Předmětem měla být spíš ta reakce na moje rozhodnutí se nevyjadřovat, než moje neznalost samotná, tam si samozřejmě uvědomuji že zodpovědnost je na mé straně.

Jen je potřeba dávat pozor na to, jestli bychom to tak chtěli i bez vlivu jiných lidí a předchozího pocitu že to musíme dělat. Pro přiklad co se týče nepořádku, spousta lidí vám řekne, že byste měli uklízet, protože si zasloužíte mít uklizeno apod. Já mám toleranci nepořádku velkou, dokud to není nějaký hnus typu zbytky jídla, je mi to dost jedno. Většinu času prostě neuklízím, pokud to přesáhne nějakou hranici, jde to úplně samo a nemusím se už navíc motivovat vůbec ničím. Pokud máte pořád pocit že ty věci dělat musíte a jen hledáte nastavení jak si to zpříjemnit, nebo věty kterýma se oblbnout, moc svobodně bych to neviděla.

V podstatě souhlasím, že mít potuchu o politickém dění (obecně o co nejvíce věcech) se hodí. Mezi „mít potuchu" a „vědět" je podle mě naprosto zásadní rozdíl. Pohybuji se na internetu, sociálních sítích a nežiju pod kamenem, nějakým způsobem jsem slyšela téměř o všem. Uvědomuji si ale, že už pak neumím vždy vyhodnotit, co je fakt a co jen něčí názor nebo dokonce cílená manipulace, pokud se na to nesoustředím a jen na to náhodou narazím. Uniká mi většina souvislostí, nevím, co se může stát, co ne. Pro vyjádření názoru chci aspoň něco z toho, z principu nechci prostě věřit tomu, co jsem někde zaslechla, i když to třeba může být zrovna správné.

Děkuju, přijde mi to jako dost dobré přirovnání. Když nemám dost informací, musel by mi je buď někdo dodat, anebo bych si je musela prostě vymyslet, jinak tu odpověď přece nemám z čeho vytvořit.

Debata skončila různými variantami vyjádření, že Trump je špatnej, bez jakýchkoliv hlubších argumentů. Pak jsme měli napsat svůj názor a predikci jak se to bude vyvíjet, což jsem taky odmítla. Na to jsem dostala radu, ať před svůj názor napíšu „Jako člověk, co o tom nic neví, si myslím že...", na to jsem reagovala, že jednoduše nemám žádný názor co tam napsat a nic jsem nenapsala.

Tohle byl naštěstí jen dějepis, kde se to alespoň nějak hodně vzdáleně přibližuje tématu. V ostatních předmětech máme učitele poměrně normální. Jen naše učitelka biologie často vyjadřuje nespokojenost s nedostatečnými dotacemi výzkumu hmyzu, korýšů a podobných věcí xD

Jo, to taky nevím jak myslel. Že má konkrétně můj hlas vůbec nějakou váhu, je dost bláznivá myšlenka, natož že má snad vliv na USA xD