Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Proč ne 100/3000?

Jak jsi dospěl právě k těm 5 centům?

No to se tak někdy stává, že věc stojí víc, než kolik by za ni člověk dal, to je běžná realita i v socialismu. Mě ale spíš zajímá, jak jsi přišel právě na těch 5 centů?

To je jasný, to je normální spotřebitelský chování. Na nějaký hranici se prostě zastavíš a víc za to už nedáš.

Za 5 centů bys ale teda rohlík koupil, kdybys ho chtěl?

Nemáš 100 na měsíc. Máš 100 do konce měsíce a chceš rohlík. Ne že máš hlad. Chceš specificky rohlík. To jsou jediné dvě podmínky. Kolik ušetříš do dalšího měsíce řešit nemusíš, příští měsíc budeš mít pro jednoduchost modelu peněz dost.

Dobře. Kde máš teda tu hranici, při které přestaneš kupovat rohlíky?

No jenže kde začíná vykořisťování, když jako spotřebitel neznáš náklady?

Ok, zlevňujeme dále 1 euro bys už dal? Za 1 euro bys mohl mít už 100 rohlíků.

A prosím o slušnou diskusi.

Ok, 100 eur nedáš, přestože na to máš. Pak není pravda, že se rozhoduješ pouze podle toho, kolik máš právě peněz (pominu, že i to je údaj nesouvisející s výrobními náklady), musí tam být teda nějaká další podmínka.

Zlevňujeme. 10 eur bys dal?

To je dost vágní hranice, pojďme najít jasnou mez.

Modelová situace: Na účtě máš 100 eur. Žádné výdaje aktuálně nemáš, žádné do další výplaty neočekáváte, pro přehlednost je tedy vylučme. Chceš ale rohlík. Jenže rohlík stojí právě těch 100 eur. Koupíš si ho?

To byla řečnická otázka. Podivení se nad tím, že se k takovým lacinostem uchyluješ.

Tu ani neznáš, tam hranici mít nemůžeš. Kde nás hranici mezi „ještě koupím“ a „už nekoupím“.

Norberte, kde máš hranici mezi přijatelnou a nepřijatelnou cenou výrobku?

Máš tohle zapotřebí? 😏

Super. Ty ale nejsi lidi, ty jsi jen jeden z nich. Pokud má NTH popisovat tvoje spotřebitelský chování, budiž, žij v té iluzi, ale chování lidského pokolení prostě NEPOPISUJE.

A na ty věcné připomínky jsi asi zareagovat zapomněl, viď. Promiň, ale ten tvůj náhlej ústup nelze číst jinak, než že jsi pochopil, že lidi se nerozhodují vždy podle reálných nákladů, vlastně skoro nikdy. Prakticky vždy kromě majetku hraje významnou roli míra pohodlí a touhy po zboží nebo službě a to je bytostně subjektivní.

Ohlušující ticho. Co tak najednou?

Norbert takový spotřebitelský chování přiznat nemůže, už je v tý noře příliš dlouho a hluboko.

Stejnou, Roberte, stejnou. Pikok je privátní značka Lidlu. Obchodní model běžný Vietnamský večerky je, že skupují zlevněné zboží z okolních řetězců a prodají vám ho dráž a) blízko vašeho bydliště b) v neděli nebo na Boží hod, kdy mají ostatní nuceně zavřeno.

Oooooo, Norberte, to právě ne, to je účetnictví a evidence majetku. ;)

Ekonomie je o alokaci omezených zdrojů. S tím prirority a kotivace aktérů úzce souvisí.

b) Lžeš. Ne vždy. Jsou typy produktů, který jsou v zásadě všude.
c) Ty možná, ale ne každej. Někdo myslí i na pohodlnej reklamační proces například. Nejlevnějších e-shop už zpravidla nehledám.
d) Lžeš. Jak kterej. Jsou různý obchodní modely.

Výrobku ne, ale prodej je služba.

V Rožmitále si šunku Pikok v Lidlu nekoupíš, protože tam není Lidl, ale koupíš si ho tam ve vietnamský večerce, která je sice dražší, ale zato nemusíš jezdit až do Příbrami. To je ta pointa.

Norberte, do prdele, to už jsem ti přece vysvětloval v komentáři, na kterej jsi reagoval!!!


„Norberte, já si ve skutečnosti nemyslím, že nakupuješ basu piv, aniž by sis od toho sliboval jakejkoliv užitek. To jen ty svýma úhybnýma tanečkama zavádíš diskusi do úplně nesmyslných rovin. I kdybys byl úplnej dement, sliboval by sis od toho nějakej užitek. To, že ti to neočekávaně vychlastá někdo jinej, což tvůj původně pozitivní pocit obrátí do naprostý deziluze, na tom přece nic nemění. To, že si sekundu po projetí pokladnou uvědomíš, žes udělal hovadinu, neubírá ani o píď nic na tom, že ti to 10 sekund předtím připadalo jako dobrej nápad. To, že zapomeneš na nějakou konsekvenci, že to například vychlastáš za večer úplně sám a probliješ celou noc, to taky ne. Máš nějaký očekávání, který pro tebe hraje roli právě v momentě rozhodování.“

Prodejce ten výrobek dráž prodá jen velmi těžko, pakliže mu nepřidá žádnou hodnotu. Tou hodnotou může být třeba to:

a) že pro něj nemusíš vlakem až do Prahy, ale koupíš si ho v Rožmitále pod Třemšínem,
b) že je všude jinde vyprodán, ale ty ho přesto chceš,
c) že věříš dražšímu obchodníkovi více než levnějšímu (zkušenosti),
d) že má dražší obchodník lepší služby kolem (rychlé dodání, snadné reklamace, alzaboxy apod.).

Jistě existují další případy a jistě se mezi sebou různě prolínají.

🤦‍♂️

"Pokud kupuješ rohlík a nevíš vlastně proč, pak jsi debil."

Přeneseno na pivo, víš proč kupuješ pivo? Chceš mít v souvislosti s ním nějakej užitek?

Áá, Najednou víš, která věta to je.

Norberte, já si ve skutečnosti nemyslím, že nakupuješ basu piv, aniž by sis od toho sliboval jakejkoliv užitek. To jen ty svýma úhybnýma tanečkama zavádíš diskusi do úplně nesmyslných rovin. I kdybys byl úplnej dement, sliboval by sis od toho nějakej užitek. To, že ti to neočekávaně vychlastá někdo jinej, což tvůj původně pozitivní pocit obrátí do naprostý deziluze, na tom přece nic nemění. To, že si sekundu po projetí pokladnou uvědomíš, žes udělal hovadinu, neubírá ani o píď nic na tom, že ti to 10 sekund předtím připadalo jako dobrej nápad. To, že zapomeneš na nějakou konsekvenci, že to například vychlastáš za večer úplně sám a probliješ celou noc, to taky ne. Máš nějaký očekávání, který pro tebe hraje roli právě v momentě rozhodování.

Ne, Norberte, děláš ze sebe zbytečně blbce, což není výhodná komunikační strategie, spíš je to forma pasivní agresivity. Pokud si ale skutečně nejsi jistej, použij šipku za časem.

Neměl by sis oprášit, na co vlastně reaguješ, když jsi to zapomněl?

Když máš hlad, nejsi to ty. Dej si Snykrs, Džeku!

Na konci komentáře.

Na konci.

Ta poslední.