Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Všeobecné vyjádření může být samozřejmě zaujaté; kdybych třeba dodal, že klidně může, jen NĚKDO slaboduchý to nechápe, začnete se se mnou také dohadovat, že to je urážka (disclaimer: Netvrdím to, dávám jen příklad, co by mohlo být zaujaté, i kdyby obecně řečené.).

K čemu tohle je?

Samozřejmě, že ho považuji za zaujatý; protože je.

Ano, ty prasárny s dobýváním území tam dělaly státní armády.
Ale než tam ta armáda byla, případně když už tam byla ale na jiných místech, žila spousta lidí normálně v kapitalismu; sami si platili své šerify, dokonce i s Těmi Vámi zmíněnými indiány prostě obchdovali.

Stejně jako někdo se může přijít plést do cizích konverzací a vnášet tam rozumy, o které se nikdo neprosil, a uvést to větou "Nebudem medzi vami dvoma robiť rozhodcu", což?
A ten člověk může být uražený jedním z těch dvou (tak moc, že see má potřebu plést do cizích rozhovorů), takže je pak jeho pohled hodně "nestranný" (a tedy fakt "užitečný").

Ono je dost jedno, jaký stát to formálně prohlašuje za svou součást; jde o to, jakou tam má ten stát moc a jak moc zasahuje do interakcí mezi lidmi.

Jasně – Vy vycházíte z toho, co říkám, zatímco já fabuluju.
Chápete, že tenhle přístup je přesně to, o čem celou dobu mluvím?

Až na to, že toto tvrzení není jen teoretická blbost; je to i faktická blbost, vyvrací jej třeba způsob, jak vznikly USA – bez státu s kapitalismem, takže minimálně tam bez státu existoval.

Jasně, Vy totiž víte, jak jsem se snažil; tohle je přesně ono, o čem celo udobu mluvím.

Ne, já nic takového nechci obecně, protože to neexistuje.
Ptám se na formulaci přímo pro Vás; naznačujete, že existuje, tak se ptám, jaká to je. Upřímně si myslím, že ani moc neexistuje, byť věříte, že ano.

Jenže pro něj je zjevně spousta věcí jasných, které nejsou.

Nevím jistě; určitě je to dobrý příklad toho, o čem mluvím, ale není to tak obecně.
Jinými slovy ano, to, co říkám, se může projevit například tak, jak píšete; ale určitě se to, o čem mluvím, může projevovat i spoustou jiných způsobů.

Já chápu, že Vás to uráží; ale nechci Vás urážet, proto se ptám, jak lze takovou věc vůbec komunikovat, aby Vás to neuráželo.
Zatím jste mi odpověděl jen oklikou, že nekomunikovat; přitom ale tvrdíte, že to nějak lze, tak se ptám jak.

Dobrý postřeh, díky.

Já fakt už nevím, co se mi snažíte sdělit.
Vnímám tam spoustu balastu, kterému nerozumím, a mezi tím nějaké povýšenecké kecy typu "Zkuste, prosim, ten mozek aspon na chvili zapnout".
Po tolika dnech, co jsem se snažil předat, že s Vámi budu debatovat jen za předpokladu, že budeme oba vycházet z toho, že tomu druhému nerozumíme, nikoliv z předpokladu, že ten druhý nemyslí/lže/mlží/je dement.
A tohle odmítáte; odmítáte přijmout, že si prostě nerozumíme, byť se snad oba snažíme (byť po tomhle postu u Vás už fakt nevím). Místo toho naznačujete, že to není o Vás, že za to nedorozumění můžu já, protože nemyslím, případně jsem sráč a podobně. V tomhle nastavení si tu třeba shnijte, pište další komentáře; já se chci spíš bavit s lidmi, kteří jsou v případě nedorozumění schopni a ochotni neházet to na toho druhého (byť to tak pro ně vypadá; pro mě to samozřejmě celé taky vypadá, že jste prostě zmrd – ale rád bych věřil, že ne, ale nechci to tu dělat sám, zatímco Vy mě budete pořád osočovat).

Ne.
Fakt jsem se hodně snažil; ale nepřipadá mi, že to má jakýkoliv smysl, dál si jedete svou, dezinterpretujete mě a tvrdíte, že to tak prostě je. Už i v tomto.
Nechtěl jsem s Vámi vést debaty proto, že jste právě tohle dělal.
Začal jsem tedy metadebatu o tom, co mi vadí, že děláte – a doufal jsem, že se posuneme; ale i v té metadebatě už to děláte. Jen mě to odrazuje; a nemám chuť pokračovat.

Jenže já nechci urážet; přesto jste tu kritiku nepřijal (a udělal jste to prostě tak, že jste mě prohlásil za někoho, kdo urážet chce).

Vlastně by mi to bylo jedno.
To už mi víc vadí kecy o neférovém diskutování a podobně (ale to samozřejmě není urážka, jen Váš názor; oproti tomu komentáře na inteligenci jsou urážka, ne názor – prostě se to posuzuje podle toho, co Vám vadí).

Každopádně jste neodpověděl na otázku.

A lze vůbec (negativně) okomentovat Vaši inteligenci tak, abyste to nepovažoval za urážku?

Nene.

Díky.

Píše; a pod nejrůznějšími falešnými profily tomu dělá reklamu na nejrůznějších webech xD

Zápis vlastním myšlenek není interpretace; ale způsob zápis ovlivní jejich interpretaci čtenářem.
Toho lháře jste taky nepochopil; a i když se jakoby "shodujete", na konci ukazujete, že to odmítáte aplikovat:
"prestanete s A!=B mlzit"
Tady mi podle mě říkáte, že mlžím; a já s Vámi prostě nechci debatovat, dokud tam budete mít tyto předpoklady.

"A kdybyste do toho tak nesmyslne nezapletl ony interpretace"
To je přesně ono; pro mě je interpretace v daném kontextu daleko jasnější výraz než smysl.
Co bych rád?
Abyste přestal své vnímání nadřazovat mému; pro Vás jsou interpretace nesmyslné, pro mě smysluplné; pro Vás je smysluplné mluvit o smyslu, pro mě méně. Dokud to budete uzavírat tak, že "jsem do toho něco nesmyslně zaplatl", místo abyste připustil, že to prostě vnímáme jinak, nemám zájem Vám odpovídat na Vaše otázky.

A jak bych to měl teda podle Vás vyjadřovat, aby to urážka nebyla?

Je to něco, co si prostě myslím.
Ne že bych nedokázal vymyslet, že tím někoho urazím, já o tom prostě nepřemýšlel; kdybych přemýšlel, uvědomil bych si to.

No, bohužel můj názor potvrzujete každou zprávou…

Ano, máte pravdu, ten proces je delší než mezi čtením a psaním, jde od myšlenky k myšlence.
myšlenka A -> zápis -> přečtení -> myšlenka B
V závislosti na tom, jak lidé uvažují a používají jazyk (tomu jsem výše říkal "nastavení") se pak může stát, že A a B budou téměř identické (nebo snad úplně), nicméně se taky může stát, že budou rozdílné; dokonce může vzniknout i A == NOT(B).
Přičemž mezi námi dvěma dochází k tomu, že A bývají velice vzdálené od B.

Chápu, že jste myslel, že se bavíme o intepretaci daného textu; já se bavil o něčem trochu širším. A něco podobného se nám stává pořád.

Ono taky kdybyste napsal "POCHOPENI oponenta je dano nastavenim obou stran", nerekl bych ani popel.
Chápu, že tak by Vám to bylo jasnější; ale pro mě je třeba tato věta daleko méně výstižná než ta, kterou jsem napsal.

Pokud se více méně shodneme na tomto, pokusím se znovu předat to, co už minule:
Nebaví mě s Vámi diskutovat, pokud při každé příliš velké odchylce A od B, kterou si neumíte vysvětlit, začnete nadávat a vyskakovat jak čertík z krabičky.
Jsem ochoten diskutovat tehdy, budeme-li pracovat s tím, že A a B se mohou lišit, aniž to znamená, že jeden z nás je debil, lže a podobně.
Vy sice tady na tom příkladu uznáváte, že A a B se liší (protože jsme si vysvětlili proč), ale mně se prostě nechce takové věci vysvětlovat, když mě označujete za lháře a podobně. Bere mi to chuť se vůbec bavit. Jinými slovy jsem ochoten s Vámi komunikovat za podmínky, že při nedorozuměních bude výchozí nastavení A != B (a ke lhářům a podobně se sáhne, až když se to prokáže), nikoliv že výchozí nastavení jsou lháři a překrucovači (a k A != B se sáhne, až když se to vysvětlí).

Mluvím trochu o smyslu slov, ale hlavně o smyslu jejich kombinace, tedy celých vět a delších významových celků.
To, o čem mluvíte v druhém odstavci o sraní psa je přesně to, co tu řeším celou dobu – a říkám, že když máme pocit, že nám ten druhý něco říká, nemusí to tak skutečně být.

Čím se liší můj názor o tom, že nejste bystrý, od Vašeho názoru, že záměrně vypouštím dezinformace?
To moje je urážka, ale to Vaše názor? Nebo jak to je?

Co třeba jako můj názor?

To se přece vůbec nevylučuje.