Naší tezí je, že svoboda je jednou z vůbec nejdůležitějších hodnot pro život. Zdaleka ne každý však tento přístup sdílí: Lidé chronicky vystresovaní potřebují hlavně bezpečí, zatímco svoboda pro ně v daný moment nemá
praktické využití. Naštvaní lidé zase prioritizují spravedlnost před tím, aby každý mohl žít tak, jak potřebuje, neboť tato emoce člověku zužuje zorné pole, a tak se zdá, že někteří by pro „absolutní spravedlnost" šli přes mrtvoly.
Svobodu tedy považuji za vcelku subjektivní hodnotu. Domnívám se, že začíná dávat smysl až jedinci, který v procesu osobního růstu dojde do takového bodu, v němž neprožívá pouhé materiální nebo duševní strádání. Teprve v duševním klidu si dokáže uvědomit, že svět je komplexní a nabízí
spoustu možností, jež nejsou na první pohled zjevné; i tak ovšem přijdou vhod. Svobodu vnímám jako
přijetí této rozmanitosti a vyjádření lásky k ní: Proto jsem hrdý, že jsem libertariánem.