Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Tak jinak, jaký rozdíl mezi hlasem pro stranu, která se dostala, ale neovlivnil výsledek (strana by měla dost hlasů tak jako tak), a hlasem pro stranu, která se vůbec nedostala?

Vždy jde o malou šanci být tou poslední kapkou. V případě strany s očekávaným výsledkem 5 % je tu ještě jackpot, protože tím potenciálně ovlivníte více křesel.

Ještě tu poznámku pod čarou:

*) I procentuální výsledek, který se nepropsal do rozložení mandátů, se může nepřímo projevit na výsledku. Jednak v dalších volbách (tito se minulé skoro dostali, budu o nich uvažovat) a jednak je to takový průzkum veřejného mínění, na který může politik brát ohled.

To mi přijde hodně arbitrární. Ex post není z hlediska samotného výsledku voleb* rozdíl mezi hozením hlasů straně, která se nakonec nedostala do sněmovny, a straně, která by i bez něj dostala stejný počet mandátů. Ale hodnocení ex post je problematické, je to takový generál po bitvě a třeba u sázení to dává absurdní výsledky (že já blb si nevsadil výherní čísla…). Ex ante můžeme odhadovat pravděpodobnosti, a jakákoli volba může s nějakou pravděpodobností nevyjít.


*)

OK, bude přesnější tomu říkat „kvazistát“. Šlo by o něco, co sice formálně není stát, ale fakticky má rysy státu tak, jak je dnes známe. Jádro sdělení se tím nemění.

Řekl bych, že oba píšeme o něčem jiném. Jde mi o to, jestli strana s deseti kandidáty poslouží k tomuto účelu stejně dobře jako strana s jedním kandidátem. S tím jsem si nebyl jist, protože si vzpomínám, jak strany doplňovaly kandidáty i na nevolitelná místa, aby nebyly volebním systémem znevýhodněny. Pokud by se podobný princip uplatňoval i u hranice pro vstup do sněmovny, nejspíš by strana s deseti kandidáty měla na strany kolem 5 % větší dopad.

Proto jsem si pročetl zákon. Nenašel jsem tam bohužel přesný vztah mezi hlasem pro stranu a správně odevzdaným volebním lístkem, vypadá to ale, že je to 1:1, nezávisle na počtu kandidátů na lístku. Dokonce patrně to už ani neznevýhodňuje strany, které nevyplnily nevolitelná místa, možná to bude tou letošní změnou. Ale nedělal jsem nějakou důkladnou právní analýzu, jen jsem to v rychlosti proletěl a prohledal, mohl jsem něco podstatného minout.

Pokud jsem dobře pochopil volební zákon, je jedno, kolik má ta vybraná mala strana kandidátů; pro 5% hranici se použije počet odevzdaných hlasovacích lístků. Nenašel jsem to v https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1995-247 explicitně zmíněno, ale pochopil jsem to tak při čtení paragrafů 48—50. Kdyby hlas byl za každého kandidáta na volebním lístku, některá ustanovení by tu neseděla.

Tlustá čára: Ano i ne. Jedna věc je spravedlnost, druhá věc je praktická vymahatelnost. Jsou tu nespravedlnosti, které nejspíš nelze napravit bez vytvoření dalších (a subjektivně často větších) nespravedlností. Když vám nemajetný vandal vypálí barák a ještě k tomu zemře, těžko vám to někdy nějak nahradí. Zároveň by nebylo spravedlivé chtít náhradu po někom jiném. (Pojištění nechám stranou – tam si to stejně statisticky vzato člověk zápatí sám.) To by tu nespravedlnost jen přesunulo jinam. Prakticky vše, co bylo ukradeno před 100+ lety, změnilo vlastníka (minimálně dědictvím), a nový vlastník může věc užívat v dobré víře. Hádám, že prakticky vše před 1000+ lety je dnes nedopátratelné. Ve výsledku tu tedy nemusí být žádná arbitrární tlustá čára, jen prostě spousta věcí bude prakticky nevymahatelných, což bude mít podobný dopad jako ta tlustá čára.

Tak je otázka, co myslíme tím hozením do koše. Pokud hozením do koše myslíme každý hlas, který nezmění výsledek voleb, pak drtivá většina hlasů bude vyhozena do koše.

Pokud se na to ale budeme dívat tak, že s určitou (nevelkou) pravděpodobností zvýším počet mandátů jedné strany (a tím ve výsledku snížím počet mandátů jiných stran), pak volba stran, které se mohou natěsno dostat, může být statisticky výhodnější – pokud se povede díky mému hlasu překročit 5% hranici, ovlivním obsazení několika mandátů.

Díky za nasměrování. To, co jsem našel ze zahraničí (pokuta za misgendering), bylo zrovna z Kanady.

Co se týče konkrétně té možnosti sebrat transgender děti za odmítání jejich identity, budu teď ďáblův advokát: IMHO se to nebude dít proaktivně bez iniciativy dětí. Ty jsou do osmnácti v podstatě nuceně s rodiči, i pokud jsou schopni se o sebe postarat. (Předpokládám, že to se po světě moc neliší.) V ideálním případě zákon (uznávám, nečetl jsem ho) dá dětem nějakou omezenou možnost rodiče z vlastní vůle opustit. Což je sice smutné, ale pokud dítě nechce žít se svými rodiči, jednak mi nepřijde dobré ho nutit a jednak ta příčina může být ještě smutnější.

Dovedu si nicméně představit i problematickou aplikaci takového zákona. Dítě někde vágně projeví svoje přání, rodič projeví opačné přání. Pri následném řízením dítě projeví zájem navzdory nějakým neshodám s rodiči zůstat. Ale Ordnung muss sein, dítě půjde od rodičů. To by nebylo dobré řešení.

Ono to lze i otočit: Představte si, že ten džin se objeví v anarchii, etatista chce založit stát, a vládce/parlament řekne „dělejte si, co chcete“.

Ve výsledku obě varianty by v extrémním případě mohly přejít de facto do té druhé varianty, se kterou by zastánci asi nebyli spokojeni.

Já nad něčím podobným nějaký čas přemýšlel. Ano, stát může teoreticky vzniknout i čistě v souladu s NAPem. Pokud bychom chtěli legitimitu státu posuzovat čistě podle NAPu, potřebovali bychom tedy znát lépe historii. Vzhledem k tomu, kdy první státy vznikaly (dnešní státy jsou vesměs jejích následníky), se to asi nikdy s jistotou nedozvíme. Urza ovšem někde argumentoval, že vznik prvotních států v souladu s NAPem je krajně nepravděpodobná varianta – teoreticky lidi mohli svoje pozemky odevzdávat nějakému vládci dobrovolně, ale pak by se nejspíš našly nějaké výjimky, kde někdo svůj pozemek neprodal. To ale moc neodpovídá současnému stavu.

Tak jsem se díval a nepodařilo se mi najít žádný zákon na vy učenou toleranci v ČR, a to ani ve stádiu návrhu. Našel jsem něco trochu ze zahraničí.

Ještě k té finanční podpoře skrze dotace – možná je to moje bublina, ale z nějakého důvodu mi hlasy proti financování Prague Pride z veřejného rozpočtu přijdou jako mnohem silnější než hlasy proti financování kultury, sportu (vč. olympijského týmu) a hromady dalších věcí. Působí to trochu, že mnohým (ne nutně všem) nejde jen o dotace samotné.

A ačkoliv jsem proti dotacím, chápu, když někdo v současném systému dotaci přijme.

Já nikoho třetího+ pohlaví ještě nepotkal. Až potkám, budu to řešit individuálně. Oslovovat někoho třeba ve středním rodě mi sice zní divně, ale v zásadě bych s tím asi neměl problém. Zakon na to nepotřebuju a ani si nemyslím, že by se něco takového mělo vynucovat zákonem.

TSS v této oblasti balancují tak nějak na hraně. Libor Vondráček interpretuje program tuto část programu tak nějak libertariánsky (jde jen o pojem, ne o práva), nejsem si s tím ale už tolik jistý u členů Trikolóry. Za hranou jsou u mě s jejich chápáním svobody slova. Mezi řádky tuším, že podobný princip by aplikovali i na covidu (tzn. třeba zaměstnavatel by nesměl vyžadovat očkování). A možná nejhorší na tom nevidím ty konkrétní zákony, ale posun vnímání pojmu svoboda jako možnost dělat si cokoliv bez ohledu na druhé.

Za mě by to taky bylo OK. A v principu by zaměstnavatel ani nemusel zakazovat volno ve svátky – prostě by to umožnil vybrat, jak chtějí. Některým to provozně nedělá problém a mohou takto lákat zaměstnance. Dnes se to asi moc neděje kvůli arbitrárně stanoveným příplatkům.

Pointa ovšem je, že ono centrálně plánované volno potom nedává moc smysl…

Tak zrovna výchova vlastních dětí je možná i mimo manželství.

> Asi neznám v mém okolí nikoho, kdo by chtěl nějakým způsobem zasahovat LGBT lidem do jejich života, soukromí...

No, jak se to vezme. Asi jsem se nesetkal se snahou zhoršovat status quo. Na druhou stranu, reakce na návrh na zlepšení statu quo jsou občas iracionální a ve stylu „tito jsou divní“.

No když u stran, které chtějí naše hlasy, je to volba jako mezi oběšením a utopením, možná to dostane ten, kdo naše hlasy nechce…

To téma je hlavně dost propírané a měl jsem pocit, že k tomu mám trošku co říct. Byl bych ochoten volit i politika, který by deklaroval, že nic jako manželství při všechny navrhovat nehodlá, protože to není priorita, ale podpořil by případný libertariánský návrh, pokud ho předloží někdo jiný.

Nápadů na další články mám mnohem víc než vydaných článků, jeden na takové téma (vynucený respekt) tam taky je. Chtěl jsem se tomu věnovat na nějakém konkrétním příkladě, ale musím k tomu najít víc, aby to nebylo „jeden kamarád říkal, že asi …“.

Ano, obcházení zákona je z principu věci vágní pojem. Na obcházení zákona nevidím v principu nic obecně špatného.

Jinak někdy platí, že méně je více. Myslím, že myšlenku Vašeho komentáře šlo vyjádřit podstatně kratším způsobem a přečetlo by si to více lidí.

Já neříkám, že to je efektivní způsob. Jen říkám, že chápu, pokud někteří mají tuto motivaci. Tato motivace by zmizela (nebo by se aspoň zmenšila), kdyby odpůrci některých LGBT+ záležitostí se neopírali o normalitu.

Těžko říct. Nejspíš tu budou vlivy na obr strany. Těžko to měřit – jedna strana se nejspíš bude projevovat hlasitě proti, na druhou stranu to bude působit spíše podvědomě.

Otázka je, co je myšleno tou „tolerancí sexuálních menšin“. Já do jisté míry za toleranci sexuálních menšin bojuju – třeba už tím, že jsem sem sepsal tři články (jeden ještě vyjde) na toto téma. (Neberu to vyloženě jako životní poslání, ale když mě k tomu něco napadne, tak to někdy sepíšu.) Na druhou stranu souhlasím, že některé formy boje jsou poněkud nešťastné, zejména různé snahy o vynucenou toleranci. Dost možná bychom se z velké části (kromě adopcí) shodli i na těch problematických způsobech.

Prague Pride – rozhodně tu neříkám, že je na nich všechno špatně nebo všechno dobře. Přinejmenším ale chápu jeden z možných motivů účasti.

Lidsky pochopitelné do jisté míry asi ano, ale nemyslím si, že by to bylo v pořádku. Ani si úplně nemyslím, že ta protiváha povede k tomu, že se to zprůměruje a skončí to uprostřed. Spíše to podpoří vzájemnou nenávist. Zákony potom lze schvalovat klidně i 51:49, a lze je mít blbě na obě strany. (Ostatně situace, kdy stát dotuje Prague Pride a zárověň neumožňuje homomanželství je tomu celkem blízko, až na to, že dotace nejsou přímo věcí zákona.)

Další dopad v zastupitelské demokracii je, že máme ještě více témat k volbám, ale volíme stále jen jedním hlasem jedné straně. O to těžší je pak vybrat menší zlo.

V principu ano, až na to obcházení zákona – čemu jinému než hledání zákonných cest, jak dosáhnout téhož, dává smysl takto říkat? (Nicméně to už je jen neshoda na pojmu, ne na obsahu.)

Nicméně čím méně bude potřeba zákon obcházet a čím méně bude potřeba si najímat právníků, aby poradili, jak zákon obejít a nezadělat si na problém, tím lépe.

Ano, spoustu hloupých zákonů lze obejít, když se poradíte s právníkem. Ale nemyslím si, že je to dobrý stav. Přijde mi lepší nemuset nic obcházet…

Nebýt státní regulace, vidím tu dva způsoby, jak by to mohlo dopadnout:

a. Lidé nebudou tolik chtít pracovat o víkendech a svátcích, pak zaměstnavatel musí nabídnout víc.
b. Lidem to bude jedno. Potom tato regulace sice někomu zajistí víc peněz, ale jinému sebere možnost si vydělat i o víkendu/svátku, protože se to jeho zaměstnavateli nevyplatí.

Asi to bude jak u koho a jak kdy. Neexistuje jedno dobré centrální řešení. (O tom bych se asi mohl rozepsat do Stok…)

Které úkony by měli mít možnost dělat jen manželé? (Nejde mi o současný stav práva, ale o subjektivní hodnocení.)

Já tu totiž nic takového nevidím.

To bychom asi museli probírat konkrétnější případ.

1. Stát určuje, čemu se říká manželství. Všem stejně.
2. Různí lidé na to mají různé názory a je to pro ně evidentně dost emocionální téme…

To je ten zdroj konfliktu.

Neznačilo by to spíše nezájem o státní svátky?

Jak byste se stavěl v situaci, kdy zaměstnavatel neuzná státní svátky, ale nabídne zaměstnancům třeba o týden dovolené navíc?

> Ledaže by se instituce manželství z právního řádu odstranila úplně. :-)

Ono nejde až tak o odstranění instituce manželství, ale o to, aby manželství v rámci možností nebyl jediný způsob, jak udělat některé právní úkony. A dokud to je jediný způsob, neměl by stát diskriminovat homosexuály…