Stát jako týratel – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

hamburger menu
Čas: 2023-01-24 00:00:02

Stát jako týratel

Týrání na obecné rovině vnímám jako soustavné překračování hranic určitého člověka, vedoucí k trvalé újmě. Probíhá často v mocensky nastavených vztazích a za velmi malého respektu k potřebám druhého. Stát podle mě zásadně podporuje týrání buďto přímo, nebo skrze instituce, jimž uděluje pravomoce. Jeho represe považuji za projev hluboce nerespektujícího přístupu, protože z politické objednávky rozhoduje o životě zasaženého, bez jeho svolení. Týrání dále podporuje nepřímo vytvářením mocenských schémat, jež týrání činí mnohem jednodušším, a někdy dokonce nutným. Moc rozhodovat o lidech dává například do rukou rodičů, učitelů, úředníků, lékařů, policistů nebo politiků.

Přijde mi důležité, aby o tom, zda došlo k týrání, rozhodovala oběť, a nikoli útočník. Proto mi nedává smysl, když mnozí odpůrcům státu říkají, že stát koná pro jejich dobro nebo že na něm všichni participují dobrovolně. Takový přístup považuji sám o sobě za týrající, protože dotyčný ignoruje hranice určitého člověka a namísto toho mu podsouvá hranice vlastní. Za obrovský problém považuji, když i samotná oběť začne týrání zlehčovat, neboť je podporováno jeho okolím, kulturním prostředím nebo příslušnými institucemi. Oběť po čase začne tvrdit, že se vlastně nic špatného nestalo, a časem se možná sama stane týratelem.

Z toho plyne, že pomezí mezi týrajícím vztahem a normálním vztahem může být mlhavé; je třeba důkladně promyslet, zda je příslušné prostředí adekvátně responzivní vůči potřebám jednotlivce. Považuji proto za extrémně důležité si vůbec uvědomit komplexitu a rozsah tohoto problému: Nerespekt není zdaleka jen doménou vztahů, je bohužel zakořeněn v samotném společenském uspořádání. Jsem pro konzistentní prosazování koncepce bezstátní společnosti, v níž je respektována autonomie každého jednotlivce a v níž lidé nedostávají nadbytek moci nad jinými lidmi.
Přečtení: 3344

Web: neuveden Mail: neuveden
"Přijde mi důležité, aby o tom, zda došlo k týrání, rozhodovala oběť, a nikoli útočník." To je definice diktatury - victimokracie - zvůle "obětí", tedy v podstatě to, co zažíváme nyní v podobě menšinokracie. O tom, zda došlo k týrání musí rozhodovat nezávislá autorita, rozhodně ne oběť, rozhodně ne útočník, maximálně se můžou na té autoritě dohodnout. Další příklad levičáctví tzv. progresivismu..
Web: neuveden Mail: schován
Podle mě to nemusí být victimokracie, záleží na tom, jak moc chcete údajného pachatele trestat. To, že mě někdo psychicky týral, ještě nutně neznamená, že chci, aby mu bylo ublíženo, osobně bych ve spoustě případů spíš chtěl, aby si uvědomil, co dělal špatně, a prostě jenom to už neopakoval. Když mi ale někdo vyloženě tvrdí, že nejsem obětí, beru to dost jako zpochybňování vlastních emocí a jako něco, co vede spíš k legitimizaci dalšího ubližování.
Autor: li Čas: 2023-01-24 09:47:18
Web: neuveden Mail: schován
Co je to "týratel", vždyť podle relativistické morálky nic takového neexistuje. Vše je přece relativní a mlhavé, nebo ne? A dobro a zlo přece neexistuje...
Web: neuveden Mail: schován
Já asi nutně nejsem zastánce relativistické morálky.
Některé uživateli nechtěné či neschválené komentáře mohou být skryty; zobrazit je můžete po přihlášení.
logo Urza.cz
kapky