Autor: Ondrášeček
Čas: 2025-11-27 00:00:02
Vztahová anarchie
Ke vztahové anarchii jsem poprvé došel skrze polyamorii a považuji ji za aplikaci tohoto způsobu života do důsledků. Tyto vztahy jsou svobodné v tom smyslu, že jim dáváme volný průchod. Tato myšlenka zdůrazňuje jedinečnost každého blízkého vztahu, který navazujeme. Vztahy se mezi sebou liší v intenzitě, náplni, mohou si vzájemně konkurovat nebo se doplňovat, a také jsou značně proměnlivé. Ve vztahové anarchii nemusí mít žádný vztah jednoznačnou nálepku, nemusí být dominantní nebo jediný: např. monogamní romantický vztah je pouze jednou z mnoha variant.
Kdybychom navíc nepopisovali „pouze“ blízké vztahy, nýbrž všechny, lze ji do důsledků vztáhnout na celou společnost: Každý vztah, jenž s někým navazuji, od dočasného po celoživotní, od osobního přes ekonomický, může být unikátní a není nutné jej arbitrárně kategorizovat jako „manžela“, „zaměstnance“, „klienta“ atd. Vůči různým lidem můžeme zastávat různé role a jejich kombinace se může lišit, podobně jako výhody, které získáváme. Každý navázaný vztah je přípustný, dokud je konsensuální, a není nutné mu bránit, čímž se oklikou od vztahové anarchie dostávám k myšlence anarchokapitalismu.
Kdybychom navíc nepopisovali „pouze“ blízké vztahy, nýbrž všechny, lze ji do důsledků vztáhnout na celou společnost: Každý vztah, jenž s někým navazuji, od dočasného po celoživotní, od osobního přes ekonomický, může být unikátní a není nutné jej arbitrárně kategorizovat jako „manžela“, „zaměstnance“, „klienta“ atd. Vůči různým lidem můžeme zastávat různé role a jejich kombinace se může lišit, podobně jako výhody, které získáváme. Každý navázaný vztah je přípustný, dokud je konsensuální, a není nutné mu bránit, čímž se oklikou od vztahové anarchie dostávám k myšlence anarchokapitalismu.
Přečtení: 632


