Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Souhlas. Na tu situaci se lze totiž dívat jak, že firma znehodnocuje pozemky indiánů, tak že indiáni firmě blokují právo na houmsteding. A skutečně je extrémně nepravděpodobné a celkem i proti duchu anarchokapitalismu, že by indiánům bylo přiznáno vlastnictví obrovské plochy pralesa jen proto, že ho potřebují ke svému způsobu života. Takže to bude tak, že tu obrovskou plochu pralesa získá na věky věků firma (tj. klidně jen pár lidí) jen proto, že pokácela stromy. (Tj. zničila prales a ochudila lidstvo.)
Na tom jde krásně vidět, jak je idea houmstedingu ve své nynější podobě nepoužitelná.
Též na tom jde krásně vidět, co to houmsteding vlastně je: že nějací lidé ovládající území budou rozhodovat, co přesně komu patří. Čili přesně to co neustále dělá vláda a co ankapáci odsuzují na státu, je i v anarchokapitalismu, jen zametené pod koberec v houmstedingu.

DODATEK DODATEK DODATEK
Když jsem napsal Povinná školní docházka je do 15 let. (A díkybohu za to!) myslel jsem to tak, že díkybohu za to, že je jen do 15 let. Že je dobře, že není delší. Ne že je dobře, že je až do 15.

Nejde o to, zda teď se jedná o volný trh – je jasné, že ne – ale zda by to mohlo na volném trhu nastat. Otázka zní, proč by v ankapu nemohla firma vykácet prales, kde žijí indiáni.

Žáci musejí chodit na spoustu předmětů, které nesouvisí s jejich studovanou oblastí, nebo jsou podávány neuvěřitelně nudným způsobem.
- 1. Dotyčný žák nemusel chodit nikam. Incident se udál na střední škole: K incidentu mělo dojít na Vítkovické střední průmyslové škole v Ostravě-Hrabůvce. (…) "Dospělý, již 22letý, žák vyhodnotil situaci po likvidaci reproduktoru tak, že je nutné proti učiteli zasáhnout a zničit školní notebook. To se nakonec nestalo. Oba dospělí muži se ale slovně i fyzicky střetli" Povinná školní docházka je do 15 let. (A díkybohu za to!)
2. Co vám vlastně brání založit střední školu? Jistě, nedostanete akreditaci. Ale je to takový problém? Prostě koupíte budovu, zařídíte třídy a dílny a budete vyučovat, co se učí na průmyslovkách nebo gymnáziích, jen líp, a vybírat za to peníze. Jaký zákon vám v tom brání? Pokud jsou státní školy tak strašně špatné (a jsou), proč by vám rodiče nezaplatili za to, že se jejich děcka skutečně něco naučí?
Nic vám nebrání se do toho pustit, jen se vám nechce. Je jednodušší jen mrmlat, jak vás stát omezuje. Protože kdybyste se do toho pustili, jak by to asi dopadlo? Vaše škola by určitě byla víc user friendly. Ale měli by vaši studenti skutečně závratně lepší výsledky? A byla by škola skutečně o tolik levnější? Nemyslím. Nebo aspoň ne tak snadno. Protože stejně jako zdravotnictví je jen způsob, jak se distribuuje medicína, i školství je jen způsob distribuce vzdělanosti. Když ve společnosti vzdělanost není, zřízením školy ji nevytvoříte…
Jinými slovy, žalostná úroveň škol není problém školství, ale problém vzdělanosti. Se státem nebo ministerstvem školství to přímo nesouvisí. Jistě, můžeme věřit, že volný trh ve vzdělávání by žádoucí vzdělanost vytvořil. Asi ano. Ale možná taky ne. Pokud by ji lidé nechtěli, tak ne. Je možné, že touha porozumět světu, nezbytný předpoklad pro zvládnutí jakéhokoliv náročnějšího učiva, je ve společnosti vlastně velmi vzácná. Každopádně i kdyby volný trh byl schopen vytvořit závratně lepší školy, než jsou státní, za srovnatelnou cenu, hned tak by to nebylo. Znatelná změna by nastala nejdřív za 10-20 let. A je otázka, zda by volný trh skutečně vytvořil školy, ze kterých by vycházely zástupy géniů. Má skepse pramení z toho, že mi připadá, že lidí majících zájem porozumět něčemu intelektuálnímu – skutečně tomu porozumět, ne se to jen naučit – je ve společnosti drtivá menšina. Drtivá většina lidí má prostě jiné zájmy. A tohle bude úroveň škol vždycky limitovat.

Dobrá, tak co ukradené nebo prostě nepoctivě získané peníze? Taky veškerá zodpovědnost leží na lidech, kteří je přijímají? Nemáme bránit činnostem předcházejícím vzniku takových peněz?
A teď jen nahraďme špinavé peníze "špinavým" zbožím, tj. neekologicky vyrobeným, jehož výroba vytváří enviromentální škody. Leží veškerá zodpovědnost na lidech, kteří zboží kupují? Nemáme bránit činnostem předcházejícím vzniku takového zboží?

To přece není odpověď na otázku, proč kácení deštného pralesa není volný trh. Zřejmě když ve státu dělá soukromá firma něco dobrého, je to trh, kdežto když dělá něco špatného, je to stát…

Já si státy, které podporují firmy v poškozování prostředí a nedovolují lidem se bránit ani nemusím představovat. Myslím že někteří domorodci v Brazilském pralese by mohli vyprávět.
- A jak víte, že to není volný trh? Jak víte, že zrovna v tomhle se stát s ankapem nepřekrývá? Kolikrát jsme tady slyšeli, že stát je 40% ankap… Proč najednou kácení deštného pralesa není volný trh? Tohle je přesně ten případ, který anarchokapitalistická teorie nedokáže odlišit.

to jak se vyrábí věci co kupuješ, ovlivnujes především ty. Že ti nestojí za to to zjišťovat, případně si zvolit lepší variantu je tvůj problém.
- Takže za problémy vzniklé krádežemi nemůžou zloději, ale především ti, kdo kupují kradené zboží a přijímají kradené peníze. Přece kdyby ukradené věci nikdo nekupoval a ukradené peníze nikdo nepřijímal, tak by zloději nekradli. Čili bychom se neměli zabývat zloději, protože tam zjevně problém nespočívá.

To je přece jedno. Jde jen o to, že si takovou situaci extrémní majetkové nerovnosti lze představit. Navíc proč by srovnatelná extrémní nerovnost nemohla časem tržně vzniknout?

1) Váš majetek mě fakt neomezuje. Kdo říká že jo, pravděpodobně se plete.
- Takže kdyby vláda prohlásila území ČR za svůj majetek a daně přejmenovala na "nájemné", tak by bylo všechno v pořádku, správně? Pokud platí, že sebevětší majetek druhého vás nijak nemůže omezovat, mělo by to tak být. A nejenže by to mělo být v pořádku: ani byste se takovými přejmenovanými daněmi neměl cítit omezován.

P.S 2) Můžu vám závidět vaše bohatství, můžu mít na základě srovnání s vámi pocit, že se mám blbě, ale to je můj problém: Nechávám se ovlivňovat evolučním mechanismem jménem hédonická adaptace.
- Viz bod 1.

3) jde spíš o „nastavení“ mozku, které mi znemožňuje vidět svět objektivně a docenit to, co teď mám.
- Viz bod 1.

4) Stále ale nepovažuji za srávné hledat příčinu nespokojenosti s vlastními poměry v „externích vinících“, spíše je třeba s tím psychologicky pracovat.
- Viz bod 1.

A pojišťovny s klauzulí "vyhrazujeme si právo přestat plnit své závazky, když nám to psychiatr dovolí" převálcují pojišťovny bez této klauzule…

1) To je jen co mě napadlo, neříkám, že to tak bude.
- Je třeba vyjít z toho, jak je to teď. A jaké je ospravedlnění současné praxe násilné psychiatrie s kritériem nebezpečnosti? Poskytnutí péče těžce nemocným lidem? Proč je to potom omezeno kritériem nebezpečnosti? Ochrana společnosti? Proč je to potom omezeno kritériem nebezpečnosti? Je to snad nějaký kompromis? Koho, s kým a na čem? Kdo mohl v 60. letech dojít k takovému kompromisu?
Jediným důvodem existence kritéria nebezpečnosti je, že to tak chtějí psychiatři. Proto taky od revoluce psychiatři ani nešpitli o jeho zrušení, ačkoliv dle jejich ideologie je naprosto nesmyslné.

2) V pojistné smlouvě by mohla být zakotvena klauzule, kdy se pojištěný automaticky vzdává svéprávnosti ve prospěch nějak určených poskytovatelů zdravotnických služeb v případě, že se zblázní + definice zbláznění.
- A pojišťovny s klauzulí "psychiatr vás bude moct zavřít, kdykoliv se mu zlíbí" převálcují pojišťovny bez této klauzule…

3) Ti, co by i tímto propadli, by na tom asi nebyli hůř, než jsou teď. Mezi bezdomovci je významné procento psychotiků.
- A proč to tak je (z pohledu psychiatrů)? Protože psychiatři udržují kritérium nebezpečnosti, které jim znemožňuje poskytnout těmto těžce nemocným lidem účinnou léčbu. Vždyť je to přece tak snadné: stačilo by jim násilím vpravit do těla pár pilulek či injekcí, a hned by byl s bezdomovectvím utrum. Ale psychiatři to z neznámého důvodu nechtějí udělat.
Nechápu, jak můžete klidně spát.

1) Když už se nám to zde mění na psychiartické forum, tak položím takovou víc teoretickou otázku.
- Žijeme ve světě, kde je na psychiatrii zavíráno víc lidí než do vězení. Takže psychiatrické otázky jsou neoddělitelné od penologických.

2) V hypotetickém ankapu by předpokládám vzhledem k sebevlastnictví člověka nešlo hospitalizovat člověka braného jaky psychicky nemocný proti jeho vůli, pokud by jinak svým stavem nikomu něškodil
- 0. Vzhledem k tomu, že anarchokapitalismus doslova nijak neřeší otázku práva – říká jen, že právo bude takové, jaké vygeneruje volný trh – tak není důvod věřit, že by přechodem na ankap praxe násilného "léčení" na psychiatrii skončila nebo se nějak změnila po právní stránce.
1. Však ani dnes není možné zavřít duševně nemocného, který nikomu neškodí; jen když někomu škodí, je s ním jednáno naprosto jinak než s duševně zdravými, aniž by pro to existovalo jakékoliv odůvodnění, natož ospravedlnění.
V ČR a většině světa, tuším s výjimkou Velké Británie, Dánska a Izraele, platí kritérium nebezpečnosti. Které je naprosto nesmyslné. Je nesmyslné z hlediska svobodomilovných osob, je nesmyslné z hlediska psychiatrie a je v rozporu samo se sebou.

DODATEK DODATEK DODATEK
Mimochodem znáte ten fór s oficiální definicí bludu? Asi ne. Předpokládám, že jakožto profesionální psychiatr vůbec neznáte psychiatrickou teorii. Viz kopnikiáda Gerta Postela. zde: https://en.wikipedia.org/wiki/Gert_Postel
Je rozumné ty kraviny pro jistotu neznat. Je to takhle (cituji Cyrila Höschla):
Hranice mezi bludem, omylem, vírou, lží a pouhým odlišným názorem je neostrá, ne vždy jasná, ale pro potřeby psychiatrie se s trochou tautologie definovat dá. Blud jako chorobný příznak musí splňovat čtyři základní podmínky: nesprávný obsah, který je v rozporu s realitou, chorobný vznik, vliv na jednání a nevývratnost. Tautologie spočívá v podmínce chorobného vzniku (aby něco bylo příznakem nemoci, musí to chorobně vznikat).
zde: http://www.hoschl.cz/?text=4234&lang=cz
- Bludem se myslí "chorobné přesvědčení", což znamená "chorobně vzniklé". A že přesvědčení vzniklo chorobně poznáme podle čeho? Ano, správně: Podle toho, že má chorobný vznik. Tohle je oficiální kritérium nejčastějšího symptomu psychózy. Tohle je ta vaše věda: oproti tomuhle jsou flat-eartheři kvantoví fyzici.
Zajímavé je, že v tomto (a pokud vím jedině v tomto) případě si Höschl nesmyslnost psychiatrické nauky uvědomuje (byť jako tuctový blbec z komunistické generace jen matně), nazývá to "trocha tautologie" a omlouvá to (vlastně pravdivě), že "pro potřeby psychiatrie to stačí". Což je pravda: k ospravedlnění zavírání lidí na neurčitou dobu to bohužel skutečně stačí.
Oficiální kritérium bludu tedy zní takto: "Že přesvědčení je blud, tj. že vzniklo chorobně, poznáme podle toho, že má chorobný vznik".
Vidíme, že tato "trocha tautologie" je nesmysl. A teď, co to může znamenat? Co to kóduje? Že blud má "chorobný vznik" znamená (kóduje), že se "vyskytuje u osamoceného jedince". Co jiného to může znamenat, aby to dávalo smysl?

2. I Höschl uvádí neskupinovost jako oficiální kritérium bludu:
Víra se většinou zakládá na přesvědčeních, jež se sice nedají potvrdit, ale většinou ani vyvrátit (existence Boha). Na rozdíl od bludu je ve shodné podobě sdílená velkým množstvím lidí a bývá kulturně kontextuální.

1) Psychiatr se neptá, jestli je chování skupinové, vůbec ho to nezajímá, není to totiž diagnostické kriterium.
- Je to oficiální diagnostické kritérium, například bludu. Viz definice bludy Nancy Andreasenové z učebnice Psychiatrie, od Rabocha a Pavlovského, str. 113: Bludy představují abnormality v obsahu myšlení. Jsou to falešné představy, které nemohou být vysvětleny na základě kulturního okolí subjektu.
Čímž jsem dokázal, že nemáte pravdu, že skupinovost chování není diagnostické kritérium. Je to naprosto oficiální diagnostické kritérium.

2. A ano, typicky skupinovost chování není oficiálním kritériem, nýbrž tam figuruje jako zamlčený předpoklad. Nebo snad chcete tvrdit, že když Kučerová popisovala pseudofilosofování: Pseudofilozofování, plané mudrování. Nemocný neustále přemítá, co je smyslem toho či onoho, proč je něco tak či onak, jaký smysl má život vůbec, nebo jeho život, co je dobro a zlo, filozofuje nad různými náboženskými věcmi, ale přitom k ničemu nedojde, vše je plané, bez tvůrčí logiky a výsledku. že samozřejmě nepředpokládala, že ten nemocný je osamocený jedinec? Že si toho nemocného nepředstavovala jako osamoceného jedince? Že zamlčeným a naprosto samozřejmým předpokladem zde je, že se jedná o chování osamoceného jedince, nikoliv příslušníka skupiny, třeba kroužku mladých křesťanů?

3) Psychiatrická diagnostika je transparentní a s respektem ke změnám stavu pacienta reprodukovatelná obdobně jako somatické diagnozy.
- Ovšem somatické diagnózy neobsahují sociologická kritéria… Diagnóza že někdo je zloděj, zmrd, mamánek nebo režisér je taky "transparentní a s respektem ke změnám stavu pacienta reprodukovatelná obdobně jako somatické diagnózy". Nebo snad ne?

1) Maštěním klády bohužel nelze v těle vytvořit nic, co mu není vlastní snad krom odřenin.
- Můžete tedy vysvětlit, proč psychiatři stovky let říkali, že onanie způsobuje schizofrenii?
By 1838 Jean Esquirol declared in his Des Maladies Mentales that masturbation was "recognized in all countries as a cause of insanity.
zde: https://en.wikipedia.org/wiki/History_of_masturbation#Insanity

2) Konopí tělu vlastní není a i když jsme na něj vysoce adaptovaní, určitému malému procentu obyvatel může předčasně spustit latentní psychózu nebo jiné psych. obtíže.
- 1. Když to tak je, proč v zemích, kde se víc hulí, není vyšší incidence schizofrenie? Nebo aspoň proč tam schizofrenie nenastupuje v nižším věku?
2. Že hulení způsobuje schizofrenii je přesně tentýž jev, jako když před 12O lety psychiatři říkali, že honění způsobuje schizofrenii.
Onanie, též masturbace, je nepřirozené ukájení pudu pohlavního nepřetržitým, umělým drážděním ústrojí pohlavních. Vyskytuje se jak u dívek, tak i u hochův a trvá namnoze až do let dospělých. Toto zlo, jež přílišným předrážděním vyvolati může i těžké psychosy, vždy však organismus nad míru vysiluje, bývá někdy u dětí vyvoláno nesvědomitým zahráváním ošetřovatelek se svěřenými dětmi, nejčastěji pak se šíří tam, kde za nedostatečného dozoru mnoho chlapců nebo děvčat mezi sebou pobývá, ať to jest již ve školách, v pensionátech nebo nestřežených schůzkách a pod. příležitostech. Nejvydatnější zbraní proti o-ii je pečlivé vychovávání dětí, svědomitý dozor a rozumné tužení těla.
- Ottův slovník naučný, LP 1902.
zde: https://cs.wikisource.org/wiki/Ott%C5%AFv_slovn%C3%ADk_nau%C4%8Dn%C3%BD/Onanie

1) Btw, napadlo te nekdy , ze trebas nekdo muze "slyset hlasy" a nemit schizofrenii, a jiny muze slyset hlasy a mit schizofrenii?
- Jak by mě to mohlo nenapadnou, když o tom už několik dní píšu? U společensky slabých (= dostatečně bezmocných) osob, jsou hlasy symptom schizofrenie. U společensky silných osob (= dostatečně mocných), hlasy nejsou symptom schizofrenie. To jsou ti lidi z dokumentu "Hlasy v hlavě": voice hearers, slyšiči. To jsou osoby slyšící hlasy. Nejsou to schizofrenici. Proč ne? Protože nejsou dostatečně bezmocní.
Takže já tohle dokážu vysvětlit, a marcusant, který se označuje za psychiatrického profesionála (a nejspíš jím je, vykazuje všechny příznaky: blbost, neznalost psychiatrické teorie, naprostá nemorálnost; viz jak si ad hoc vymyslel kritérium, podle kterého hlasy slyšičů nejsou schizofrenické hlasy; tam je všechno: nemorálnost: že to chtěl udělat; blbost: že to skutečně udělal; neznalost psychiatrické teorie: že si neuvědomil, jak snadno půjde dokázat, že si to ad hoc vymyslel.) to naprosto nedokáže vysvětlit.

2) Jinak, tve argumenty jsou na urovni lidi, co tvrdi, ze Zeme je placata, pripadne ze lide nikdy nebyli na mesici.
- Jaký můj argument je na této úrovni? Co je na nějakém mém argumentu špatně. Je to naopak: Psychiatrická nauka je "na urovni lidi, co tvrdi, ze Zeme je placata, pripadne ze lide nikdy nebyli na mesici".
Například právě teď si poznámkuju studii "Prevalence remise a úzdravy u schizofrenie v České republice". Přečtěte si to. Vážně chcete tvrdit, že tato studie není na úrovni flat-eartherů? Respektive na mnohem nižší úrovni, na nejnižší možné intelektuální úrovni. Vždyť je skandál, že proti tomu čeští organizovaní skeptici nevystupují!
zde: http://www.cspsychiatr.cz/cislo_akt.php?cis=61

3) Take si to tak pekne namodeluji, aby jim to vyslo...uplne ignoruji cokoliv, co se jim do toho nehodi, a naprosto zvelicuji nejake domnenky, ktere jsou typicky uplne nesmyslne, ale o to vice na nich stavi.
- Co si namodeluju, co ignoruju, co zveličuju, co je nesmyslné, na čem stavím? Napište aspoň jednu věc, která je špatně.

Mě vůbec nejde primárně o mě. Pro mě je nemyslitelné, abych jen přihlížel, jak psychiatři vězní a mučí lidi.
Naším cílem je společnost, kde "být závažně duševně nemocný" bude přesně takovým důvodem k uvěznění, jako je dnes v ČR "být zmrd". A tohoto cíle dosáhneme, protože pravda je na naší straně.

1) Vy jste se v těch všech dokumentech nedočetl nic o kriteriu rozlišuje (sdílenou) realitu od intrapsychických obsahů (…) Pak máte zřejmě mezery ve vzdělání (čtení 1. třída ZŠ)
- Pokud takové kritérium v psychiatrii existuje, proč neuvedete citaci z oficiálního dokumentu, kde to stojí černé na bílém? Proč byste to neuvedl? Je jiný důvod, než že neexistuje citace, protože neexistuje dokument, protože neexistuje kritérium, protože jste si to kritérium (že hlasy jsou chorobné, jen když "nejsou rozpoznávané od reality" či jak) ad hoc vymyslel? Proč jste si ho ad hoc vymyslel a co to implikuje, jsem už napsal.

2) Dle mého názoru jste narcistický psychopatický zmrd, který se z uražené ješitnosti, že nemůže zmrdit, jak ho napadne, rozhodl škodit těm, kteří se snaží pomáhat.
- 1. Proč tedy psychiatři nevolají po zrušení kritéria nebezpečnosti, které jim dle vlastních slov možnost pomáhat drasticky omezuje? Zřejmě jim kritériem nebezpečnosti omezené pomáhání vyhovuje… Čili jim v prvé řadě o pomáhání nejde: protože to by volali po zrušení kritéria nebezpečnosti. O co jim tedy jde? O to, aby mohli dál dělat psychiatrii, aby si mohli dál hrát na doktora. K čemuž kritérium nebezpečnosti nutně potřebují, jak lze dokázat.
2. Mimochodem, to může říct každé zákeřné parazitické hovado: že se snaží pomáhat. Skutečně nemáte na svou obhajobu nic jiného?

3) Ne neřekne a nikdy, protože skutečně slyšet neexistující hlasy normální není. Je třeba zjistit, co tomu dotyčnému doopravdy je, co a jak vlastně vnímá, jaké jsou jeho rozpoznávací schopnosti.
- Vždyť jste opakovaně napsal, že když osoba hlasy rozpoznává jako hlasy, není to chorobné. Cituji: Pokud rozpoznává
realitu, rozpoznává, že to nejsou skutečné hlasy. Takto to najdete všude. Zase jsme změnili názoreček poté, co naše pozice byla rozstřílena na padrť?

4) Pokud pacient dorazí na psychiatrii s tím že má patrně bludy tj. ve světlejších chvilkách si uvědomuje i pod vlivem okolní zpětné vazby, že něco není úplně v pořádku, bude vyšetřen a případně léčen.
- Co to mění na tom, že osoba nemůže říct "Trpím bludem" a trpět bludem. Pokud osoba rozpoznává blud, tak to z definice není blud. A otázka zní: S hlasy to je stejné, nebo ne? Jednoduchá otázka. Nejdřív jste psal, že to s hlasy je stejné, teď jste napsal opak. Nemůže být ale pravda obojí. Tak jak to tedy je?

Požadovaný dokument nemám, asi není, protože je kriterium rozpoznává realitu.
- A proč by to kritérium nemohlo být obsaženo v nějakém dokumentu?
Pomůžu Vám. Základní zdroje:
1. MKN zde: https://mkn10.uzis.cz/prohlizec/F20-F29
2. Periodikum "Psychiatrie pro praxi" zde: https://www.psychiatriepropraxi.cz/
3. Periodikum "Psychiatrie" zde: https://www.tigis.cz/casopisy/pro-lekare/psychiatrie11
4. Periodikum "Česká a slovenská psychiatrie" zde: http://www.cspsychiatr.cz/archiv.php
5. Heslo "Schizophrenia" na anglické Wikipedii zde: https://en.wikipedia.org/wiki/Schizophrenia#Criteria
6. Web Cyrila Höschla zde: http://www.hoschl.cz/?lang=cz

Má verze: Sto let psychiatři zavírali lidi, které si mohli dovolit zavírat, tj. společensky slabé lidi, a ospravedlňovali to tím, že dotyční onemocněli závažnou duševní chorobou, která jim znemožňuje normálně myslet. Tato vymyšlená choroba, schizofrenie, se mimo jiné projevovala slyšením hlasů. Teď jste byl konfrontován s dokumentem, ve kterém je spousta lidí říkajících, že slyší hlasy. Tito lidé ale nejsou bezmocní – už jen proto, že jsou organizovanou skupinou – tudíž si psychiatři nemůžou dovolit je násilně léčit. A psychiatři je nemůžou ani označit za schizofreniky, protože by to bylo v rozporu s jejich tvrzením, že schizofrenie způsobuje společenské nefungování.
Z existence společensky úspěšných "voice hearers" plyne, že existuje "slyšení hlasů" a existuje "společenská neúspěšnost/slabost" a psychiatři násilně léčí společensky slabé lidi a ospravedlňují to slyšením hlasů. Buď tak, že násilně hospitalizovaní náhodou patří k těm 15% slyšičů, anebo mnohem častěji (v 85%) tak, že psychiatři prostě řeknou, že u dotyčného rozpoznávají známky schizofrenie, tj. té choroby, která mj. způsobuje slyšení hlasů a v tomto konkrétním případě je prostě nezpůsobila.
Vám se pochopitelně tyto implikace nelíbí, tak tvrdíte že hlasy slyšičů (lidí z dokumentu) nejsou "schizofrenické hlasy", ale nějaké jiné. A ad hoc jste si vymyslel kritérium, neexistující v psychiatrii, podle kterého jsou chorobné, schizofrenické hlasy jen ty hlasy, u kterých si osoba neuvědomuje, že to jsou hlasy.
Teď to neberte jako urážku, jen jako konstatování implikace: Z mé verze plyne, že jste zákeřné parazitické hovado.
Budiž to pro Vás motivací oficiální dokument obsahující toto kritérium nalézt.

2. Každopádně ať je to jakkoliv, rozumím tomu správně, že když k psychiatrovi přijde osoba a řekne mu "Slyším hlasy", tak mu psychiatr řekne "To je normální"? A že to tak bylo vždycky? Že je to, jako když dneska přijde za psychiatrem 20letý mladík a řekne "Přitahuje mě kamarád"; psychiatr mu asi taky řekne jen "To je normální"?
Je známo, že člověk nemůže přijít k psychiatrovi, říct mu "Mám bludy" a být z nich léčen. Protože když řeknete "Trpím bludem", znamená to, že z psychiatrického hlediska bludem netrpíte. A vy teda tvrdíte, že s hlasy se to má úplně stejně? Správně?

To je fakt síla… Vážně si myslíte, že něco z toho nevím? Tak se na to podíváme:
"klíčové pro rozpoznání duševní nemoci je výrazná odchylka od běžného chování (od skupinového chování)... Pro určení konkrétního typu odchylky se pak zkoumají konkrétní znaky (Prostě si vymyslíte "diagnostická kritéria". Je to tak těžké? Je tak těžké vymyslet si diagnostická kritéria pro zmrda, čuráka, zkurvence, hovado, hajzla, děvku ženskou/mužskou…?)... Může to být například citová oploštělost (například u bohatých a mocných lidí), neschopnost pochopit určitý kontext (například u bohatých a mocných lidí), nezájem o navazování vztahů (například u kněžích, mnichů, organizovaných asexuálů) nerozhodnost (například u bohatých a mocných lidí), mohou mít bludy (například všichni členové všech sekt ze seriálu Mladé fronty "Sekty, kulty, mesiáši"*), plané mudrování (kdy se odbíhá od podstaty věci a řeší se marginálie, které de facto celý smysl rozmělní a překroutí) ([i]například u bohatých a mocných lidí), prudké změny nálad (například u bohatých a mocných lidí)..."

2. Zaměřme se na to pseudofilosofování a jeho popis z oficiálního psychiatrického dokumentu. Otázka zní: Proč pseudofilosofující osoba musí být osamoceným jedincem? (Ačkoliv to v popisu nestojí, je zřejmé, že to autorka předpokládá; a není to tam právě proto, že to Kučerová samozřejmě předpokládá. Tak samozřejmě, že ji ani nenapadne, že by se mohlo nejednat o osamoceného jedince. "Jedná se o osamoceného jedince" tam figuruje jako samozřejmost.)
PŘÍKLAD: Scénář 1: Mějme Karla Nováka. Pseudofilosofuje o svém životě a psychiatr mu diagnostikuje schizofrenii. Nazvěme Novákovo pseudofilosofování po psychiatricku "řečová produkce P".
Scénář 2: Mějme téhož Karla Nováka se stejnou řečovou produkci P. Představme si, že je členem vysokoškolského filosofického kroužku, spolu s Frantou a Regínou, kde produkci P pronáší a Franta a Regína na ni ve stejném duchu reagují. Natočíme to na video a pustíme psychiatrovi (stejnému jako ve scénáři 1). Co se stane? Řekne snad psychiatr, že všichni tři "vykazují známky schizofrenie"? Ne, řekne, že ani jeden nemá schizofrenii. Údajně objektivně existující schizofrenická kvalita Karlova chování se ztratí. Otázka zní: Jak to vysvětlit? Protože u tělesných nemocí něco takového není možné. Není možné, aby tělesný stav S osamoceného jedince Karla byl "zlomenina nohy", a tentýž stav příslušníka skupiny Karla nebyl "zlomenina nohy".
Szasziáni to vysvětlují tak, že "neskupinovost" je kritériem duševní nemoci. Že koncept duševní nemoci je takový, že obsahuje kategorii /neskupinovost. To znamená, že je to sociální koncept, podobný konceptu outsidera. Jen outsider není diagnóza, a tudíž nikdo nevyhazuje z okna miliardy za výzkum biologických faktorů způsobujících, že se z lidí stávají outsideři. (Další sociální koncepty: insider, lídr, policajt, lékař, bezdomovec, žebrák, umělec, režisér, mučedník, hrdina, zbabělec, zrádce… A samozřejmě blázen a šílenec v běžné řeči. Psychiatři samozřejmě říkají, že "šílenec" v běžné řeči a v psychiatrickém diskurzu není totéž. Ale je to totéž. Psychiatři jen říkají, že to není totéž.)
Skutečně by mě zajímalo, jak byste tuto nepopiratelnou skutečnost vysvětlila nějak jinak.

---------------------------------------
*zde: https://www.idnes.cz/zpravy/archiv/sekty-kulty-mesiasi.K64268

Snad nás omlouvá že zde ve Stokách planě mudrujeme v kolektivu. Nebo se máme hlásit na příjem pí Kučerové?
- Přesně tak. Jsem rád, že mí pražané mi rozumějí. Jen, úplně přesně, to kritérium je širší: není třeba mudrovat v kolektivu, stačí mudrovat skupinově. Stačí, že mudrování jedince, ať už se odehrává kdekoliv, je skupinové, tj. je rozpoznáváno jako chování příslušníka skupiny. Nejpříbuznější pojmy (nikoliv totožné), jsou biologické pojmy "in-group" a "out-group".
Diagnostikující psychiatr se vždycky ptá: "Je chování neskupinové, nebo ne?" Pokud je neskupinové ukazuje to na duševní nemoc; je tam ale ještě alespoň jedno vylučující kritérium. Pokud je skupinové, nemůže se jednat o duševní nemoc. Tato sociologická zákonitost je stejně neúprosná jako fyzikální zákony: platí vždy. Takže pseudofilosofování osamoceného jedince může být symptom schizofrenie, ale nemusí. Pseudofilosofování příslušníka skupiny nemůže, dokonce už z definice být tím psychiatrickým pseudofilosofováním – ač to v "definici" (správně "v popisu") není uvedeno, přece cítíte, že to tam mezi řádky je: že to tak Kučerová myslí nebo předpokládá – je to pseudofilosofování, ale není to to chorobné pseudofilosofování.
Důkaz, že neskupinovost je kritérium duševní nemoci má tyto implikace: 1. Je to důkaz neexistence duševních nemocí. Protože biologický jev nemůže mít sociologické, tj. ne-biologické kritérium 2. Vysvětlíte tím jak funguje psychiatrie 3. Jedná se o důležitý důkaz pro sociální teorii. Protože psychiatrické dění je vysvětlováno existencí skupin a osamocených jedinců. A víme, že něco nebyla skupina (LGBTQ+, voice hearers), třeba strašně dlouhou dobu a pak taková skupina vznikla. A my si můžeme klást otázky: Co se muselo stát, aby tato skupina začala být rozpoznávána jakožto skupina, tj. aby vznikla v sociologickém smyslu? Můžeme tak nahlédnout rovinu skutečnosti, kde se odehrávají děje zkoumané sociologií.
Proto se taky psychiatrií zabývali sociologové, například Erving Goffman. Pročpak se nezabývali neurologií? Proč je pro sociology zrovna psychiatrie tak přitažlivá? Z výše uvedených důvodů.
Psychiatři nenávidí, když se v psychiatrické praxi nějací intelektuálové (pohrdavý úšklebek) šťourají a dovolují si klást otázky jako, jak psychiatrická diagnóza vzniká: diagnostikují psychiatři něco biologického, nemoc, anebo diagnostikují sociální status osoby?
----------------------
DOKLADY:
A) Cyril Höschl: Směřování české psychiatrie na přelomu století
Totalitní stát si vždy promění represivní roli, kterou společnost v každém zřízení vůči nepohodlným šílencům prostřednictvím psychiatrie uplatňuje, v represi státní, ne-li politickou. Chápe pak psychiatrii jako svou samozřejmou služku, nikoli jako obor lékařství, který by bylo třeba rozvíjet, pěstovat a financovat. Tím vytvoří ve veřejnosti optický klam, že duševně nemocní jsou ti, které stát neprávem zavírá do svých psychiatrických zařízení, a že kdyby to nedělal, nebylo by duševních nemocí. Tomuto klamu podlehnou nejprve intelektuálové, zcela hluší a slepí k tomu, že duševní nemoce jsou v neztenčené míře i tam, kde se stát chová podstatně jinak.
zde: http://www.hoschl.cz/?pag=16&lang=cz

B) František Koukolík: Metuzalém: O stárnutí a stáří
str 82 Lze jen spekulovat, proč se Michel Foucault (1926-1984), označovaný za filosofa a psychologa, pustil kromě jiného do úvah o duševních nemocech. Není jisté, nepřispěli-li k tomu jeho homosexuální orientace.

C) Debata psychiatrů Ivana Davida a Jaromíra Maška "Transformace psychiatrie v ČR" v Debatním klubu.
9:10 Jaromír Mašek: …celkem mi vadí, pokud se někdo velice jakoby nevybíravě opírá do psychiatrických nemocnic, protože často to prostě není založeno na pravdě a je to spíš opravdu ta ideologie, která mi, musím se přiznat, vůbec není jasná, kde se to bere.

Ivan David: No, já si myslím, že to je taková, řekl bych, intelektuální výzva, vůbec se zabývat tím, kde se to… kde se to bere. Já neříkám, že jsem to… že jsem to objevil, že jsem tedy na stopě této… této záhadě, kde se to bere, ale některé kořeny jsou docela zřejmé.
Souvisí to jaksi s nechutí k institucím. Ta nechuť k institucím zase souvisí s tendencemi, které se objevily u intelektuální levice, zejména po druhé světové válce, kdy bylo takové přesvědčení takového vypjatého individualismu, že každý má tedy fungovat sám – dneska připisovat tyto tendence levici se zdá být bizarní, ale je to tak – a bylo takové přesvědčení, že je potřeba podporovat jinakost, i když tehdy se to slovo ještě nepoužívalo, a že vlastně ta snaha ty lidi léčit jim bere jejich individualitu a jejich možnost žít jako nestandardním životním stylem. Ty duševní poruchy se pokládaly za vlastně určitou formu odporu proti společenským normám, což bylo vnímáno jako velmi pozitivní, že se někdo bouří tím, že žije v nějakém přístřešku jaksi z větví na okraji města, takže tím vlastně jako bourá ten zkostnatělý buržoazní systém. Takže byly to tyto bizarní myšlenky.
A k nim je potřeba ještě připočítat myšlenky, že vlastně duševní poruchy neexistujou, že jsou pouhým výmyslem, že… že vlastně… že vlastně si je vymysleli lékaři, kvůli svému prospěchu, aby mohli… mohli jaksi týt z těch pacientů, kterým se snaží nasugerovat, že mají nějakou chorobu, vnucují nemocným diagnózy, psychiatrizují, medicinizují společnost, a z toho žijí, a proto mají zájem na udržení těch institucí, které jsou totalitního rázu. Jo, čili to jsou… to jsou levičácké hloupé řeči, které nicméně dodnes mají jaksi velkou oblibu u určitých skupin lidí a já jsem byl překvapen, že tyto teorie, např. kanadského sociologa Goffmana, jsou stále základem při vzdělávání některých oborů na filosofické fakultě apod., ačkoliv se ukázalo, že ty jejich teze jsou nesmyslné.
zde https://www.youtube.com/watch?v=yz7QWk21TWM 9-16

-----------------------------------------------------------------------
POZNÁMKY
1. Všimněte si, že podle Höschla není psychiatrická represe, tj. represe kterou společnost v každém zřízení vůči nepohodlným šílencům prostřednictvím psychiatrie uplatňuje represí politickou, a dokonce ani státní. Tak jakou represí teda je? Medicínskou?
Pokud represe není politická represe ani státní represe, tak už zbývá jen náboženská represe…
2. Též si všimněte užitého jazyka: "Totalitní stát si vždy promění represivní roli, kterou společnost v každém zřízení vůči nepohodlným šílencům prostřednictvím psychiatrie uplatňuje, v represi státní, ne-li politickou."
- Společnost uplatňuje represivní roli čeho? Zjevně psychiatrie. Höschl tedy napsal, že "společnost uplatňuje represivní roli psychiatrie prostřednictvím psychiatrie". Proč napsal takový nesmysl? Höschl tím sugeruje, že ve společnosti je nějaká jiná instituce než psychiatrie mající "represivní roli", a že represe této jiné instituce je pouze "uplatňována prostřednictvím psychiatrie". Taková "jiná instituce" ale zjevně neexistuje, a rozhodně neexistuje v "každém zřízení". Höschl si tak nad skutečností psychiatrického násilí krásně rétoricky umyl ruce: zdroj psychiatrické represe je někde jinde – tato represe vzniká v nepecifikovaném "někde jinde", v psychiatrii jen jen uplatňována.
Zbavena rétoriky zní věta takto: "Totalitní stát si vždy promění represivní roli psychiatrie uplatňovanou v každém zřízení vůči nepohodlným šílencům v represi státní, ne-li politickou."
Postavme věty vedle sebe:
R1: "Totalitní stát si vždy promění represivní roli, kterou společnost v každém zřízení vůči nepohodlným šílencům prostřednictvím psychiatrie uplatňuje, v represi státní, ne-li politickou."
R0: "Totalitní stát si vždy promění represivní roli psychiatrie uplatňovanou v každém zřízení vůči nepohodlným šílencům v represi státní, ne-li politickou."
Höschl, přední český intelektuál (Ha, Ha, Ha!), se takhle nesmyslně vyjádřil, dokonce v psaném projevu, jen proto, aby se vyhnul přiznání, že psychiatrie má represivní funkci, tj. že je instucí sociální kontroly.

Ale to je jistě jen náhoda. Jistě to není proto, že Höschl odmítá vyslovit, že psychiatrie má represivní funkci – a je schopen kvůli tomu dělat úplné rétorické psí kusy, jak pozorujeme – proto, že se nesmí mluvit o tom, že psychiatrie je instituce sociální kontroly, protože kdyby se o tom mluvilo, psychiatrie by mohla začít být rozpoznávána jako instituce sociální kontroly, což se nesmí stát, protože kdyby psychiatrie byla rozpoznávána jako instituce sociální kontroly, bylo by jasné, že tato sociální kontrola postrádá ospravedlnění.

Pokud chcete dokázat, že hlasy se v psychiatrii dělí na "chorobné, se senzorialitou" a "nechorobné, bez senzoriality", tak prostě vložte příslušnou pasáž z oficiálního dokumentu. Míček je na Vaší straně.
Pokud chcete dokázat, že hlasy se v psychiatrii rozlišují libovolně jinak, např. rozpoznávané od reality x nerozpoznávané od reality, chorobné x nechorobné postupujte stejně.

Já tvrdím, že to je takto: 1. slyšení hlasů je v psychiatrii vždycky chorobné (proto jsou voice hearers taková bomba) 2. hlasy jsou slyšiči vždycky rozpoznávané jakožto hlasy, kterými jsou 3. pokud psychiatrie vůbec uznává existenci nechorobného slyšení hlasů, tak jej dosud řadí mezi kuriozity a vzácné projevy extrémní lidské psychiky. Proto jsou voice hearers taková bomba.

1. Oba ptáci jsou sýkory. Liší se v tom, že jedna má černou hlavičku, a druhá modrou.
2. Oba ptáci jsou sýkory modřinky. Liší se v tom, že jeden je sameček a druhý samička.
3. Ty dvě definice popisují tentýž stav "nejsou porušována vlastnická práva/majetek" osoby. Liší se jen v tom, že první svoboda je "nejsou porušována vaše vlastnická práva" bez ohledu na to, zda nějaká máte; kdežto druhá svoboda je "máte nějaká vlastnická práva a ta nejsou porušována".

1. Společný je ROD: sýkora. Odlišný je DRUH: sýkora s černou hlavičkou, sýkora s modrou hlavičkou,
2. Společný je ROD: sýkora modřinka. Odlišný je DRUH*: Sameček sýkory modřinky, samička sýkory modřinky.
3. Společný je ROD: koncept svobody "nejsou porušována vlastnická práva osoby". Odlišný je DRUH: koncept svobody "nejsou porušována vlastnická práva osoby + a je jedno, zda nějaká vlastnická práva máte"; koncept svobody "nejsou porušována vlastnická práva osoby + a nějaká vlastnická práva máte.
Je to malilinkatý rozdíl, ale je to rozdíl.

1. Definice sýkory koňadry a sýkory modřinky NEJSOU ekvivalentní. Proč? Protože se vztahují k dvěma NESTEJNÝM konceptům.
2. Definice samečka sýkory modřinky a samičky sýkory modřinky NEJSOU ekvivalentní. Proč? Protože se vztahují k dvěma NESTEJNÝM konceptům.
3. Definice konceptu svobody 1 a konceptu svobody 2 NEJSOU ekvivalentní. Proč? Protože se vztahují k dvěma NESTEJNÝM konceptům.
Proč ty koncepty nejsou stejné? Protože VĚCI, ke kterým se vztahují, nemají stejné VLASTNOSTI. Totéž platí pro sýkory.

Kdežto věty "Pepa jde na nákup do obchodu" a "Do obchodu jde na nákup Pepa" JSOU ekvivalentní. Proč? Protože se vztahují ke STEJNÉMU stavu věcí.
-------------------
*Rod a druh ve filosofickém smyslu, nikoliv v užším biologickém.

Ta vaše "senzoralita" je přeci úplně to samé, co vám píšu.
- Jasně že "hlasy se senzorialitou" je totéž co "hlasy nerozpoznávané od reality". Je naprosto jasné, že už od začátku jste měl na mysli "hlasy bez senzoriality" – tedy ne až poté, co jsem Vás upozornil na Höschla – a proto jste napsal "hlasy rozpoznávané od reality". Běžte se vyspat, už Vám to nemyslí.
Našel jsem Vám ten dokument "Hlasy v hlavě".
zde: https://www.youtube.com/watch?v=Svp1yTQaMQI
Až se vyspinkáte, pusťte si to, a pak napište, z čeho usuzujete, že hlasy slyšičů z dokumentu nemají senzorialitu nebo se jakkoliv jinak liší od hlasů schizofreniků, kromě toho, že se vyskytují u lidí, kteří nejsou natolik bezmocní, aby si je psychiatři mohli dovolit násilně léčit.
Ale teď už honem do postýlky!

Předvádíte jakýsi minimalistický gish-gallop. Odpovězte třeba jen na jeden argument dle vlastního výběru, ale pořádně. Omezme to na dva nejdůležitější body.
1) Pokud rozpoznává realitu, rozpoznává, že to nejsou skutečné hlasy. Takto to najdete všude.
- Tak dejte jeden příklad 20-10 let starého textu, kde stojí, že slyšet hlasy je samo o sobě úplně normální, a že symptom schizofrenie je to jen, když osoba hlasy nerozpoznává od reality. Nikdy jsem se s takovým kritériem nesetkal. S čím jsem se naopak setkal vždy, je vztah "hlasy = schizofrenie".
Vždyť i z těch pár článečků, co vyšlo na Stokách je jeden, "Hlasy o odpovědnost za jednání" o tom, jak Höschl v ČT odlišoval "skutečně chorobné hlasy" od "nějakých nechorobných hlasů" a jako kritérium neuvedl "nerozpoznávání od reality", nýbrž "senzorialitu: Je velký rozdíl mezi hlasy, které oni vnímají jako cizí myšlenky, a mezi hlasy v tom pravém slova smyslu, které mají senzorialitu a prochází uchem, tzn., že ten dotyčný má skutečně dojem, že tam někdo stojí, kdo k němu mluví.
zde: https://www.ceskatelevize.cz/porady/10095426857-interview-ct24/216411058040722/ 3:35-5:20
zde: https://stoky.urza.cz/texty/hlasy-a-odpovednost-za-jednani-475

2) Možná vás mylně diagnostikovali jako psychotika a takto i násilně léčili, to jste je měl žalovat a chápal bych pak i vaše naštvání.
- Dejme tomu, že 20letý Karel Novák byl násilně hospitalizován kvůli psychotické atace. Myslí si, že neměl psychotickou ataku, a chce žalovat psychiatry za to, že ho uvěznili na neurčitou dobu a násilně mu vpravovali do těla antipsychotika. Představme si, že Novák psychotickou ataku skutečně neměl. Ovšem dotyční psychiatři nepřekvapivě trvají na tom, že psychotickou ataku měl. OTÁZKA: Jak může Karel Novák dokázat, že psychotickou ataku neměl?

Je to zjevné a logické, ovšem má to spoustu netriviálních implikací. Zítra uvedu šest obecně známých, které mě hned napadly.
Působí to triviálně jen proto, že "skautské chování" a "chování fotbalisty" není nikdy duševní nemocí, protože není nikdy neskupinové. Je ale obrovské množství chování, která jsou nebo nejsou duševními nemocemi, podle toho, zda nejsou nebo jsou skupinová. A lidé tohle vlastně vědí, jen si to neuvědomují. Je třeba jim otevřít oči.

Vždyť jsem to přece napsal a Vy jste to odcitoval, proboha: Ty dvě definice popisují tentýž stav (…) Liší se jen v tom, že…

Existence skupiny Svépomocná organizace psychotiků znamená, že psychotické chování (a s tím související prožívání) nemůže být u příslušníka skupiny "SOP" duševní nemocí???! To je ale děsná hovadina.
- 1. Sice to nechápete hezky a účelně, ale tuhle jedinou (a logickou) výjimku jsem už o 4 hodiny dříve pro jistotu uvedl: Větou "příslušnost k organizované skupině vylučuje duševní nemoc" je myšleno, že diagnózu duševní nemoci vylučuje příslušnost k organizované skupině jiné, než je organizace osob identifikujících se jako duševně nemocní.
2. O žádné významné české svépomocné organizaci psychotiků jsem nikdy neslyšel. (A vlastně ani o zahraniční.) Což samo o sobě svědčí proti psychiatrii. Proč žádná taková skupina neexistuje? Nebo existuje?
2.1 A kde vůbec jsou ty tisíce schizofreniků děkujících psychiatrům za to, že díky dobrodiní včasné násilné léčby můžou vést normální život? Antipsychotiky se už léčí 70 let; kolik takových lidí se za tu dobu muselo nashromáždit? Kde jsou?

3. Vím ale mnoho o svépomocných organizacích rodinných příslušníků psychotiků. Nejznámější je americká National Aliance for the Mentally Ill (NAMI). To je báječná organizace. Příklad z jejího webu, jaké užitečné rady poskytuje:
"Sometime, during the course of your loved one's illness, you may need the police. By preparing now, before you need help, you can make the day you need help go much more smoothly. ... It is often difficult to get 911 to respond to your calls if you need someone to come & take your MI [mentally ill] relation to a hospital emergency room (ER). They may not believe that you really need help. And if they do send the police, the police are often reluctant to take someone for involuntary commitment. (…) When calling 911, the best way to get quick action is to say, 'Violent EDP,' or 'Suicidal EDP.' EDP stands for Emotionally Disturbed Person. This shows the operator that you know what you're talking about. Describe the danger very specifically. 'He's a danger to himself' is not as good as 'This morning my son said he was going to jump off the roof.' ... Also, give past history of violence. This is especially important if the person is not acting up. ... When the police come, they need compelling evidence that the person is a danger to self or others before they can involuntarily take him or her to the ER for evaluation. ... While AMI / FAMI is not suggesting you do this, the fact is that some families have learned to 'turn over the furniture' before calling the police."
zde: http://www.szasz.com/jme.html
web NAMI zde: https://nami.org/Home

1) Hezké. Dvě obskurní dílka, jedno odbornější než druhé.
- Že něco označíte za "obskurní dílko" přece nic neznamená. Stejně tak já můžu jakoukoliv studii, kterou použijete jako argument, označit za "obskurní dílko". Jenže Vy ani nemáte nic, co bych mohl označit "obskurní dílko"…

2) Skutečně existuje nezanedbatelné procento lidí, kteří si svůj vnitřní dialog poněkud personifikují a můžou tomu říkat mé vnitřní hlasy, ale spolehlivě je rozpoznávají od reality.
- 1. Krásně potvrzujete, co dokazuju. Dokud slyšiči nebyli organizovanou skupinou, bylo symptomem schizofrenie prostě "slyšet hlasy". Teď, když se slyšiči zorganizovali (či stali rozpoznávanou skupinou) už to není udržitelné, tak se zavede nové kritérium, že hlasy jsou symptomem schizofrenie, jen když je osoba "spolehlivě nerozpoznává od reality". Což je náhodou zrovna tehdy, když je dostatečně bezmocná.
2. Jak se poznají "hlasy rozpoznávané od reality" od "hlasů nerozpoznávaných od reality"? Jak jinak, než že ty první se vyskytují u společensky silných osob, a ty druhé u společensky slabých?
3. Dejte příklad 20 nebo i jen 10 let starého textu, kde se o tomhle kritériu píše. Kde stojí, že symptomem schizofrenie nejsou jakékoliv hlasy, ale jen "hlasy, které osoba nerozpoznává od reality".
4. A v neposlední řadě, jak jste přišel na to, že těch 6-15% slyšičů hlasy rozpoznává od reality, a že schizofrenici je nerozpoznávají od reality? Je to něčím podložené, nebo to prostě jen říkáte?

3) Možná vás mylně diagnostikovali jako psychotika a takto i násilně léčili, to jste je měl žalovat a chápal bych pak i vaše naštvání.
- Dejme tomu, že 20letý Karel Novák byl násilně hospitalizován kvůli psychotické atace. Myslí si, že neměl psychotickou ataku, a chce žalovat psychiatry za to, že ho uvěznili na neurčitou dobu a násilně mu vpravovali do těla antipsychotika. Představme si, že Novák psychotickou ataku skutečně neměl. Ovšem dotyční psychiatři nepřekvapivě trvají na tom, že psychotickou ataku měl. OTÁZKA: Jak může Karel Novák dokázat, že psychotickou ataku neměl?

4) V tom případě bojujte za to, že nejste psychotik, ne že nejsou psychotici
- Psychotici jsou. Psychotik je "neskupinově se chovající společensky slabá osoba".

1) Tak buď se o tom bavíme a pro tu chvíli teoreticky připouštíme existenci fenoménu nebo o něm moc nelze hovořit
- Však já připouštím existenci fenoménu "lúzrovství", jakož i existenci fenoménu, že psychiatři označují lúzry za schizofreniky.
Představme si, že hypoteticky je z pohledu psychiatra pravda tohle: "Pepan je lúzr. Čili jeho stav je lúzrovství. Předstírám, že Pepana z lúzrovství léčím, abych mohl vykazovat péči o něj, a dostal každý měsíc lékařský plat. Aby to vypadalo věrohodněji užívám pro lúzrovství medicínsky znějící název 'schizofrenie'." Kdyby psychiatr říkal tohle, dostal by lékařský plat? Asi ne, že… Tak co je nepochopitelného na tom, že to říká tak, aby lékařský plat dostal? Co je divného na tom, že lidé jednají zištně?

2) má latentní schízu->zhulí se->spustí se mu schíza (…) má latentní schízu->nastane jiná psychicky náročná situace->spustí se mu schíza
- 1. Rozumím tomu správně, že naprostá nekorelace mezi mírou hulení a incidencí schizofrenie nepředstavuje žádný problém pro hypotézu, že marihuana spouští schizofrenii, protože "pro každého latentního schizofrenika se nějaký ten spouštěč najde"? Tomu jako máme věřit? Že když se dejme tomu na Jamajce hulí 10x víc než v Polsku, tak není nic divného na tom, že na Jamajce není víc schizofrenie, protože "všem těm, které nespustí schizofrenii tráva, ji prostě spustí něco jiného"? Máme věřit tomu, že "svět už je takový, že kdo má dostat schizofrenii, ji prostě dostane, i kdyby trakaře padaly"?
2. Pokud jsou teda spouštěče schizofrenie takto všudypřítomné, jak vysvětlíte jen 50% shodu ve výskytu schizofrenie u jednovaječných dvojčat (to číslo je nápadně podobné u homosexuality)? Vždyť by měla být 100%. A jak vysvětlíte mnohem menší shodu u dvojvaječných dvojčat a vůbec obecně nízkou dědičnost schizofrenie? To jako máme věřit, že dvojčata, bratři a bratranci mají tak odlišné geny? Tohle se přece vysvětlovalo hypotézou spouštěče. Jenže všudypřítomný spouštěč nic nevysvětluje. A pokud spouštěč není všudypřítomný a je jím marihuana, proč v zemích, kde se víc hulí, není víc schizofrenie?
3. Není lepším vysvětlením to szasziánské, které zároveň vysvětluje rovnoměrný výskyt schizofrenie (který sám o sobě vyžaduje vysvětlení)? Zní takto: Schizofrenie je definována jako chování odchylující se od normy. Což vysvětluje její rovnoměrný výskyt: není přece nic divného na tom, že abnormálního chování se najde všude stejně. Psychiatři prostě přizpůsobují "kritéria pro schizofrenii" normě společnosti, ve které se nacházejí. Proto naleznou v české vesnici a v slovenské cikánské osadě stejně schizofreniků: protože ta norma, odchylkou od níž je schizofrenie, je úplně jiné chování. V české vesnici bude psychiatr každého nezaměstnaného dvacátníka podezřívat ze schizofrenie; v cikánské osadě pochopitelně ne. To přece nemůžete popřít.
A přesně totéž platí pro hulení: v zemích, kde se víc hulí, je hulení normálnější, tudíž se mladíci "běžným hulením" nedostávají mimo normu, tudíž běžné hulení nezvyšuje pravděpodobnost, že se stanete kandidátem na schizofrenika, tudíž hulení nezvyšuje incidenci schizofrenie, což pozorujeme.
Snáze pochopitelný příklad je nezaměstnanost mládeže. Každého nezaměstnaného mládežníka psychiatři podezřívají ze schizofrenie. To nepopřete. To ale neznamená, že v zemi A, kde je 2x vyšší nezaměstnanost mládeže než v zemi B, by mělo být 2x víc schizofrenie. Proč ne? Protože to znamená, že v zemi A je 2x normálnější být nezaměstnaný. A přesně tak je to i s hulením. Problem solved.

3) Argumentuji podobným nikoli stejným psychopatie a psychóza nemají bližší spojitost, jen se jedná o lidi s psychickými problémy.
- Podle mě je to takhle: ROD je "nežádoucí chování osoby", DRUH je "společenská slabost osoby". Dostaneme tyto pojmy:
"nežádoucí chování osoby" + "osoba není společensky slabá (není dostatečně bezmocná)" = psychopat
"nežádoucí chování osoby" + "osoba je společensky slabá (je dostatečně bezmocná)" = psychotik
Pokud to není takhle, tak jaký je mezi pojmy psychopat a psychotik logický vztah? Nějaký by tam přece měl být, když u Breivika se tak dlouho řešilo, zda je psychotik nebo jen psychopat. Čili vztah psychopat : psychotik asi není jako vztah kartáč : brambor. Nebo si snad dokážete představit, že by se měsíce řešilo, zda je něco kartáč nebo brambor?

4) "Znalci podle něj uvedli, že v době činu byly u Chobota rozpoznávací a ovládací schopnosti téměř vymizelé." Proč tomu tak bylo váš text neuvádí. To, že psychiatři zjistili, že trpí těžkou schizoidní poruchou, to zcela jistě nezapříčinilo, ta nezpůsobuje významnou ztrátu rozpoznávací a ovládací schopnosti.
- 1. Takže ve zprávě stojí: O zastavení stíhání jsem rozhodl na základě psychiatrického posudku, podle kterého Chobot trpí duševní poruchou," prohlásil vyšetřovatel. a Psychiatři zjistili, že Chobot trpí těžkou schizoidní poruchou osobnosti. a Vy vážně tvrdíte, že duševní porucha, pro kterou bylo Chobotovo stíhání zastaveno není schizoidní porucha osobnosti, ale nějaká jiná porucha, kterou zpráva vůbec nezmiňuje? Dobrá, tak která by to mohla být? Dejte pár možností.
2. Není to tak, že schizoidní porucha osobnosti nezpůsobuje významnou ztrátu rozpoznávací a ovládací schopnosti, ale tak, že když psychiatři osobě přisuzují vymizelé rozpoznávací a ovládací schopnosti, typicky neužívají termín schizoidní porucha osobnosti. V tom s Vámi souhlasím. Pro tento účel mají jiné termíny: schizofrenie, akutní polymorfní psychotická porucha, bipolární porucha. Ale občas termín schizoidní porucha osobnosti za účelem odnětí odpovědnosti za chování použijí, jak vidíte. A jde to, jak vidíte. Proč to udělali v případě Chobota? Protože Chobot není dostatečně společensky neúspěšný, navíc je moc starý; čili psychiatrům neseděl do škatulky schizofrenika.

1) Odkazy? Hlasy můžete slyšet v extrémně vypjatých situacích i vy nebo pokud se řádně upravíte nějakou mňamkou
- Ale, ale… Takže o tak okrajovém jevu, jako jsou "Mad prides" víme, ale o "voice hearers" jsme nikdy neslyšeli? Anebo o tom víme a zvolili jsme taktiku dělat, že to neexistuje, a doufat, že to časem samo vyvane? Koneckonců je to ta nejlepší taktika. Organizovaní slyšiči jsou skutečně fenomén posledních let. Ještě můžete doufat, že to zmizí. Odkazy:
Dokument "Hlasy v hlavě" (2016)
Šest až patnáct procent lidí během svého života slýchá hlasy v hlavě. Mnoho z nich žije ve společnosti svých neviditelných společníků dokonce až do smrti. Více než polovina z těchto lidí je psychicky zdravá a funguje naprosto normálně. A přesto se na ně společnost stále dívá z patra. Z toho důvodu se jenom hrstka z nich odvážila otevřeně promluvit o svých zkušenostech.
zde: https://www.csfd.cz/film/635492-hlasy-v-hlave/prehled/
Dobrodružství vědy a techniky: Když slyšíme v hlavě hlasy (2021)
V průběhu staletí mnoho slavných kreativních lidí tvrdilo, že slyší hlasy. (…) V poslední době se slyšené hlasy obecně považují za příznaky duševních chorob – konkrétně schizofrenie. Psychologové a vědci v oblasti mozku však dnes mají zájem o depatologizaci slyšení hlasů a výzkum a vývoj nových přístupů, které by lidem pomohly, aniž by se uchýlili k lékům. Studie ukazují, že odhadem 10 procent lidí hlasy slyší.
zde: https://tvprogram.idnes.cz/tvprogram.aspx?t=detail&id=60888392
- Takže žádné "extrémně vypjaté situace", žádné mňamky, ale běžný duševní jev. Který už čistě statisticky nijak nesouvisí se schizofrenií, s duševními nemocemi nebo s nefungováním ve společnosti. Část schizofreniků slyší hlasy, protože část populace slyší hlasy. Tak jako část schizofreniků jsou blonďáci, protože část populace jsou blonďáci. To ale neznamená, že "mít blond vlasy" nebo "slyšet hlasy" je součástí nějakého "syndromu nefungování ve společnosti" alias schizofrenie. Slyšení hlasů do "syndromu nefungování ve společnosti" aka "schizofrenie" psychiatři přidali proto, aby schizofrenie vypadala méně jako chování.

2) …případně pokud trpíte hraniční poruchou s psychotickými projevy (stále se nejedná o duševní poruchu).
- Přesně tak, už v dobách před "voice hearers" psychiatři zaznamenali, že hlasy slyší i společensky silní lidé. Nemohli to úplně ignorovat, tak to vyřešili tak, že u společensky silných, (tj. ne-bezmocných) lidí slyšení hlasů není duševní nemocí, ale nanejvýš hraniční poruchou s psychotickými projevy.

3) Další otázka je, co jsou to ty hlasy.
- To je pro psychiatry charakteristické: Nic o tom nevíme, ale jsme si jisti, že jsme na to odborníci. Jo, a měli bychom na to mít intelektuální monopol. Nikdo, kdo není psychiatr, by neměl přemýšlet o duševních nemocech. Protože to je naše věc. Na tom se snad všichni musíme shodnout.