Jedna z nejhezčích věcí na volném trhu je pro mě to, že nám umožňuje kupovat věci v nízké kvalitě za minimální cenu. Zatímco centrální plánovač jen málokdy vytváří různé kategorie kvality – prostě jednu vybere a nějak ji na nacení – na trhu si můžu kupovat extrémně levné věci v příšerné kvalitě a dopřát si tak i to, co by mi socialismus nikdy nenabídl.
Občas se setkávám s nenávistí k obézním lidem: „Fuj, to je ale tlustý prase!“ a jiné posměšky. Když se zeptám, proč jim obézní jedinci vadí, obvykle přijdou s velice zajímavým argumentem: „Oni zatěžují zdravotnictví! Stojí nás všechny peníze!“ Nevím, co mě fascinuje víc. Zaprvé by mě zajímalo, jestli těmto lidem vadí mimo obézní jedince úplně stejně třeba lidé, kteří často lyžují, protože i oni zatěžují zdravotnictví svými zraněními. A zadruhé je to hlavně nesmysl – nefungující státní socialistické zdravotnictví není chyba obézních lidí. ________________________________
Urzova poznámka pod čarou: Totéž ve větší míře vnímám vůči uživatelům drog; tam je navíc ještě absurdnější, že jejich zdravotní problémy zhoršuje právě válka proti drogám.
Ve společnosti existuje obava, že se psychoterapeuti jen snaží klienta udělat na sobě závislým, aby co nejvíce vydělali. To ukazuje na nepochopení role psychoterapeuta. Psychoterapeut není nějaký „deštník“, pod kterým se může člověk vypovídat a pak se vrátit zpět do svého nevyhovujícího a neudržitelného života. Stejně jako u lékařů a ostatních pomáhajících profesí, nejlepší frekvence návštěvy je „co nejméně“. Dobrý psychoterapeut se snaží klienta v dobrém smyslu „zbavit“. Jeho cílem je, aby klient překonal své problémy. Proto psychoterapeuti své klienty konfrontují, je-li to potřeba. Konfrontace je přirozená součást vztahů – jejich absence neznamená, že je vztah dobrý, spíš naopak. Dobrý terapeut konfrontuje s citem, trpělivostí a porozuměním – pro dobro klienta. Nevyužívá konflikt, aby naplnil své vlastní potřeby, což by od něj bylo neprofesionální. Špatní doktoři a terapeuti to mohou samozřejmě dělat, ale tím by si jen kazili reputaci a lidé by o jejich služby neměli zájem.
V Kalifornii je zakázáno chovat fretky. No fakt! Oficiálně proto, že když chovateli uniknou do volné přírody, začnou ničit místní ekosystém, což je jednak presumpce viny a jednak se to nikdy nestalo. Krom toho jsou fretky velice závislé na člověku a jejich schopnost přežít ve volné přírodě je přinejmenším diskutabilní. Stejnou logiku bychom navíc mohli aplikovat na všechna zvířata. Existuje organizace jménem LegalizeFerrets.org, která bojuje za jejich legalizaci. Bojují už dekády, obepisují politiky, úřady, organizace, dělají různé formy osvěty, petice a tak dále. Stát však nikdy nepovolil. Zde tedy selhává i oblíbený argument etatistů: „Když se ti něco nelíbí na státu, běž a změň to. Máme přece demokracii!“ ________________________________
Urzova poznámka pod čarou: Ano, je to absurdní; a stále mě to utvrzuje v přesvědčení, že řešením je anarchoagorismus.
Majitel obchůdku vás přemluvil, abyste mu na hodinu vypomohli, a není to poprvé. S vaší prací byl nesmírně spokojen a vy očekáváte, že dostanete 200 Kč hotově jako obvykle, ale tentokrát platíte vy jemu: 1 146 Kč. Vysvětlené je prosté. V tomto měsíci jste u něj odpracovali svoji 58. hodinu, a tedy jste celkem vydělali 11 600 Kč. A v tom je problém – překročili jste hranici 11 500 Kč, při které se z dohody o provedení práce stát začíná strhávat zdravotní a sociální pojištění, a to i zpětně z celé předtím vydělané částky.
Jediný hlas u voleb může rozhodnout o všech 200 poslancích a zároveň všech 200 poslanců může získat strana, která se u voleb umístila až na 9. místě. Je to z důvodu minimální hranice hlasů, kterou strana či koalice musí dosáhnout, aby získala vůbec nějaká křesla. Když hranici překročí, křesla získá. V opačném případě nezíská žádná – rozdělí se mezi zbylé strany, co hranici překročily. Hranice je 5 % pro strany, 8 % pro dvojkoalice a 11 % pro trojkoalice a vícenásobné koalice. Volby dopadnou tak, že osm trojkoalic získá těsně 11 %, jedna strana těsně nepřekročí 5 % a pak dvě strany získají 4 % a 3 %. Poslance si rozdělí těch osm koalic. Ale co když bude hlasovat jeden volič navíc pro tu stranu, která těsně nedosáhla 5 %? Pak těsně překročí 5 %, ale zároveň tím všech osm koalic klesne pod svojí hranici 11 %, a tedy nezískají žádného poslance. Všechny poslance získá ta pětiprocentní strana. Pokud to někdo chce i s čísly: Osm koalic po 550 001 každá, další tři strany 250 000, 200 001, 150 000. A ten hlas navíc získá ta strana s 250 000, takže bude mít 250 001. Šance, že se to stane, je sice malá, ale je to ukázka, co může udělat jeden hlas!
„Zrušit stát okamžitě? To nejde, musíme pomalu. Za našich životů se to nestane.“ Překlad: Nechci, abys byl svobodný, chci ti dát jen delší vodítko a měkčí náhubek. Díky za to. Nový náhubek, poprosím, černo-žlutý! ________________________________
Urzova poznámka pod čarou: Coby mluvčí těch slov bych text rád doplnil vlastním překladem… „Chci stát zrušit ihned; jen nevím jak. Nemyslím, že to v tomto životě stihnu; přesto pro to dělám své maximum.“
Letíte letadlem z Asie do Jižní Ameriky. V den patnáctých narozenenin začnete mít sex, je to české letadlo, platí v něm české zákony, vše je v pořádku. Přelétnete 180. rovnoběžku, čas se posune o den dozadu, takže je vám najednou čtrnáct let, a partner již páchá trestný čin.
Radoslav Khun k Nenávist k obézním lidem:
Proč se s tím trolem bavíte? On tak moc ignoruje všechno kolem sebe a pořád jen krouží kolem svýho, že to fakt nemůže být tupostí. Skoro si říkám, že je to možná automat.
Nikita k Doktoři a terapeuti záměrně neléčí, aby nepřišli o zisk:
Proto jsem zastánce rogerovské psychoterapie, která věří, že klient je expertem na svůj život, a psychoterapeut jen vytváří bezpečné prostředí, kde se může člověk prozkoumávat bez souzení.