Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Génuis může poskytnout zajímavou práci spoustě dalším lidem. Jobs a Gates jako rychlé příklady z hlavy. A to pouze pro případ, že chcete budovat impérium/nadnárodní firmu. Pokud se rozhodnete těžit z geolokační pozice a výhodnosti toho, že tam jste, můžete dělat třeba vodoinstalatéra, elektrikáře, sestavovat nábytek z IKEA, dělat zahradníka atd.

„Podle toho, co píšete se Vám daří dobře.“ – ne díky, ale navzdroy systému.
„V čem tedy vlastně spatřujete problémy aktuálního prostředí, v němž podnikáte?“ – v oblasti internetu a on-line služeb mám zatím minimum regulací, které by se mne přímo dotýkaly. Problém vidím v tom, že je tam chce nějaký jouda zavádět.
„Proč chcete radikálně měnit něco, v čem se Vám daří prosperovat?“ – protože bych chtěl mít možnost hodnotu dlouhodobě držet v penězích a nemít problematickou likviditu v čemkoliv jiném. A také proto diverzifikuji a investuji průběžně do BTC. Svobodně, nikomu to nenutím. Byl bych rád, když by mi nikdo nenutil ani tu druhou stranu – tedy fiat měnu.
„Chcete jenom více pro sebe a myslíte si, že ta změna sama by Vám to zajistila?“ – chci mít tu svobodu volby a zodpovědnost za její učinění. Ostatní ať si klidně svobodně masivně drží inflační korunu a jsou s tím spokojeni. Pokud to bude jejich skutečná volba (nebo jen setrvačnost), nebudu s tím mít problém.


„Kde berete jistotu, že radikální změna prostředí nakonec nedopadne negativně i na Vás samotného?“ – vidím ji v jistotě negativního dopadu vývoje hodnoty všech státních měn. A opět. Když bych mohl neakceptovat koruny, mohl bych tím vyjadřovat svou nedůvěru v politiku centrální banky a tedy i státu. Nyní tu možnost nemám. KDyž bych byl ve svém předposrání osamocen, trh by to nijak nezměnilo. Když bych na svém rozhodnutí neprodělával, možná i vydělal, asi by se k němu mohli přidat další. Bylo by to svobodné, tu volbu bych nikomu nenutil, ale ani neupíral.

„Vnímám to tak, že si nevážíte svého úspěchu“ – právě proto, že si svého úspěchu vážím a nespojuji jej s inflační měnou. Mnou uspořené peníze před dvaceti lety jsou nyní skoro bezcenné. Mé fakturace byly oproti dnešku zlomkové. Inflace mi nijak nepomohla, protože jsem nevyužil hypoték a půjček – žil jsem z toho, co jsem si vydělal. Půjčky jsem si začal brát až nyní, abych si vytvořil nějakou splátkovou historii. Bez ní se totiž s bankami nemá smysl o čemkoliv bavit. Bohužel, schopnost žít bez dluhů není považováno jejich risk manažery za plus.

„Pokud se Vám líbí vlastnosti uchovatele hodnoty“ – už dělám. P5ed dvaceti lety jsem o tom a) neuvažoval b) ta možnost nebyla. Nyní existuje něco, co má znaky kvalitních peněz. Což zlato třeba není, protože transakční náklady – ověření ryzosti, dělení, váha – nejsou pro transakce jako takové bez prostředníka tyto služby zajišťující ekonomicky výhodné. Banka v tomto dávala smysl a směnky/bankovky také. Vynálezem BTC je možné tento krok vynechat.

Arbitrární, čili záleží na libovůli dané banky. Oproti konsentu těžařů BTC – nebe a dudy. Čtěte – ochrana nula. Stačí přijít se zákonem zdaňujícím zůstatky, nebo s měnovou reformou… Obojí se stalo, měnová reforma dokonce u nás. V BTC toto možné – bez konsentu těžařů a full node není možné. Čili to není ani efektivnější, natož srovnatelné.

1) Existuje spousta start-upů, které krachnou. Některé ale uspějí. Existuje spousta firem, která byla obrovská (Palm, Nokia) – a kde jsou dnes? Když by se lidem nebránilo v možnosti podnikat zbytečnou byrokracií, více lidí by to mohlo zkoušet a část z nich uspět. Takto se to ani nezkouší…

2) byl to důkaz, že dané měny jsou skutečně kryté. Otestování, zda dané banky „nepodvádí až moc“. Konkurence a testování kvality služeb je pro mne dost velká přidaná hodnota.

3) Uvědomuji. A vnímám také vývoj třeba od roku 2013. Tyto grafy znáte? https://wtfhappenedin1971.com/

Nyní bohatnete držením domů, pozemků atd. Jaké jsou vstupní náklady pro to mít dům s možností o něm rozhodovat (a nebýt spoluvlastník). Jaké jsou vstupní náklady pro to vlastnit část BTC? To, že někdo zapomene/nepředá klíče je jeho problém. Asi jako když zakope zlatý poklad a zapomene sdělit kam. Ostatním držitelům toho samého statku díky jeho chybě stoupne cena tohoto statku. Protože z trhu zmizela právě ta ztracená část. To je ona vzácnost, která u inflačních peněz chybí (a v hyperinflaci je to opravdu tragikomické).

4) Asi jsem se vyjádřil nepřesně, takže to stále chápete jinak, než to myslím. Měnu znehodnocuje emitent jejím emitováním a nekrytím. V populaci lítá více méně hodnotných bankovek a na tento nadbytek trh reaguje změnou cen (chci více méně hodnotného za to samé). Pokud bychom platili spadaným listím, tak by na podzim bylo najednou příliš mnoho platidla. Problém je, že mince, bankovky a zůstatky na účtech neshnijí a deformují/šroubují ceny nahoru do doby, kdy jich je v oběhu tak velké množství.

Když zdraží všichni, tak je to buď kartel (nestabilní, někdo může nabízet levněji), monopol (stát, který si to může diktovat neb nepůsobí na tržním prostředí s konkurencí) a nebo nutnost (prostě peněz je v oběhu více a nevzrostly adekvátně statky, které by cenovou hladinu udržely).

5) Nemohu-li službu pro mne nepodstatnou odmítnout a musím-li ji platit, nejedná se o výhodnou službu. Ve státě je těchto služeb většina. To, co bych chtěl, bych si mohl na trhu vybrat a zvolit si i kvalitu/cenu z nabídky, případně se rozhodnout službu neodebrat a zkusit se obejít bez ní (kvalita mi přijde nízká a cena příliš vysoká). Takže ano, tvrdím a mám pro to argumenty, které obstojí. Stát nemusí zdražovat cenu služeb o marži, protože si na to proti vůli všech vybere. Nemá ani motivaci ty služby zkvalitňovat, protože o zákazníky nemůže přijít. Dále si uvědomte, že státu platíte za jeho provoz cca 2/3 svého příjmu – ma přímých, nepřímých daních, poplatcích, spotřebních daních, atd. a i v inflaci. Opravdu jsou ty služby za tuto cenu tak super? Z mého pohledu ani omylem.

6) To fakt není můj problém. Vy jste přišel s tím, že vám banku někdo nutí. Dokud máte možnost říci ne – a nést si za toto rozhodnutí následky – máte tu svobodu říci ne. Až bude placení na účet dané zákonem, přijdete i o tu možnost říct ne, byť to pro vás nemusí být výhodné. Zda si více vážíte absence účtu i za cenu nižšího výdělku, je přece vaše rozhodnutí. Ne moje.

Můžete být konkrétní?

Lidé by si mohli vybrat z konkurenční nabídky služeb, které by mohly mít škálovanou jak cenu, tak kvalitu. Nyní, pokud vám vyhovuje aktuální kvalita, tak vám to možná dotují ostatní. Ti, kteří ji požadují vyšší ji platí dvakrát (tu stávající nevyužijí a zaplatí si požadované na trhu). Ti, kterým stačí nižší ji nevyužívají zcela a tak vlastně přeplácí.

Když se podívám na dotace, státní zakázky, platby za toustové linky a podpory pro zvýšení konkurenceschopnosti… Lidé by neměli rozhodně peněz méně, protože by si minimálně nemuseli platit tyto výdaje a neefektivní státní aparát.

1) Dík

2) trh nucený užívat nesvobodných peněz bude touto ztrátou svobody a konkurence postižen a deformován (například tvorbou hodnoty z ničeho = úvěry založené na slibu, jak z historie bylo mnohokrát ukázáno, tyto sliby mohou být nesplněny a doplatí na to všichni držitelé, ne jen investor).

„Ve výsledku si myslím, že lepší je žít v prostředí“ – vidíte, můj závěr je opačný.

„Optimem jsou tedy stabilní peníze“ – což fiat měny v inflačním plánování již v základu neslibují a jen dělají z deflace strašáka. Jako by inflace snad byla něco dobrého (možná pro dlužníka, který má dluh definovaný splátkami a fixován úrok bez ohledu na tržní dění v letech budoucích).

3) Zajímavé je, jak byly ty státní sliby, že se jedná o dočasné opatření, které pak nějakým zázrakem vydrželo. Dále, když si vzpomenu na naše ne tak dávné historické události, pak mohu říci, že financovat vlastní armádu, která byla předána německým vojskům, případně nás v 68 nijak nechránila – to už by bylo lepší, když by si ty zdroje ponechali lidé, mohli se ozbrojit sami a decentralizovaně se bránit. Což jen tak mimochodem dělali partyzáni a odboj. Což byl defacto jediný ozbrojený odpor, kterého „jsme byli za druhé světové schopni“.

5) https://cs.wikipedia.org/wiki/Rakousk%C3%A1_teorie_hospod%C3%A1%C5%99sk%C3%A9ho_cyklu
„Šlo o vadná politická rozhodnutí a současný pružný peněžní systém pouze umožnil tyto krize řešit.“ – ano, nebylo to tržní řešení za své zdroje, ale o populistické „řešení“ za cizí peníze. To, že jim to ten systém umožňuje není pro mne důkaz prospěšnosti takového systému.

„Ten "lék" ve formě dodávek v krizích chybějících peněz funguje velmi dobře a nemá žádné vedlejší účinky.“ – odsouvá problém na pozdější dobu, ideálně tak daleko, že nikoho nenapadne příčinu a následek spojovat, nebo se podaří svalit vinu na něco jiného. Vedlejší účinky má a to devastující. Ale je fakt, že člověk na fetu v okamžiku kdy si dávku píchne také nevidí aktuálně žádné negativní vedlejší účinky.

„Trhy naproti tomu mají tendence reagovat na vývoj přehnaně, někdy až destruktivně hystericky, bez jakéhokoliv ohledu na související následky.“ – což je otázka, do jaké míry je toto příčina či následek, když se převážně pohybují v prostředí centrálně plánované peněžní zásoby, která je v drtivé většině inflační.

Neříkám, že centrální banky nedělají co je v jejich silách. Říkám, že je nanejvýš zdravé jim moci konkurovat.

1) proto mi dává smysl BTC. Emitovat jej může jakýkoliv jouda ale po vokonané práci, kdy potvrdí transakce v daném bloku jako první a získá za to odměnu. Nezpochybňuji, že instituci, která by hodnotila rizikovost (ideálně s prokázáním úspěšnosti svých odhadů) bych při investování využil. Existence banky nyní bohužel závisí jen na udělení či neudělení státní licence. Vzhledem k tomu, jaké byly půjčky různých bank po světě – vedoucích až ke krachům a celosvětovým krizím – v mých očích jsou jejich kompetence, i vzhledem k způsobu jejich podnikání, záporné.

2) tyto předpoklady ale nežádal trh. Žádala je státní moc. Dále některá odvětví jsou zcela zabetonovaná pro vstup dalších subjektů, byť by byly relevantní a pro další vývoj pozitivní (například telefonní operátoři).

3) O tom, kdo je šaman si rád rozhodnu sám, přičemž uvítám doporučení zdrojů, kterým se rozhodnu věřit.

4) Nemám. Pokud na území ČR odmítnu přijmout českou korunu, mohu mít problém se státem. – Každý je povinen přijmout tuzemské bankovky a mince bez omezení, ledaže je oprávněn jejich příjem odmítnout – jedná se např. o nestandardně poškozené bankovky a mince, bankovky a mince, které byly Českou národní bankou prohlášeny za neplatné, pamětní bankovky a mince nebo i použití více než 50 ks mincí v jedné platbě. https://www.cnb.cz/cs/o_cnb/cnblog/Jak-je-to-s-hotovosti-aneb-Cesko-s-bankovkami-a-mincemi/

Tuto, ve vašich očích odpornsot, jmenuji svobodou. Svoboda není to, co se vám musí za všech okolností líbit. Je to možnost jednat libovolně za své zdroje v případě, že tím nepoškodím vlastnická práva ostatních. Já mohu mít jednostranný diktát, na který vy můžete dlabat a zvolit služby mé konkurence. To je svoboda.

Ta svoboda není symetrická, já mohu nabízet alternativy, ale nemohu trvat na tom, že korunu nechci. To je odpornost.

6) Ani netušíte, jak s vámi souhlasím. Peníze mají mít vlastnosti peněz.
Omezenost v množství, dělitelnost, trvanlivost, fungibilita (směnitelnost, akceptování ostatními), konkurence, uchovatel hodnoty.

„Vaším případným špatným rozhodnutím nepoškodíte nikdy jen sebe“ – platí v dopadu hlavně pro centrální bankéře.

„Účetní peníze“ – přijde mi legitimní chtít mít možnost volit, zda chci akceptovat/používat peníze založené na provedené užitečné činnosti pro společnost, či na jejich slibu. Chci mít právo vyjádřit nedůvěru ve státní centrální banku a její způsob manipulace s něčím tak elementárním jako je metrika hodnoty zboží a služeb na trhu. Něčím, co člověk přirozeně užívá k porovnávání vzácnosti, užitečnosti a případně se v tom snaží šetřit zdroje na pozdější užití.

Trest inflace – to je jen akceptování pohledu, že inflace je přirozená, nedej bože žádoucí. Na této premise se neshodneme a proto v mém pohledu je inflace dodatečné zdanění těch, kteří nemají buňky na to investovat a ochraňovat své příjmy před tímto dalším ukrajováním v čase. Pokud jste nazval něco z mého repertoáru odporné a jednostranným diktátem, tak zde užiji vaše slova pro totéž. 3× fuj.

Díky za vysvětlení argumentace a přechod do roviny takřka osobní. Umožnil mi udržet si větší odstup a pokusit nebrat si to osobně ;-).

„Účetní peníze nejsou inflační automaticky.“ - ne každý na to má kapacitu to řešit (vy smyslu vzdělání a inteligence). Vyčleňuje se nám tak elita, která ví, jak s tím pracovat, a masa, která na to doplácí. Pak přijde někdo, kdo bude slibovat jistotu desetinásobku – a ti prostší na tom znovu vykrvácí. Jednodušší a spravedlivější mi připadá systém, kde vydělané peníze nemůže nikdo jen tak znehodnocovat. Jouda Karel si tak může uložit peníze třeba do polštáře a i za 10 let si za ně koupí obdobné služby. Že soused Páta Matěj bude investovat a podstupovat riziko (a vydělá či prodělá) je jeho volba. Nyní je investice a podstupování rizika nutnost, protože jinak je jistotou ztráta. A to nejsou dobré peníze dle definice (udržitel hodnoty).

Nechci měnit peněžní systém, chci nechat lidem možnost volby. Což naštěstí nedělám já shora, ale trh pomocí BTC zespodu. Máte možnost volby, zda tomu budete či nebudete věřit. A v jakém horizontu. Zatím to skáče…

Bankrotářský deflační systém? Tímto jste mne pobavil. Inflace nás snad spasí? KDyž se fakt roztočí, tak Zimbabwe, Venezuela a další by asi dokázali přesvědčivěji říci, že Bankrotářský je systém inflační.

Takže ano, sorry jako ;-)

Souhlasím. A říkám, že je to špatně. Bohužel, lidé zvyklí poslouchat a zmanipulovatelní populistickým hledáním někoho, kdo za mou bídu může, legitimizují skoro cokoliv. Třeba i zabíjení za původ a prohánění komínem jak dospělých, tak novorozenců daného etnika. Agresivní magor snáze dostane příležitost ve státě, protože získat vliv a kapitál v soukromé sféře znamená být pro ostatní nějak užitečný, aby mu ze svých zdrojů dobrovolně něco dávali – zpravidla za produkt či službu.

Švédská koruna (švédsky krona, množné číslo kronor) je zákonným platidlem skandinávského státu Švédsko. ISO 4217 kód měny je SEK. Jedna setina koruny se nazývá „öre“, avšak mince nejnižší nominální hodnoty je 1 koruna. – https://cs.wikipedia.org/wiki/Ekonomika_%C5%A0v%C3%A9dska#M%C4%9Bna – máte k tomu Švédsku hodnověrné zdroje a odkazy? Asi by si to zasloužilo aktualizovat záznam wikipedie.

Jediný článek, který ukazuje nějakou změnu ve Švédské finanční politice, co jsem nalezl, je tento fórek: https://www.tradearena.cz/rubriky/aktuality/svedsko-na-30-minut-zmenilo-menu-na-bitcoin_767.html

Dále je otázka, zda to není o tom, že krom švédské koruny je možné přijímat i Euro (tak aby to nekomplikovali). Zajímalo by mne, jak ten vámi zmiňovaný zákon zní (novelizovali ten původní, zrušili jej bez náhrady?) – zda se podnikatel může stavět na zadní a vyžadovat třeba dolary. V neposlední řadě nevím, v jaké měně vybírají ve Švédsku daně (odhadoval bych, že je to ve švédské koruně, případně po přepočtu v čemkoliv jiném – ale účetní jednotka je stále švédská koruna). Can you Proof me wrong? ;-)

Digitální nic je přesně to, co máte na účtu v bance. Sada čísel, která se může kdykoliv srazit na nulu, být zmražena, zabavena… Žádný proof of work, žádný nearbitrární bezvýhradný souhlas na aktuálním stavu mého účtu.

Pokud by k tomu nebylo tolik legislativních klacků pod nohy, tak by mohl mnohý člověk, pokud by o to stál, státi se podnikatelem/ živnostníkem či řemeslníkem. A nabízet to, co po něm poptává zaměstnavatel opět jemu za jiných podmínek, nebo si diverzifikovat rizika zrušení odběru (ztráty zaměstnání) a mít více odběratelů.

Je to primárně o nastavení v hlavě. Navíc, čím více lidí by začalo podnikat tímto způsobem, tím vzácnější by byl klasický zaměstnanec a tím silnější by byla jeho vyjednávací pozice, pokud by poptávka po tomto pracovním vztahu byla ze stran podnikatelů budujících pracovní pozice poptávka.

Sám jsem nikdy zaměstnán nebyl, vždy jsem volil svobodu před jistotou. Takže mohu o odběratele přijít, ale stejně tak je mohu bezproblémů opustit já (a že jsem to u některých udělal). Mám majoritní letité odběratele, nicméně má realita je na hony vzdálena vaší bujné fantasii, užiji-li vašeho příměru.

7) tak to se omlouvám, vycházel jsem z věty „ A na ktorého fungovanie sa mrhajú obrovské množstvá dnes vďaka trhu vzácnej elektriny?“ kterou užívají kritici, kteří nevědí či nechápou, že to není pálení pro nic za nic, ale daná síť tím získává robustnost a bezpečnost proti pokusu o útok.

Pokud se v BTC orientujete a dané knihy jste třeba dokonce četl, přijměte mou upřímnou omluvu. Urazit Vás nebylo mým cílem.

Dík, že reakce značíte čísly, zpřehledňuje mi to diskuzi.

1) myslíte, že jsem schopen odpovědět za lidstvo jako celek? Já doufám, že snaží. Pokud jsou nespokojeni, mají se snažit tak, aby byli spokojeni. Bylo by fajn, když by mohli rozvíjet své štěstí a spokojenost za své zdroje a neodevzdávat značnou část své produktivity skrze berně neefektivnímu státu. Chápu, že někde jsou klacky pod nohy tak velké, že je to na jednoho moc (třeba Severní Korea). Pokud to daná zemně umožňuje, pokud nejste spokojen se zaměstnavatelem, zaměstnejte se sám – a začněte podnikat. Pokud na to nemáte buňky, a to není žádná ostuda, tak holt musíte hledat místo, kde vás náležitě ocení a zvyšovat svou kvalifikaci.

2) V anglii se dvě banky ohrožovaly runem na banku – sbírali postupně jejich bankovky a pak je chtěly směnit za zlato. Konkurence může mít i tuto podobu. V době bitcoinu je tato vzácnost algoritmicky ověřitelná. Ano, je mlád teprve přes dekádu a tak má značné výkyvy v tom, jak si jej trh cení. Na druhou stranu jsou to pro mne svobodné peníze, které si mohu zvolit. Proto jsem si o nich něco načetl, abych nevěřil ale věděl.

Jinak s tím zlatem a poukázkami na zlato jste trefil hřebík na hlavičku, přesně takto vznikly bankovky. Mohu vyměnit směnku za zlato a pokud věříme obě strany té bance, je pro nás směnka/šek dostatečnou zárukou. Do doby, než banka začne vydávat i nekryté směnky a doufat, že si je nebudou chtít vybrat všichni.

3) Přesně. Já osobně neplánuji se izolovat od společnosti a to s sebou přináší kompromisy. Spořím v BTC, účty platím v korunách a EUR.

Vydělávat na nicnedělání není přesné. Mít peníze v neinflačním smyslu (tedy nemožná emise nad určitý počet, případně alespoň krytí něčím, co si nelze vycucat z prstu) znamená mít „zápis“ o užitečnosti, dobrém skutku vykonaným pro někoho v minulosti. To, že peníze získávají na ceně (jsou-li deflační) není na překážku. Jaká je ještě rozumná míra deflace se mi těžko odhaduje. Když vezmete pozemky a domy, které koupil někdo před 40 lety, také to vypadá, že vydělává na ničem (třeba tím, že je pronajímá a nestará se o ně). Jen za baráky se nešikovně kupují rohlíky.

4) Je to naopak. Znehodnotěné peníze nemají bývalou kupní sílu a pro nakoupení stejného množství produktů/služeb jich je třeba více. Pokud budu na trhu jediný, kdo zdražuje, přijdu o zákazníky. Pokud by zdražovali všichni a přitom byla levnější možnost dané věci/služby poskytovat, pak si je lidé udělají sami a nebo se na trhu objeví firma, která tuto díru zacpe. Pokud nkdo nemá motivaci či možnost jít s cenou dolů, znamená to, že že peníze prostě ztratily tak moc hodnoty, že už jim to stálo za ten čas přecenit svou nabídku a zajistit si zisk, který potřebují.

Velice správně upozorňujete, že může zdražit jen část trhu. Třeba když vyhoří fabrika s čipy a na trhu jich je nedostatek, tak se zvedne cena tohoto statku a věcí, které jej vyžadují. Lidé s tím začnou přirozeně šetřit, zvýšená cena může někoho přesvědčit k tomu, aby své zásoby, kdysi levně koupené a válející se ve skladu, na trh uvedl – a vydělal. Čímž zbrzdí další zdražování.

Nyní se sešlo více věcí, které v roce 2008 nebyly. Krom tištění peněz obvyklým tempem se k tomu přidal covid-19. Ten snížil výrazně produkci a v mnoha odvětvích nuceně poptávku i nabídku (cestování, ubytování, služby). Dále se probudil rus a zaútočil na Ukrajinu. To jsou dálší problémy – s plynem, ropou, surovinami. To vše se projevilo a inflace zkrátka vystřelila víc, než se mnozí obávali.

5) To je možné, ale řada z těch služeb je neefektivní, zbytečná a nebo dokonce trhu škodlivá. To, že nedokáže stát vybrat na svůj provoz u mne vyvolává spíš potřebu snížit výdaje než se každoročně zadlužovat o stovky miliard.

6)Pokud je pro mne hotovost z jakéhokoliv důvodu podstatná, je možné nabídnout jim lepší hodinovku, mít část odměny protislužbou či v produktech. Je to na dohodě obou stran. Osobně využívám pohodlnosti a jsem odkázán věřit tomu, že moje čísla v bance ona banka nepoplete či nesmaže.

1) Rusko není svobodná zemně s rozvinutou ekonomikou. Neprodukuje složitější služby a produkty, prodává primárně surové nerostné bohatství. Sedět na ropě, plynu a dalších věcech, také se mohu tvářit, že jsem fiskálně zodpovědný. Do doby, než to dojde, nebo dokud to ode mne budou ostatní státy kupovat.

2) Aktuálně vnímám spíš neduhy elastických peněz. Třeba to, že si v nich nemohu spořit na důchod a musím je riskovat investicemi i když bych nechtěl. Nebo je musím přelít do něčeho jiného. Neplní jednu t pro mne zásadních funkcí – uchovatel hodnoty.

3) Prolomení silou je špatně. Ať se jedná o nevyprovokovaný útok na jiný stát, nebo porušení pravidel emitování peněz. V každém případě se pak jedná o akt penězokazectví posvěcený zákonem, v principu se ale neliší od falšování, které ten samý stát postihuje. Pokud si lidé budou více vážit své svobody a budou zodpověnější, může se role státu upozaďovat, stát zmenšovat a politické motivace ukazovat na vnějšího nepřítele jako řešení vnitřních průšvihů oslabovat. Není to vývůj na pár let, spíš na obměnu několika generací. Ale zbavili jsme se otroctví i nevolnictví, další krok tedy nelze vyloučit.

4) Toto děkování tam vidíte vy, já ne. Pardon.

5) Já v tom vidím spíš příležitost, že by se pravidelný cyklus krizí mohl zmírnit či zastavit a pak by „lék na nemoc“, kterou předchozí užití tohoto „léku“ způsobilo, najednou nebylo třeba.

Schopnost peníze vydšlat neimplikuje schopnost majetek udržet, nebo dokonce namnožit jej mimo obor své původní profese. Ano, nekteří lidé dokážou získat velké zdroje a pak je promrhat. Je to jejich zodpovědnost. A jak říkáte, jsou to menší počty případů, kteřé takto vyčnívají. Dělat z toho statistické závěry nedává smysl.

Nebudu se s vámi hádat o konkrétní procenta, protože zde nemáme k diskuzi konkrétní ůjčku s daným splátkovým kalendářem a relevantní podinatelský scénář + definice trhu, což by byly podklady pro konkrétní počty. Ve zkratce, pokud nebudete po zaplacení všech nákladů alespoň na nule, případně nemáte dočasné financování z jiných zdrojů jako součást podnikatelské strategie, pak krachnete. Čili se vám nevyplatí to ani začínat. To je to, co jsem se snažil sdělit.

Ceny stoupají, když klesá cena peněz – protože jich je moc. Nebo když se stává daný statek vzácnější (je ho méně, nebo se zvýšila poptávka). Když je cena moc vysoká, je to pobídka pro další podnikatele hledat alternativy nebo začít to produkovat, protože se na tom dá vydělat → vyšší produkcí se zas konkurencí tlačí cena dolů.

Vaše peníze mají kupní sílu, stejnou, dokud je nabídka a poptávka v rovnováze. Pokud je nadprodukce peněz, rostou ceny. Pokud je nadprodukce zboží a služeb, ceny klesají. V případě, že je o dané služby a produkty zájem. Pak mohou tržní ceny klesnout pod výrobní náklady a tehdy daná produkce a poskytování končí krachem.

Házet vinu na prodejce není správné. Ti pouze reagují na situaci, kterou není v jejich moci ovlivnit.

Podívejte se na tu knihu o Bitcoinu, abyste zjistil, jak je navržen. Pochopíte tím i další pojmy a vše to začne dávat smysl, byť možná emočně a principy se vám to nebude líbit. Což je v pořádku, preference mohou být různé.

Zcela vážně míněný dotaz – jak to ta banka a s jakým zpožděním pro jaká odvětví zjistí? Obzvlášť v dnešním globalizovaném světě a propojení ekonomik, kdy zahraniční firma nemusí vůbec změnu českých úrokových sazeb zareagovat, protože si svůj globální bussiness eviduje v například dolaru (a český trh je pro ně malý ocásek jinak obrovského kolosu).

Kde má centrální banka onen teploměr, který určí, kdy je ekonomika přehřátá a kdy ochlazená? Není to prediktivní, ale reaktivní. Jenže centrální a plošné. Což v případě správného rozhodnutí může být velké dobro a v případě omylu obrovský průšvih. Stalo se to ve světě již mnohokrát, čili omyl vyloučit nelze. Centrální bankéř není neomylná hlava pomazaná.

Díky za doporučení, na knihu se podívám. Na oplátku doporučím něco z jiného rybníku: https://shop.braiins.com/products/braiins-publishing-bundle

1) Přirovnání bank k lékaři jsem našel u vás. Že kulhá, s tím souhlasím. Není to ale mou vinou.

2) Netržní konkurence povolená státem na základě licence je lepší než úplný státní centrální monopol, ale k volnému trhu to má stále moc daleko.

3) Ano, a to je špatně. Oni nempohou používat ani praktiky, které by pomoci mohly, ale není to ověřeno. A dále nemohou používat praktiky, o kterých si aktuálně myslíme, že škodí – a ono třeba pomáhají. Má to velkou setrvačnost, která je někdy prospěšná a jindy na škodu. V mém případě mi zubařka říkala, že se učili o zubech, jak se po 18 letech zakotví v kosti a nelze s nimi hýbat. Ale já byl tenkrát 19 let stár a zuby se mi křivily vyrůstajícími moudráky. Změnil jsem zubaře, který mi 3 zuby vyškubl a behem 3 let se podařilo napravit, co příroda zamýšlela nevhodně (příliš zubů na moc malou čelist). Konsensus nebyl – oba měli diplom, oba zubaři s licencí – vybral jsem si já a pokud bych vybral špatně, byla by to má zodpovědnost. Toliko k adorování systému jako jediné správné cesty. Ani v coivd-19 éře se oborníci neshodli, co bude lepší postup. Nevidím důvod, proč by to mělo být jinak v ekonomice. Všude se mohou lidé mýlit a je lépe, když tím riskují svoje zdroje a ne zdroje celé společnosti.

4) V oblasti finančního podnikání aktuální situaci jako „lobotomii a pouštění žilou“ vnímám. Ať pravu mám či nemám, nemám legálně možnost zvolit jinou formu „léčby“ – tedy prohlášit, že euro a korunu si strčte za klobouček zelený a trvám na platbě například ve zlatě.

5) Nevšiml jsem si, pokud jste nabyl tohoto dojmu, pak jsem se evidentně špatně vyjádřil.

6) A já bych si mohl vybrat, že chci léčbu podpořenou daty a studiemi. Tedy například používat peníze založené na komoditě, nebo moderněji třeba Bitcoin. Zda by to bylo moudré či hloupé rozhodnutí by byla moje zodpovědnost. Jinými slovy, nechci být trestán za cizí omyly jen proto, že ostatním to přijde jako dobrý nápad.

1) Pak by se měla většina lidí snažit zlepšit svůj život tak, aby dělali to, co chtějí a za podmínek, které jim vyhovují. Zní to jako panská rada, ale vzhledem k tomu, že na ni nechci proti vůli ostatních získat jejich zdroje ku realizaci mého pohledu na svět, mám na ni legitimní právo ji udělit.

2) Ano a proto bylo dobré si emitenta volit zodpovědně, ideálně v tehdejších dobách držet hodnotu v uchovateli hodnoty a ne ve směnce na uchovatele hodnoty. Že o tom lidé dnes nepřemýšlejí a automaticky berou nějaké papírky a kovové plíšky jako záruku paměti dobrých skutků pro budoucnost, to je smutná realita.

3) Funkční komunita si může vytvořit své peníze. Žetony, tokeny – říkejte si tomu jak chcete. Pokud se vám nelíbí nenamnožitelné peníze typu Bitcoin či alespoň obtížně získatelnou komoditou kryté peníze jako třeba zlatem, vytvořte si vlastní peníze. Pokud budou lepší, rád je začnu používat. Pokud budou snadno padělatelné, nebudou držet hodnotu v čase, cenově/hodnotově budou nestálé a budou mít další nevýhody (obtížné placení například), tak zvolím jiný mix kvalit a vlastností jiné měny. Dle svých preferencí a dle preferencí okolí, čím chtějí hodnotu interpersonálně poměřovat.

4) tím, že člověk půjčením vytvoří nové peníze, které se pak do ekonomiky dostanou, je umožněno malé znehodnocení úspor každého z nás. Pokud neroste ekonomika stejným tempem, je ve společnosti více peněz než statků a služeb a přirozeně bude nutno mít více takových peněz k zakoupení stejného množství zmíněného oproti minulosti. Pokud byste si mohl půjčit jen vy, máte pravdu. Ale tím byste znehodnocoval úspory všech ostatních. Půjčovat si mohou všichni a tak všichni trochu likvidují kupní sílu již existujících peněz.

Pokud uznáváte skutečnost, že pokud je něčeho více a nezvyšuje se přitom poptávka po tom, cena toho klesá. U nedostatkového při stejném zájmu či stejném množství při vyšším zájmu naopak cena roste. Je to logické. To samé se děje i u peněz. Pokud jich je stále více, má jich spousta lidí více a trh se službami/produkty neroste tak rychle jako tento objem platidla, tak se to projeví rostoucími cenami. Chci více toho méně cenného za něco, co zatím pro ostatní cenné je. Zdražuje se – a je to důsledek toho, co dělá stát, protože ten je zodpovědný za podmínky, při kterých se peněžní zásoba umožňuje vyvoleným subjektům nafukovat.

4) Státní dluh je, že stát utratí více než získá. S hodnotou poskytovaných služeb to nemá žádnou souvislost, většina výdajů je zbytných a neefektivně vydaných, zbytek je koule na noze ve smyslu výplaty důchodů, která nás stejně dříve či později dožene.

5) To není můj problém sehnat si protistranu, která bude ochotna mít transakční náklady převozu hotovosti a podstupování rizika při manipulaci s hotovostí vznikající. O zákonu definujícím povinnost mít účet v bance nevím. Možná je to na Slovensku jinak (odvozuji od vašeho jazyka). Můžete podnikat a vystavovat faktury oproti hotovosti. Kdo to neakceptuje, tomu neposkytnete služby. Je to vaše konkurenční výhoda či nevýhoda, že chcete akceptovat jen nějaký finanční styk.

6) S pláčem nemám ten pocit. Ale chápu, že z vaší strany to tak může působit.

7) To, že Bitcoinu nerozumíte není žádná ostuda. To, že se k němu bez základních znalostí vyjadřujete už na zamyšlení je. Elektřina se pálí, aby byl proof-of-work konsensu na aktuálním stavu vzniklých mincí a realizovaných transakcí. Cena se hýbe, protože malá loďka na velkých vlnách je snadno zmítána okolnostmi na které nemá vliv. Když se ale podívám na vývoj kupní síly dolaru, eura a koruny v dlouhodobém horizontu a na vývoj kupní ceny bitcoinu, tak žádná státní měna nezažila takový nárůst hodnoty a v urřitém slova smyslu i zájmu (třeba mediálnímu) jako právě Bitcoin.

Doporučuji se podívat pro začátek na tuto knihu: https://cs.braiins.com/blog/bitcoinove-penize – nedělám si srandu, sám jsem si ji koupil v papírové podobě a je skvělá ve své stručnosti a výstižnosti.
Pokud by vás to téma zaujalo, mohu doporučit další skvělé knihy k prohloubění znalostí o tom, co to vlastně znamenají peníze, jaká je jejich funkce, vlastnosti a proč státní měny s nuceným oběhem postupně stále ztrácejí na kupní síle (a komu toto skryté danění vlastně vyhovuje) https://cs.braiins.com/category/publishing

Dejte tomu šanci, třeba získáte alespoň pořádné střelivo k důraznému nesouhlasu. ;-)

Pokud mají lidé hodně peněz, znamená to, že kolikrát vydělají více, než jsou schopni/ochotni utratit. Zbývá jim. Tyto přebytky, zásoby, úspory mohou buď investovat nebo utratit za něco, co si dosud nemohli dovolit. Lepší auto, větší dům, dovolená Je tu proto prostor na nabídkové straně vytvořit něco, co by si nuzná společnost musela odpustit, i když by to moc chtěla. Nový produkt.

Pokud jsou náklady na obsluhu dluhu včetně splácení jistiny 1,5 % a zisk máte 3 %, pak se vám to vyplatí. Pokud jste to pochopil jinak než jsem to myslel, beru chybu na sebe a měl jsem se vyjádřit přesněji. Záleželo by na výši úvěru a konkrétních podmínkách.

Když se vám v elastických penězích začínají zvyšovat ceny vstupních surovin a energií + přetahujete se výší odměny o zaměstnance, tak jediné, co můžete udělat, je zdražit (nebo začít optimalizovat, či šidit produkt). Takže sušenky mají novou ještě lepší recepturu, akorát že místo 100 g jich je 80 g. Místo cukru je tam fruktózový sirup a tak dále. Tím udržíte cenu za oběť ztráty původních vlastností. Pokud už máte výrobu dostatečně automatizovanou a na lidské práci není prostor k úspoře, jediná možnost je zdražit. A nebo to zabalit.

A kdopak si to tehdy držel monopol na ražbu mincí? Kdo vybíral daně, snižoval obsah zlata v nových mincích, zakazoval kontrolovat ryzost kovu v nich a tak dále? Argumentovat, že méně dokonalé státy užívajících tehdy i otroctví či alespoň nevolnictví, robotu a povinné odvody šlechtě, také válčily je jen na pokývání hlavou. Ano, byl to stát a také válčil – za cízí, případně si na války půjčoval od šlechty a dával jim za to tituly, léna a lhoty (lhůty, po které nemuseli platit daně).

Tištění peněz není okrádání? Tak proč je tak špatně, když tu samou činnost začne dělat někdo bez povolení? Vždyť když si natisknu milión, tak z vašich peněz přece neubylo. NAtisknu si miliardu, milión miliard. Stále máte pocit, že vaše úspory mají tu samou kupní sílu, když já tu točím ve velkém ty samé papírky, na jejichž pořízení jsem musel vynaložit zlomek hodnoty, kterou pro ostatní představují?

Stát udává licence komerčním bankám, skrze centrální banku umožňuje vznikání peněz. Bez státu a jeho vynucování akceptace koruny by mohla být situace jiná. Logická zkratka – stát je vinen. Tečka.

Vy byste si mohl vybrat odběratele vaší práce, který bude vyplácet ve vámi preferovaných penězích. O tom, jaké peníze přijme majitel obchodu, je v pořádku, aby rozhodoval majitel obchodu – a je to tak v pořádku.

Emitent ručí za kvalitu a pokud by zklamal své zákazníky/držitele/uživatele, tak by byl potrestán ztrátou důvěry a zájmu. Vy byste si mohl svobodně vybrat, co chcete akceptovat a proč.

Pokud by ostatní chtěli něco, co se vám nelíbí, máte stále možnost vytvořit komunitu vyznávající jiné hodnoty a vytvořit paralelní ekonomiku. Bude-li vás dost, může vám být jedno, zda vedle používají zlato nebo rybí šupiny.

Z vašich úspor ukrajuje nezodpovědné navyšování peněžní zásoby centrální bankou skrze nezřízené úvěrování. Když jsou peníze méně vzácné a ekonomika neroste stejně rychle jako peněžní zásoba, ceny zcela přirozeně porostou. To není vina kapitalistů ale státu a jeho monetární a fiskální politiky, vytvářením státního dluhu a znehodnocováním úspor držených přímo v korunách. Třeba takový majetek v nemovitostech zrovna neklesá.

Banku vám zatím nikdo nenutí, používat ji máte pro své pohodlí. V době, kdy se peníze tvoří z ničeho dluhem, je jejich hodnota přirozeně v čase klesající a úroky pod reálnou ztrátou kupní síly jdou opět na vrub státu, legislativě a celému tomu aparátu, který toto umožňuje.

Vaši nespokojenost chápu, ale pláčete na špatném hrobě.

V době možností bezkontaktního styku není problém, abyste držel peníze v bitcoinu, banka to změnila při platbě třeba na dolary a z nich se staly finální konverzí koruny.

Ano, může to být svým způsobem podnikatelský záměr. Je tam (dle odhadované síly mé a protivníkovy armády) nějaká pravděpodobnost zisku a také rizika fatálních ztrát. Bez zákonů, donucovacího aparátu a bezbřehého tisknutí peněz, které zákonem nutíte všechny používat (a jsou povinni je přijmout, i když jim už nevěří) máte velmi neomezený zdroj na financování čehokoliv z cizích kapes. Chci dělo? Zaplatím. Stojí trojnásobek? Vytisknu prachy (dnes jen navýším zůstatek na účtu státní instituce) a hurá do toho. Je to moc okaté? Tak komerční banka „koupí“ státní dluhopisy, aby se ty peníze vytvořily „košer“.

Ve výsledku je to jen krádež/loupež za bílého dne, v souladu s legislativou.

Ano, i v ankapu by se mohlo bojovat. Možná i častěji. Jen by ty spory byly menší, izolovanější a rozhodně bychom se nedočkali prasáren typů koncentrační tábory či aktuální dění na Ukrajině.

Vzhledem k tomu, že jsem zastáncem tržních řešení, nikdo by vám „zastaralé“ komoditní peníze nemohl nutit. Nechcete je přijmout jako obchodník? Mám zpětnou vazbu, že jim nevěříte. Plácneme si za koruny? Eura? Pak se obchod uskuteční.

Co je pouštění žilou a co šetrná péče bych tak nechal na posouzení lidí. Konkurencí peněz. Já osobně bych nechtěl spořit v něčem, co si může několik vyvolených tvořit z ničeho a tím mi postupně z mých úspor hodnotu ukrajovat.

Díky za reakci.

Lidé, kteří mají našetřené peníze (a nechtějí je utratit), jsou ochotni je (protože je mají) půjčovat/investovat. Ne každý chce podíl ve firmě, stačí mu za odloženou spotřebu získat něco navíc (úrok).

Pokud je ve společnosti úspor hodně a nabídka úvěrů (skrze jednotlivce i banky atd.) vysoká, tato konkurence snižuje úrokovou sazbu. Je velká ochota půjčovat a tak půjčující motivují ke zvolení právě jejich půjčky výhodnějším úrokem. Ti nejvýhodnější uspějí, zbytek úspor zůstává neutracen. Což nutně neznamená, že lidé škudlí a nekupují. Jen je ekonomika tak výkonná, že jim při aktuální spotřebě může i něco zbývat a zbývá.

Tím pádem je výhodné si půjčit (nižší úrok) a i méně výnosné podnikání (s očekávaným ziskem třeba 3 %) se vyplatí zkusit, protože úrok je 1,5 %. Když bude úrok 5 %, tak i když se mi bude dařit dle plánů, stále budu 2 % prodělávat.

Tím se vytvoří produkty a služby, které mají možnost být na trh uvedeny. Na trhu v oněch úsporách čeká druhá strana – poptávka. Pokud bude odhad trhu podnikatelem správný, bude vydělávat a úvěr splácet. Pokud vydělávat nebude, krachne. Nicméně díky přítomnosti úspor a riskování lidí, kteří půjčují opravdové peníze, nebude toto tak časté (případně se na krachu sveze i neopatrný investor směrem do ztráty). Záleží na způsobu zástavy a konkrétní smlouvě o půjčce.

Nyní příklad nízkých úroků s fiat elastickou měnou.

Komerční banky tlačí úroky dolů, protože centrální banka jim nastavila pobídku netržní a umělou. Nereflektuje to zásoby peněz/úspor u lidí. Vzniká hodně nových peněz skrze využívané půjčky, trh je jimi zaplaven. Dokud je nikdo neutrácejí, inflace se neprojeví. Jenže investor utrácet bude, protože potřebuje prostory, energie, materiál a lidskou práci a hlavně vydělávat, aby měl na splátky. Peníze se postupně dostávají do oběhu, trh si zvolna všímá jejich objemu a ceny pomalu mohou stoupat. Když se na takovýto trh, kde nevíme, zda lidé mají či nemají hluboko do kapsy, objeví produkt, který by byl ziskový odhadem o 3 % (a proto si podnikatel vzal půjčku s 1,5% úrokem), tak mu na poptávkové straně najednou chybí ti lidé s úsporami. Někdo, kdo by to koupil. Lidé by i chtěli, ale nemají z čeho, protože nízké úroky nebyly signálem mohutných úspor a konkurence na poli půjček. To jen centrální bankéř nešťastně a nesprávně odhadl míru, za jakou se má půjčovat, aby to nespustilo spirálu neštěstí.

Tím je zaděláno na problém, který se v průměru opakuje co 7 let. Trh dostane skrze umělé nízké sazby informaci o tom, že peníze jsou levné a vyplatí se investovat a realizovat i méně výnosné/žádané či rizikovější projekty. Podnikatelé je vytvoří, nabídnou – a on není kdo by je kupoval. Trh s těmito zbytnými věcmi začne kolabovat, projeví se krize, inflace. Peníze na trh vržené nejsou kryté výkonem v budoucnosti, jak se očekávalo. Výkon se nedostavil. Trh se pročistí. Zůstane to, co je v dané ekonomice a její výkonnosti efektivní provozovat.

Do doby, než centrální bankéř dostane nápad opět trh rozhýbat a nabídne centrální nekryté peníze komerčním bankám za nižší úrok. A kolečko může pokračovat do omrzení.

Takže si mám na rizikové podnikání půjčovat, když jsou vysoké úroky? To dává ještě menší smysl. 1984 jste četl? Toto mi připomíná přesně ten typ doublethinku, který je tam popisován. Systém, který vysílá takto nečitelné a od logiky odtržené signály není jednoduše užitečný. Což ekonomické cykly a sady po sobě jdoucích krachů prokazují s železnou pravidelností. Než se snažit změnit lidi, bylo by snažší změnit peníze tak, aby se chovaly logicky.

Pokud si budou moci lékaři konkurovat a budu si moci zvolit lékaře, který má výsledky, tak rozhodně nedává smysl tu profesi rušit. Pokud ale místo antibiotik plošně zavedeme pouštění žilou a lobotomii, což je přesnější obraz problému omylu centrálního bankéře, pak bych k oficiálnímu lékaři rozhodně s důvěrou nechodil. Jenže když je to tlačeno zákonem, tak se tomu těžko vyhne, že?

Zajímavá úvaha. Jenže je otázkou jaká, jak velká a případně i zda by byla válka, když by si elasticky nemohly vlády natahovat dluh příslibem prosperity, až slavně zvítězí. Jinými slovy, právě elastické peníze umožňují vést tyto masivní ozbrojené spory, při kterých se zlikviduje spousta lidského úsilí i s lidmi samotnými. Čili já osobně bych byl v oblasti děkování za prostředí elastických peněz hodně opatrný.

Bude-li po tom poptávka, budou moci být standardizované (i individuální) smlouvy o svazku a vztahu dvojic či skupin zahrnuty do smluvního vztahu například pojišťovny, se kterou už bude mít smlouvu dané lékařské zařízení. Tím se smluvní strany přirozeně propojí a problém je vyřešen. Ve smlouvě tak bude krom pojištěnce zmíněn i další subjekt, který má na informace právo (buď jmenovitě, nebo formou definice jako potomek, přímý příbuzný atd.).

I dnes, v silně patriarchální společnosti mimo EU, může mít manželka problém získat informace o stavu svého manžela, protože tam se budou ochotni bavit třeba s bratrem, otcem či synem daného muže. Zápis v identifikační kartičce, že jste manželé, pro ně bude mít tu informační hodnotu, že jste víceméně majetkem daného muže, ale koncept práva na informace pro ně z toho nebude plynout. Záleží samozřejmě, jakou budeme mít jako stát s danou zemí diplomatické styky a čeho se u nich náš občan bude moci pokoušet dovolat nad rámec jejich běžných kulturních zvyklostí.

Ergo v tom nevidím problém, je to jen změna procesu a to řešení, které budou lidi poptávat a bude zároveň levné a efektivní, se v konkurenci ostatních řešení spíše prosadí.

Čímž se dostáváme k problematice polycentrického práva a vybírání si takových subjektů, které smlouvy sepisují a potvrzují, aby jejich obecné respektování bylo spíše běžné (co se i plných mocí týká). Budu-li mít plnou moc sepsanou u „garanta“ nerespektovaného a známého pokusy o podvody, bude to pro třetí stranu cár papíru bez nějaké váhy (a máte naprostou pravdu, sám bych se nechoval jinak). Naopak poctivá agentura bude mít jasně definované procesy sepsání a ověření identity souhlasících osob plnou moc udělujících (včetně přezkumu jejich příčetnosti v okamžik podpisu), budou mít certifikace na tyto procesy od dalších stran, které budou garanty toho, že dané procesy fungují dobře a jsou prokazatelné. V tu chvíli bude levnější a efektivnější v praxi takovéto plné moci uznávat.

Na druhou stranu, je možné, že si daná třetí strana postaví hlavu a nebude chtít plnou moc respektovat ani od zavedené agentury. Otázkou je, co to udělá s poptávkou po jejích službách v případě že podniká v oboru, kde plné moci budou častěji se vyskytující.

Napsal jsem, že nesouhlasím zcela. Pokud si do smlouvy dáte generální plnou moc jednat za druhého například v případě bezvědomí, pak třetí strana by měla toto přání pacienta respektovat a umožnit Vám ono rozhodnutí udělat. Obzvlášť, pokud byl udělen prokazatelně danou osobou svobodně a při plném vědomí (což u obřadu člověk zpravidla bývá). Čili na třetí strany může i takovýto ranec smluv mít dopad a budou se jimi řídit, pokud nebudou mít s danou osobou smlouvu vlastní, která by tento rámec omezovala.

A ano, toto chci. Opravdu.